H. Rybnická 12.1.2023 12:27

Zase óbrznalec historik. Občané německé náodnosti byli občané , kteří se minimálně po jedno století registrovali při sčítání lidu k německé "obcovací řeči" zpravidla hovořili defakto oběma jazyky, jen měli německé školy z dob Rakousko-Uherska. Po obsazení, tedy v protektorátu jim byla automaticky udělena německá národnost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 12.1.2023 12:22

Asi by to chtělo doplnit, komu to, nedošlo, že příspěvek paní Rybnické byl o občanech, kteří byli za války buď německé národnosti nebo se během Protektorátu k německé národnosti sami přihlásili. Protože jedině ti byli jako Němci odvádění na frontu a rukovali do wermachtu nebo do jednotek SS. A jelikož Hitlerovi na východě proti Sovětům chyběli lidi , tak logicky všichni němečtí občané schopní vojenské služby a příslišného věku byli postupně mobilizováni. Nakonec nebojovali jedině němečtí kluci do 12 - 14 let a "dědci" nad nějak 50 - 55 let. A jen malá část těch němců. co měli štěstí, že byli kvůli něčemu, nějaké práci pro vojáky potřební v zázemí nebo byli podvody vyreklamováni. Těm lidem v pokročilejší fázi války došlo, že když je odvedou na frontu, tak tam s největší pravděpodobností zahynou a domů se už nevrátí. A to byl velký impulz k tomu za cenu členství v NSDAP si život zachránit.

Je to defakto stejná situace, ve které jsou dnes muži produktivního věku na území odštěpeneckých Doněcké a Luhanské republiky. Kteří podléhají totálním odvodům. Ti se ale nemůžou zachránit pouhým nějakým vstupem do nějaké politické strany.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 12.1.2023 12:05

Clánek je psaný na padesátá a šedesátá léta minulého století.

Později, v sedumdesátých a hlavně osumdesátých letech už to bylo hodně volnější. V sedumdesátých letech se ještě řešilo těch cca 300 tisíc lidí, co veřejně před komisí odmítlo podepsat souhlas s okupací 1968, ale ti už byli postiženi o dost mírněji než lidi třeba v padesátých letech. V osumdesátých letech, co se týká vzdělání, už komunisté přímo viděli, že stát zapostává, protože státu chybí vzdělaní lidé a umožňovali jít na střední a vysokou skoro všem. V osumdesátých letech taky už ke komunistům, nešel, snad až na řídké výjimky, nikdo z přesvědčení, ale jen jako výtah ke snadnějí kariéře. Podobně jako nyní u nás ještě nedávno mladí vstupovali do ANO a nyní vstupují do třeba ODS nebo možná k Pirátům nebo jak dnes se někteří mladí stávají zelení aktivisté a směřují dostrany zelených nebo přes zeelné kecy a poškozování společnosti směřují do EU institucí a podbných.

Jinak kdo chtěl získat vzdělání v padeátých a šedesátých letech a přitom byl ze "špatné" rodiny, mohl to překonat tím, že vzal na cca rok brigádu třeba do dolů na Ostravsku nebo do těžkých strojírenských provozů, jako hutí nebo třeba v Praze jako byla kdysi strojírna ČKD. Když tam dobře pracoval, mohl získat dobrý posudek od místního papaláše z provozu nebo komunistů a na základě toho posudku se potom mohl dostat na školu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Širůček 12.1.2023 11:59

To bude tím, že za vlády komančů mohl dělat politickou kariéru i blbec. A nehrozilo vám, že budete závidět sousedovi dovolenou v zahraničí, když vy na ni nemáte.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Širůček 12.1.2023 11:56

Čtyřicátá léta minulého století - která to podle vás jsou?

Já měl to štěstí, že i když jsem pracoval na projektech RVHP, tak do strany by mne nevzali, i kdybych chtěl. Víte proč asi?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Rybnická 12.1.2023 11:45

Šestapadesátiletý úředník brněnské radnice ve 40tých letech minulého století, Nic moc, roznáší poštu, vydává potravinové lístky. Jednoho dne jej navštíví v kanceláři sám brněnský primátor Judex. Poslyšte, jste schopný úředník. Nerad bych Vás tu ztratil. Ale budu Vás muset propustit, neudržím Vás tu, při nejlepší vůli. Nejste v partaji. Rozmyslete si to. Ale rychle. Času není nazbyt.

Jen poznámka: Příležitost k vstupu do partaje d o b r o v o ln ě měl tento úředník v tento okamžik již asi desetiletí. Neudělal to.

Brněnský primátor Judex je rozumný člověk, nedomlouvá lidem, pokud nemusí. Vidí situaci svých úředníků. Ví že mají rodiny a ví velmi dobře, že platy jsou nízké. Úředník živí ženu v domácnosti, dvě dcery a matku, nebyla pojištěna, nemá nárok na penzi. Ví, že v komunální nebo dokonce státní službě nemůže v tu dobu zůstat nikdo, kdo není v partaji. Čeká jej nezaměstnanost, pokud se „nepřidá“. Ale nejen to, ale i nejpozději za něco týdnů zpravidla i povel na frontu. Kolegu, který odmítl, poslali ke Stalingradu.

