Mirek od lesa 14.1.2007 16:12

Moje anabáze

je trochu podobná. V mém rodném městě jsem jako 15 letý neměl šanci, tatínek důstojník buržoasní armády, maminka kapitalistka (mistrová krejčovského řemesla, udělala chybu, že si po 1945 otevřela "dámský módní salón") takže jedině na stavbu jako přidávač. Ale tatínek byl jako člen buržoasní organizace "Obrana národa" zatčen Gestapem a zemřel ve vězení Gestapa na Sonderbehandlung už na podzim 1941. Na jeho úmrtním listě stálo klempíř, takže jsem se chopil příležitosti a jako dělnický kádr ve věku 15 let odešel z moravské province do Prahy na průmyslovku v Ječné ulici 30. Další slavná škola byla v Betlémě- Chlévě, což byla strojní průmyslovka.

V r. 1953 se naše vysoké školy teprve vzpamatovávaly z protektorátu, když 1948 začali kádrováci probírat profesory a asistenty, byla to další katastrofa. Řada vynikajících pedagogů se tak stala učiteli na průmyslovkách nebo odborných učilištích, tím lze vysvětlit vynikající úroveň některých odborných škol.

Končil jsem v. r. 1957, nastoupil do ústavu Akademie Věd. Když jsem 1959 chtěl začít studium na ČVUT, zažil jsem velké dohady, jestli má smysl, někoho s ukončeným vzděláním posílat ještě na vysokou. Díky několika příznivcům se mi to zdařilo, 1964 jsem "promoval" v Karolínu. Později jsem promoval doopravdy v Cáchách, ale pohlédnu-li zpět, ta průmyslovka byl můj můstek ke skoku do života.

Bohužel je dráha technika mnohem namáhavější, než dráha ekonoma, filozofa nebo historika, matematika a fyzika se nedají ošidit. S ideologií se technik nikdy dále nedostal, na Vokovické Sorbonně zase stačilo jenom reprodukovat naučené poučky, aby se získal RNDr.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tich@dohoda 14.1.2007 10:12

tak pan autor dostal v nekterych komentarich co proto :-(

pokud spravne chapu psany text, pan autor popsal vcelku objektivne dobu a sebe popsal bez prikras, coz plati o vsech jeho clancich. Mezi radky lze snadno vycist i to, ze pan autor to v zivote nekam dotahl, byt klikatejsi cestou nez byva obvykle ale to je udel vsech samorostu kteri se vypracovali od piky, on se totiz clovek vyviji a nerodi se vzdy "Mirkem Dusinem" , spise je potreba ocenit to , kdyz prave clovek co jiz dost pamatuje neztratil pamet a dobre si vzpomina co vyvadel jako mlady, s takovym pohledem totiz casto zjistite, ze se od dnesni mladeze v podstate moc nelisime. Jen prave schazi kolikrat padna ruka dospeleho, ktera by skotacici mladezi "vysvetlila" , ze pravidla se maji dodrzovat a za porusovani nepsanych zakonu se tresta na miste. On totiz prave rychly trest ma nejvetsi ucinek, protoze clovek si presne pamatuje za co byl potrestan.

Ja jsem o dost mladsi a od taty jsem dostal jen jednou / a to jsem si zaslouzil vrchovate/ , ve skole fyzicke tresty byly vcelku bezne , ovsem v daleko mensi mire . Co mi zustalo v pameti z tech dob, tak fakt, ze spolecnost bezne akceptovala nasili na zenach /tzv. domaci nasili/ , takze bylo dosti bezne , ze sestry mych spoluzaku a kamaradu byvaly casto doma v nedustojnem podradnem postaveni vuci svym muzskym sourozencum a deti byvaly casto svedky fyzickeho tyrani svych matek ze stran otcu. Jinak mam dojem, ze v Anglii byly fyzicke tresty na skolach /soukromych ?/ zruseny nekdy pred 20 lety. Provinilce ovsem netrestal pedagog nybrz osoba k tomu ucelu reditelem urcena :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J.G. Pašek 14.1.2007 0:14

