Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dovolil bych si ještě poznamenat, že psací stroj z principu své funkce neměl klávesy Insert ani Delete - takže se muselo psát bez překlepů na první pokus. ( nebo se smířit, že z textu každý pozná, že jej psal imbecil )

A taky bych si dovolil poznamenat že skládání papírů a kopíráků do psacího stroje byla intelektuálně náročná činnost, protože při nepozornosti jste dali kopírák obráceně a dostali jste zrcadlovou kopii na zadní straně papíru, kde jste ji mít nechtěli.

S tím delete je to jen částečná pravda. Existovaly opravné papírky a laky, kterými se dal překlep opravit. Některé psací stroje (u nás ale prakticky nedostupné) měly dokonce opravnou pásku, která funkci delete umožnila dělat přímo. Stejně jako opravný papírek umožnila přetisknout přes chybné písmeno znovu totéž, ale v bílé barvě a tak chybu vymazat.

S kopiemi to pak ovšem bylo horší.

Bill Gates měl pravdu. Tehdy. Vždyť k cestě na Měsíc bylo prý třeba pouhých 32 kB (!). Asi ano, měl jsem tehdy Spectrum, 32 kB a umělo hodně. Někdy v 80tých létech jsem potkal šéfa jedné menší firmy, a ten mi řekl, že si opatřil nový počítač 1GB. I zhrozil jsem se, vždyť to nejsou schopni využít! Můj měl 480 kB, což bylo až až. To byl ovšem OS DOS. Dnes je 500 GB jakási norma. Jinak, pravda je, že když o událostech kolem něm. okupace, 1948, 68 (což vše si pamatuji) píšou a točí současníci, vznikne z toho obvykle parodie, poplatná současným pohledům, nikoliv pravdivé zhodnocení.

Připomínka k pamětem počítačů - ty měly skutečně jen cca do sta kilo bajtů - například zmiňované ZX Spektrum 48kB, později PC jen do 1MB - viz citát od Gatese - 640kB paměti musí stačit každému.

Dodejmež, že šlo o vnitřní paměť. U řekněme "stolních" počítačů. Vnější paměť byla reprezentována lecčím, od magnetopáskových kazet přes diskety až k prvním diskům o omračující kapacitě 10 až 20 MB. Já měl v roce 1992 286 s neuvěřitelnou kapacitou pevného disku 40 MB.

Ovšem tyhle stroje byly hračky proti kralujícím počítačům sálovým. V roce 1975 měl EC-1021 vnitřní paměť 64 kB, až osm stojanů zvící automatické pračky s výměnnými disky po 7,25 velkými jak kolo od Fabie a šest stojanů výměnných magnetických pásek, z nichž ta větší o 2400 stopách (cca 800 metrů) pojala 20 MB dat. A celé se to ovládalo přes psací stroj, krmilo děrnými páskami a štítky 80 i 90 sloupcovými, plivalo to balíky papíru na bubnové tiskárně - tzv. sestavy - a sídlilo to za zamčenými dveřmi v klimatizovaném sále zvící větší školní třídy.