3.8.2021 | Svátek má Miluše


Diskuse k článku

VEŘEJNÁ DOPRAVA: Je-libo kartičku?

Co se týče pražské příměstské dopravy, troufal bych si tvrdit, že by jisté zlepšení ještě snesla. Proč mě nijak nezlomily mnohé debaty o tom, že v zahraničí (USA, Mars) nic podobného nemají, že pražské autobusové intervaly jsou rekordně krátké, že naše metro je rekordně čisté? Protože když vlašťovky sedí na drátě, mají mezi sebou aspoň 10 cm pauzu. Když já ráno (se štěstím) sedím, mám jednu nohu v rozkroku pasažéra naproti, stehno přitisknuté k paní odvedle a zezadu se z mobilu dovídám, že jsme ve vlaku/metru a nemůžem mluvit. Tak je to, pánové: Protože tou veřejnou dopravou jezdím.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
JK 24.4.2009 17:18

Kdo se chceš

 společensky znemožnit, jezdi pražskou MHD, kdo se chceš vyřadit z kolektivu úplně, přidej k ní vlak. Těžko nezúčastněnému popsat rozkoš, kterou poskytuje třeba jízda z Prahy-Vršovic do – řekněme skoro až na okraj Prahy. Nádraží Vršovice, zalité jarním sluncem, hluk ulice zaznívá jen z dáli, na třetí koleji už přistavený vlak sestávající z motoráku a vagonu, na prázdném peronu tři ajznboňáci z ukončených vlaků chlácholí poctivou ajznboňačku marně se snažící zapsat čísla vagonů přeznačených podle pokynů z Bruselu, a tady přistál někdo pernatě opeřený a hledí na mě – ano, straka, nejmilejší přírůstek k obyvatelům Prahy posledních let. Čekám, nechci být ve vagonu první. Přichází pán, od pohledu úředník prostý už honby za světskou marností, nastupuju za ním a vybírám si místo. Nechám se hladit designem 60.let, vše čisté, skla nejsou poškrábaná a stěny rozežrané grafitti a ředidlem jako v nejnovějších vozech metra. Vlak se rozjíždí, snažím se odhadnout, kterou dírou v tunelu dnes pojedeme a už je tu Wilsonovo nádraží a hloučky čekajících. Paní mě zdraví a ptá se, zda je volno, přichází slečna a opakuje se totéž, pomalu ze všech opadává jakási pražská sveřepost, plačící děťátko se uklidňuje a než dojedeme na další zastávku, je ve vagonu docela milo. Letmo zahlédnu stanici metra s konečnou autobusů a představím si lidi, čekající dole na nástupišti, než minutu před odjezdem autobusu vyjdou nahoru, aby se vyhnuli cikánským tlupám, majícím tam základnu. Ne, v tomhle vlaku se opravdu nepotká cikán ani cizinec ze zaostalé země. Přichází paní průvodčí, obtěžkaná nefungující (jak všichni vědí) čtečkou openkaret. Řádnou jízdenku jsem ještě neviděl u nikoho, je možné, že by někdo z lidí kolem jel zadarmo? Vlak houká, blížíme se k přejezdu.

JK 24.4.2009 17:19

pokračování

Řada aut, snažím se zachytit netrpělivé a běsné tváře řidičů – záblesk jiné reality. Ale to už se zvedám, loučím se, jdu ke dveřím, na nástupišti nějaká babička ukazuje vnoučatům vlak, děti mávají, vlak se za mými zády rozjíždí a pozoruju děti, jestli jim někdo odpoví. Ano, záblesk v očích, dobře to dopadlo. Doma se dívám na hodiny – čistá doba 37 minut + 10 minut cesta do Vršovic. Kdybych jel MHD, čekal bych ještě na autobus, autem bych popojížděl v koloně pár kilometrů od domova. Příští den vyprávím v práci nějaký zvlášť šťavnatý zážitek. Můžu si to dovolit – kdo jezdí po Praze vlakem, nemá už co ztratit.