I. Fencl 2.11.2022 20:32

to souhlas. Ono se to jaksi přelívá. Chvíli je ten a ten vystrašený, chvíli... Ony to jsou dvě tváře téhož stavu. Co kdo taví do úzkosti, taví jiný do vzteku. A mezi tím je škála.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hák 2.11.2022 20:29

Děkuji za pozvání, beru to jako férovou nabídku, ale bohužel nemůžu - jsem pracovně poměrně dost vytížen, jet 100 km daleko a v noci zpět a zase v šest vstávat už nemám sílu. Ale fakt si toho cením, jste v tomto směru bílá vrána.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Fencl 2.11.2022 20:29

Byl jsem překvapen, že text té Smolíkovy povídavé písně napsal Václav Hons. Tento básník se dal svého času i na textařství.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Fencl 2.11.2022 20:27

Máte pravdu. Například o tom má celou knihu C. S. Lewis. To je fakt.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Fencl 2.11.2022 20:26

Můžem to probrat zítra v 19. 30 v Činoherním klubu, vystupuji tam s Kosatíkem, Pepou Nosem, Spáčilem a Bárou Štěpánovou, což zní různorodě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hák 2.11.2022 18:36

Strach, stesk, soucit - tři "S" jako podstata lásky podle Plzáka.

Bohužel těm udatným provládním demonstrantům (to se nám to demonstruje, když nám nic nehrozí) chybí soucit - empatie vůči lidem jiného názoru. A strach samozřejmě taky nemají, proč by zrovan oni měli mít strach? Oni nebudou biti, oni budou bít.

Ovšem lásku k diktátorovi, tu možná cítí. K tomu svému. Ne někde daleko, ale u nás. K tomu, co by diktátorem chtěl být, ale zatím to ještě nemůže říci naplno... ovšem dělá pro to všechno.

Ta představa, že hulákání nadávek, kdy malý provokatér vykukuje zpoza širokých zad Velkého Amerického Kluka, je vlastně statečností, je ovšem pozoruhodná. Statečný je jen ten, kdo něco vědomě riskuje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Brei 2.11.2022 12:48

Láska rodič-potomek je v řečtině storgé (στοργή), nikoli agapé (αγαπη, latinsky caritas). Neerotická láska mezi kamarády je filia (φιλια), nikoli agapé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 2.11.2022 12:11

To je jiný případ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kuhaj 2.11.2022 12:08

Ano, v jedné písni se to zpívá: V lásce totiž vyhrává ten, kdo má rád míň. Ale to je řeč o tom prvním druhu lásky, lásce erotické, navíc pouze o tom jejím prvním stupni, tedy zamilovanosti. Řekl bych.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kuhaj 2.11.2022 12:07

Ano, souhlas!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kuhaj 2.11.2022 12:05

Křesťanská láska že není definovaná? Erotická láska (chlap-ženská, pokud pominu "moderní" přístup k těmhle věcem), a agapé, tedy láska neerotická (rodič-potomek, kamarádi atd.). Poslední je láska Boha k člověku. Zjednodušeně řečeno, tedy. Definice se dají nalézt asi i na netu, jinak v katechismu je to popsáno velmi výstižně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 2.11.2022 7:49

Nebojí se jen hrdinové nebo lidé bez představivosti. Z tohoto pohledu jsou pro mne Nebojsové dneška Fiala, Rakušan, Vystrčil a celá ta pětikolková parta, která nedává najevo obavy před neodvratně tragickým koncem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Meišner 2.11.2022 7:39

...a já mám zas pocit, že lidi nejsou vystrašení, --nýbrž naštvaní. a to pořádně. prosím nezaměnovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 2.11.2022 7:07

Láska naopak představuje značnou zranitelnost...

• reagovat
• nahlásit příspěvek