Samozřejmě že úředník do partaje vstoupil. Hned druhý den. NSDAP, abychom si rozuměli. Nejen to, přihlásil tam i manželku a obě dcery. Ani se doma nezeptal, tak byl zastrašen Byly to časy, kde se matkám vykalo, a ženské neodmlouvaly, když hlava rodiny rozhodla.

1945 byl úředník z práce vyhozen na hodinu. Rodina musela opustit byt a do lágru v Maloměřicích. Bývalý úředník k nesmyslným pracím na kopání brněnských ulic. Jednoho dne našli gardisté, kteří dohlíželi, u o úředníka v ponožce malý peněžní obnos. Musel se vysvléct, do naha, pokleknout a byl na místě zbit. Čirou náhodou přímo před očima své nejmladší dcery. Krátce před vyhnáním, kterému se říká odsun a spisovně transfer

Jen je zajímavé že stejná a tatáž situace, jen s rozdílnou partají a dobou se hodnotí různě. „Němci“ do dnes ti nejhorší lumpové. Vstupujícím do KSČ se dostane určitého porozumění, pochopení – ba dokonce klidně i postu prezidenta republiky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Harvánek 12.1.2023 10:01

Členství v Pionýru jsem se dost dlouho a úspěšně vzpíral. Tedy až od doby, kdy rodičům sebrali 11 ha půdy a museli na ní pracovat i nadále, ale ne už jako vlastníci. Ostatně i kdyby mě přemlouvali ke vstupu, něměl jsem čas na nějaké schůzování kvůli úkolům v hospodářství. Ale abych se dostal na střední školu, byl jsem pionýrem posledních 14 dní. A po maturitě jsem směl studovat i VŠ. Samozřejmě jsem dostával i nabídky ke vstupu do strany (jako THP byly dost omezené a až poté, co nabrali dostatek jiných z dělnických profesí), které jsem zahrával do autu s tím, že si to musím promyslet či že se na to necítím dost zralý. Že mi to brzdilo profesní kariéru, mi moc nevadilo, neb práce, kterou jsem vykonával, mě bavila a dalo by se říct, že se mi stala i koníčkem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 12.1.2023 9:46

"... i když doma mně chválí, na Miss mne nevzali ..."

https://www.youtube.com/watch?v=SNxRcs1pv4A

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 12.1.2023 9:38

"Málem jsem byla komunistka", řekla by snad i sestra známých bojových bratrů Mašínových. Stačilo ale, když se ta sestra hrdě provdala za učitele Marxismu-Leninismu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 12.1.2023 7:41

Dobře sepsáno. Děkuji.

Člověk je obvykle spíš než hrdina takový malý ustraseny červík. Osobně jsem hodně rád, že jsem vlastně zatím nedozvěděl, jsem-li padouch nebo hrdina. S mírnou nechutí konstatuje, že salátová metods na mě funguje dokonale a celkem chápu, že někomu těch koleček osud (?) naserviroval o dost víc, než jiným, aniž by byli nutně většími padouchy.

Asi se to stávalo i v nejvyšších funkcích, když Nejvyšší Sovětský Představitel mohl říct slavné Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Vengi 12.1.2023 6:49

Já v roce 1965 odmítl cvičit na Spartakiádě. To byl pak se mnou hukot na ZDŠ v sedmé A., i trojku z tělocviku jsem vyfasoval, byť jsem hrál hokej, v judu jsem získal nějaký barevný opasek, i šplh bez přírazu jsem tehdá zvládl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Zakruzny 12.1.2023 5:55

Bolsevicka chatra. A to si dost idiotu jeste dovoluje je chvalit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 12.1.2023 5:33

No, mě z Pionýra vyloučili, kvůli asociálnímu chování, ale protože jsem měl docela inteligentní učitele, nedostalo se mi to do záznamů. Taky se na to za mě už moc nehrálo, když jsem šel na střední.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Pudil 12.1.2023 1:48

V druhe tride nas prisli naverbovat devatacky pionyrky do jisker. Matka pak odznacek hodila do kose. Pionyra mi zakazala. Pozdeji, kdyz verbovali do SSM jsem uz mel dost sveho rozumu a nic z toho nebylo a kdyz nas zacali ukecavat do strany, tak jsem jimproste rekl, ze by me matka zabila a byl pokoj. Nebyl jsem ani v ROH. A to vsechno za to, ze deda sedel 9 mlet v lagru a matce, uplne jednickarce, nabidli dve moznosti studia. Kominice nebo hornice. A to ji bylo 14. Posleze me prinutili k emigraci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek