Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nesouhlasím s autorem

Jde o typický příklad toho,

jak se pravidla publikování stávají důležitějšími, než obsah a závažnost publikovaného.

Vědci, aby mohli klidně citovat práce svých kolegů a už je ani nemuseli pořádně číst a kriticky zhodnotit a přemýšlet nad nimi, rozhodli se zavést mechaniku do publikačních pravidel a trestat ty, kteří tyto formální pravidla poruší.

Nevím, jak by si dnešní vědci poradili s mnoha důležitými zlomovými pokroky ve vědě, které byly publikovány dopisem jiným vědcům, nákladem vlastním, zcela mimo neexistují periodika, přednesem na schůzce učené společnosti a všelijak jinak.

Všimněte si, že děkanka není kritizována za to, co chytrého nebo hloupého přinesla, to je jakoby zcela nepodstatné, možná je to na sociální fakultě už doopravdy nepodstatné.

Pokrok nezastavíš

"... jak se pravidla publikování stávají důležitějšími, než obsah a závažnost publikovaného."

No ale už i to je určitý pokrok. Já si pamatuji ještě dobu, kdy nejdůležitější bylo, kdo člověka k povýšení doporučil, bez ohledu na to, co kdy a kde ten člověk publikoval.

Dobová spekulace: Dostal snad (po listopadu 1989) ekonom Václav Klaus profesuru za Prognózu ze září 1988, tj. „Souhrnnou prognózu vědeckotechnického, ekonomického a sociálního rozvoje ČSSR do roku 2010 (Podklad pro jednání národohospodářské komise ÚV KSČ)“. ???

Nejvíc mne pobavilo,

kolik řvounů a petičníků, šílejících z toho, že Zeman odmítl jmenovat nějaké profesory (což před ním učinil již Klaus a také Masaryk a Husák), se dnes domáhá toho, aby rektor někoho řádně zvoleného nejmenoval. To je takový ten pravý třídní přístup: buď mi to vyhovuje, nebo ne, ale hlavní je, že zrovna já mám pravdu a mluvím jménem LIDU.

---

Rozhodující není počet publikací a periodika, v nichž bylo publikováno. Rozhodující je "honicí index", tedy to, kolik článků bylo kolikrát někde jinde citováno. Jaký honicí (citační) index má autor článku?

---

Predátorské periodikum - to je zřejmě to, jehož redakční radu neovládají kámoši, kteří by určovali, co se tisknout smí a co se tisknout nesmí.

Bavte se, hlupáci

Mne (jako systémového inženýra) zase pobavila hra s pravidly: Do 31. prosince se jezdí po pravé straně, od 1. ledna (bez jakékoliv přípravy občanů) se začne jezdit po levé straně.

Demokracie, například tak, jak je v současné praktikována ve Švýcarsku, představuje možnou úspěšnou českou budoucnost asi tak za cca 20 let - ovšem až po soustavné a intenzívní průpravě každého českého Pepíka.

Budoucí demokracie na dohled

Dnes ještě fiktivní video, 7 minut v jazyce anglickém, vám dá dobrou představu o vaší blízké budoucnosti:

https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&...

Re: Budoucí demokracie na dohled

Budoucí způsob zabíjení. Alespoň je to rychlé.

Demokracie?

Připadá mi to, jako by autor tvrdil, že demokratické je neuznávat výsledky demokratických voleb, pokud, pokud zvítězí jiný kandidát než můj (podle mého úsudku s horším morálním profilem).

Re: Demokracie?

To je demokracie podle náhledu `Demokratického bloku`. Demokratické je to, co se líbí Kalouskovo a jeho kumpánům.

Svoboda k alternativám?

Už jen pojem svoboda je sám o sobě velmi problematickým fenoménem, který pro svou existenci život sám ze svého principu nepotřebuje. Proto je na pováženou, že je zde bez vyváženosti s pojmem odpovědnost používán.

Ptá-li se tedy autor konkrétně zda dokážeme žít ve svobodě k alternativám (a nemáli na mysli nekonfliktní alternativu libovůle) pak odpovídám, že míru odlišnosti alternativ je nejprve nutné co možná věrohodně popsat. Vůči odlišnostem se poté umět odpovědně vymezit - a to něco stojí. Až pak v interakci hledat prostor pro možné soužití či dokonce kooperaci.

Teprve až nakonec je možné situaci v případě úspěchu popsat jako osvobození se od prvotního problému konfliktnosti alternativního života. Tomu ale mudí předcházet odpovědný přístup. Fenomén svobody je když už tak jen jakousi nadějnou cestou který v průběhu procesu není nezbytné používat a na jeho konci je v případě úspěchu spíše jen vzpomínkou úplnosti dosavadního ale nikoliv modlou.

Životní proces sám o sobě se děje spíše v naději, která je záštitou od nejistoty a rozdíl od nenaplnitelného pojmu svoboda je nezbytným předpokladem vývoje.

Dokonalá ukázka ideové podstaty ekoterorismu.

"Svoboda je velmi problematickým fenoménem."

To i ten Hitler byl solidnější člověk než pan Rada. A Stalin může v pekle jen litovat toho, že pana Radu nepoznal a nemohl učinit svým poradcem, protože ten by mu zdůvodnil všechno.