Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

S přibývající dobou

od pádu komunistů přibývá i bojovníků proti komunismu.

Vše se opakuje. V Německu permanentně, od konce WW2, přibývá množství bojovníků proti nacismu.

Realita

Jo disidentů je v Čechách vždycky víc než partyzánů na Slovensku...

Něco k potlesku

Zdroj: Solženicin - Souostroví Gulag

Koná se (v Moskevské oblasti) okresní konference strany. Řídí ji nový tajemník okresního výboru; jeho předchůdce byl nedávno zatčen. Ke konci konference se schválí prohlášení oddanosti soudruhu Stalinovi. Všichni samozřejmě vstanou (i během konference všichni vyskakovali při každém vyslovení jeho jména). V malém sále hřmí "bouřlivý potlesk, přecházející v ovace". Tři minuty, čtyři minuty, pět minut, a on je pořád ještě bouřlivý a pořád ještě přechází v ovace. Ale dlaně už bolí. Zvednuté ruce už umdlévají. Starší lidé už lapají po dechu. A už to začíná být nesnesitelně hloupé i pro ty, kteří Stalina upřímně zbožňují. Ale kdo se první  odváží přestat? Mohl by to udělat tajemník okresního výboru, který stojí na tribuně a právě dočetl onu zdravici. On je ale nový, je tu místo zatčeného, a sám se bojí! Vždyť tu v sále stojí a tleskají enkávédisti, a ti dávají pozor, kdo  první přestane! . . . A potlesk v neznámém malé sále pokračuje, aniž o něm velký vůdce ví, a trvá už 6 minut, 7 minut, 8 minut . . . Jsou zničeni! Jsou ztraceni! Už se nemohou zastavit, dokud nepadnou s puklým srdcem! Ještě tak vzadu v sále, v mačkanici, může to člověk aspoň trochu ošvindlovat, plácat řidčeji, ne tak silně, ne tak zuřivě - ale v předsednictvu, všem na očích? Ředitel místní papírny, samostatný silný člověk, stojí v předsednictvu, dávno už pochopil všechnu lživost, bezvýchodnost situace, a tleská! - Devátou minutu! Desátou! Dívá se toužebně na tajemníka, ale ten se neodváží přestat. Šílenství! Hromadné šílenství!

Re: Něco k potlesku

Představitelé okresu pokukují jeden po druhém se slabou nadějí, ale v tvářích mají nadšení, a tak budou tleskat, dokud nepadnou, dokud je nezačnou vynášet na nosítkách! A ani pak zbylí nepřestanou . . . Ředitel papírny vezme na sebe v jedenácté minutě úřední výraz a sedne si na své místo v předsednictvu. Jaký zázrak! Kam se podělo všeobecné, nezadržitelné, nepopsatelné nadšení? Všichni jako na povel rázem přestanou a sednou si. Jsou zachráněni! Veverku konečně napadlo vyskočit z kola . . . Takhle ale také poznají osobnosti. A takhle je odstraňují: Ještě v noci je ředitel továrny zatčen. Snadno mu za úplně jinou věc napaří deset let. Ale po podepsání závěrečného protokolu mu vyšetřovatel připomene: "A nikdy nepřestávejte tleskat jako první!"

Jo,

to tenkrát bejvávala sranda. Pěkná vzpomínka ;-)

Re: Jo,

Malá vzpomínka na r. 1959, kdy jsme končili JSŠ (Jedenáctiletou střední školu ).Koncem r. 1958 jsme museli nahlásit, jakým směrem se budeme ubírati po maturitě, čili, na jakou vysokou školu se budeme hlásit. To proběhlo bez problémů. Ty nastaly až po pololetním vysvědčení, kdy jsme měli svá rozhodnutí definitivně potvrdit. Jeden spolužák, do té doby chlapec nenápadný, při vyvolání třídním učitelem pronesl svoje změněné rozhodnutí a sice prohlásil, že chce si podat přihlášku na CMBF. Nikdo netušil ani třídní co to znamená, ale hoch osvětlil tuto zkratku, že se jedná o Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Třídní zesinal a rychle odkvačil ze třídy. Po krátké době byl onen student zavolán do sborovny, kde ředitel s ostatními učiteli na něm prováděli psychickou masáž. Následně hoch po příchodu zpět do třídy nám vše podrobně líčil. Od učitelů ( dnes středoškolských profesorů ) dostával stupidní otázky, které byly úměrné tajemníka KSČ s nedokončenou obecnou školou. Na př. zda dotyčný schvaluje, že husité byli upalováni ve stodolách, nebo zda je země kulatá či jestli se skutečně točí a také, že sputnik ve vesmíru do žádného Pánaboha nenarazil. Tato episoda vyvolala ve třídě obrovský smích a veliké sympatie k dotyčnému studentovi a úplně shodila vyslýchající kantory, které jsme pak považovali za úplné blbce ! ! !