Kanuku, 5. třídě, žáček musel skládat zkoušky na gymnázium . . .

a to musel mít výborný prospěch od 1. -  5. třídy . . . brácha byl coby jediný, kterého doporučil pan řídící na to gymnázium a tak jít na zkoušky . . . . čekal v parku na lavičce na výsledky, zda zkoušky udělal. Prej skoro omdlel, když odpoledne na seznamu jeho jméno nebylo, protože se bál co řekne mámě a že je hloupej . . . . na seznamu byl, ale z rozrušení svoje jméno přehlédnul. To se psal rok 1947. Dokončil prímu, 6. třídu a tehdy rektor-docent-doktor-inženýr ministr školství a kultůry, Zdeněk Neledlý zrušil gymnázium jako takové a brácha musel do měšťanky dokončit základní školu a poté jezdil od 1952 na jedinou chemickou průmyslovku, která byla v Mostě, zaměřena na paliva pro Staliňák v Záluží u Mostu. Nejedlý zrušil první 4 třídy gymnázia protože to byl bužoazní přežitek a nebylo to  "fér" proletariátu . . . . a tak SLOVO "GYMNÁZIUM" zmizelo a začalo se používat slovo-název "jedenáctiletka" a později "dvanáctiletka. My "průmyslováci" jsme si o žácích 12ti letky mysleli a říkali svoje oni si to samé o nás "průmyslovácích." Jenomže, ten kdo neměl mezi ušima, či nechtěl dále jít studovat na VŠ po 12ti letce tak byl namydlenej a stal se z takových šiml-úředník a která chtěl všelijaké nástavby kurzy . . .  mnoho takových zůstalo na vojně-dýzláci, dali se k esenbákům, politrugové a později papaláši KSČ . . . .To jen tak hóóódne krátce co jsem chtěl dodat . . . . .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kanuk 13.1.2007 20:58

Pár poznámek - 3

Odborné školství všeobecně a průmyslovky obzvlášť. Tak jak to bylo dříve, tedy zejména před válkou. Kdo nešel na střední školu, šel na měšťanku (jestli se nemýlím, povinné 3, obvykle 4 roky). Po měšťance mohl jít buď do učení, nebo na střední odbornou školu (učitelský ústav, obchodní akademie, vyšší průmyslovka, pro děvčata zdravotní, "punčochárna" - škola pro ženská povolání), která končila maturitou. Kdo šel do učení, musel - ve většině řemesel - navštěvovat učňovskou školu, a po třech až čtyřech letech učení dostal výuční list jako tovaryš (nebo tak nějak). U některých technických oborů pak mohl navštěvovat "nižší průmyslovou školu", t. zv. mistrák, absolventi pak dostali kvalifikaci mistra, mohli si otevřít vlastní živnost a přijímat učedníky. Jak to bylo v jiných oborech (pekaři, řezníci a pod¨.) to nevím.  

Pod pojmem "průmyslovky" se obvykle rozumí vyšší průmyslová škola. Její absolventi si mohli po dvouleté praxi otevřít živnost, nebo jít studovat na vysokou školu. Před válkou museli skládat doplňovací zkoušku, pro strojaře to byla deskriptivní geometrie. Po válce tento požadavek byl zrušen, ale byla snad omezená možnost výběru. Na př průmyslovák strojař nemohl jít studovat medicínu, ale mohl na strojní, elektrotechniku nebo i matfyz.

Pokud se úrovně vzdělání na "průmyslovkách" týče, tak aspoň do konce války tyto školy dávaly vzdělání lepší, než v Emerice (USA a CA) dostanou "inženýři" (bachelor degree). To je dáno m.j. tím, že v prvním roce university v Em se musí studovat angličtina (a i potom ji umějí bídně) a tím, že  někteří studenti na "high school" (česká střední škola) nemusejí studovat infinitesimální počet, zatím co v Česku to je požadavek k maturitě (ale pokud vím, jsou při nejmenším snahy toto zrušit)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kanuk 13.1.2007 20:27

Pár poznámek - 2

Gymply vs jedenáctiletky. To je srovnávat jabka a pomeranče, resp. jabka a brambory. Měly společné jen to, že v obojích se vyskytovala dítka tak mezi 14-18. rokem. On podstatný rozdíl byl v tom, co bylo před tím, ve věku 10-14 let. Za komunistů (a jestli se nemýlím, mnohde ten system nejen přežívá, ale má i zástance) po 5 ročnících dříve obecné školy šla dítka buď na školu střední (tehdy vedle gymplů byly i reálky - zvíře v dnešních dobách neznámé) nebo na měšťanku. O tom,  kam kdo šel, rozhodovalo v první řadě to, "kolik na to měl", čimž nemám na mysli peníze, a ochota rodičů smířit se jednak s tím, že to bude něco stát, a také s tím, že dítko nebude vydělávat nejmíň o čtyři roky déle. Že by někdo nemohl na střední školu z finančních důvodů bylo dost vyjímečné. Protože i otcové (tehdy ani ne tak matky) kteří  "neměli na to, poslat dítko na študie" obvykle měli na 2-3 piva denně v hospodě a krabičku cigaret.

A pak byl veký rozdíl v tom, jestli dítko bylo ve škole mezi jinými, jejichž rodičům záleželo na tom, aby se dítku dostalo vzdělání středoškolského, případně vysokoškolského, nebo mezi takovými, jejichž rodičům mnohdy ani nezáleželo na tom, jestli dítko proleze do vyššího ročníku. Komunistické zavedení devítiletek tento rozdíl smazalo. A na jedenáctiletky se dostávali žáci (a žákyně), jejichž úroveň vzdělání byla na tom sníženém průměru. Kromě toho, mnohdy bylo uplatněno kriterium politické.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kanuk 13.1.2007 20:03

Pár poznámek - 1

Rozdíl ve výchově začíná hlavně v rodině. Když za Kanukova mládí žáček či studentík dostal od pedagoga pohlavek a doma si stěžoval, tak dostal pri nejmenším ještě jeden navrch. Dnes, rozvášněný rodič, nebo spíš rodička, přiletí do školy, kde zbourá řiditelskou kancelář, obtelefonuje všechny dostupné redakce stížností, jak je zacházeno s budoucím nositelem Nobelovy ceny a doporučenou poštou nebo e-mailem, ale nejlíp přes soupartajního poslance nebo senátora zašle stížnost na ministerstvo školství. A když se hlavě rodiny podaří nějaký melouch, tak se vezme dítko ze školy, aby se mohlo zúčastnit rodinného zájezdu na Bahamy, protože co je doma, to se počítá, a ona by se mohla dostavit policie, a poohlížet se po nějakých penězích (většinou oprávněně). Pak není divu, že se zvětšuje podíl křiváků ve společnosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Evropan (original) 13.1.2007 17:25

Autore,

pro me je to sice jako vypraveni ze stredoveku, ale starochy jste urcite potesil

• reagovat
• nahlásit příspěvek

habit 13.1.2007 16:34

... moc pěkné počtení, díky...

... jsem sice podstatně mladší ročník, když jsem se narodil, vy už jste pracoval, ale mám řadu podobných vzpomínek - především na pedagogy. Ale to má asi každý, a každý radši vzpomíná na ty tvrdé, ale rovné, než na přívětivé křiváky...

... ještě jednou díky a těším se na pokračování...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 13.1.2007 14:46

Moc zajímavé vzpomínky,

přímo napínavé, bez jakékoli fráze poučné a objevné. Život na učilišti SPZ, navíc v Praze a ne v mém moravském zeleném městě - úplně jiný svět. Moc se těším na další! Já jsem byl v 50. letech na JSŠ - a potvrzuju si, že vy jste to na učňákách měli politicky nesrovnatelně volnější... A ty dílny... to lze závidět, ty se, myslím, nikomu v životě neztratily, že?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Yarda 13.1.2007 10:12

AVIA IL 14

nebyla licenční Dakota. Letadlo vyráběné v licenci (?) podle Dakoty v SSSR se jmenovalo Li 2.

• reagovat
• nahlásit příspěvek