Pokud vím, tak o modrou stuhu nesoutěžil. Byl ale o tolik větší něž všechny tehdejší parníky, že se choval o dost jinak, hlavně co se týká obratnosti v změně směru a délky, která mu trvala  k zastavení.  Měl takové osazení šroubů a komidel, které principiálně omezovalo manévrovatelnost.  Teprve po katastrofě se toto zjišťovalo s jeho sesterskou lodí Olympikem. A při jeho stavbě se použil vždy ten nejlepší a nejspíš nejdražší materiál, takže kapitán, i když dostal zprávu, že se blíží do oblasti ledu, na noc nezpomalil. Taky byli na Titanik vybráni ti nejlepší lidi společnosti. Jenže těsně před vyplutím se na Titaniku  vyměnili důstojnící, ten původní dalekohledy pro hlídku někde uložil a ten nový je proto hlídce nedal. Noc byla sice jasná, ale nad vodou byl opar, takže hlídka bez dalekohledů spatřila led až asi na vzdálenost 300 metrů, (rychlost Titaniku byla něco okolo 24 uzlů tuším),  důstojník na můstku se pokusil o úhybný manévr, ale už mohl jen stihnout posunout loď, takže "nenapálíla" do ledu přímo, ale vzala ho slabě pravým bokem. A to stačilo. Taky pobral tolik cestujících, že tehdejší bezpečnostní předpisy vůbec s takovým počtem lidí na palubě  nepočítaly, proto bylo na lodi přesně tolik záchranných člunů, kolik ty předpisy přikazovaly, jenže ty stačily jen asi na necelou polovinu lidí ( přesné počty zpaměti neznám).

Paradoxně bylo v dnešní době vypočítáno přes počítačovou modelaci, že kdyby Titanik neuhnul, ale napálil to do ledu přímo, sice by si zničil první vodotěsné komory na přídi a nejspíš zabil těch pár desítek lidí, co tam zrovna byli, ale pořád by mu zůstalo dost nepoškozených vodotěsných komor, aby se udržel na vodě  a nějaké parní kotle, aby vlastní silou doplul do přístavu.

V podstatě šlo o to jestli doběh turbín mezi odstavením reaktoru a naskočení diesloagregátu je během 40 sekun schopen zásobovat čerpadla , která chladí reaktor.

1. Směna která tento experiment měla dělat nastoupila tuším 25 dubna ráno, vzhledem k prvnímu máji, a potřebám dohnat plán v továrnách v něm nemohla pokračovat, a tudíž v něm pokračovala směna která přišla až o půlnoci 26 dubna, nepřipravená a navíc samý elektrotechnik, ale nikdo kdo by byl odborník přes jadarnou fyziku, tedy krromě zástupce hl. ing Djatlova, který celý tento pokus vedl a nařídil i přesto že reaktor byl ve velmi nízkém výkonu, v xenonové otravě, a ještě v něm bylo zasunuto míň jak polovina regulačních tyčí a již od 25 byla vypnuat autom. ochrana toto vše způsobylo že se reaktor stal neovladatelný, Ten pán dokonce ihned po výbuchu tvrdil že reaktor je v pořádku a že pokus pokračuje, hrůzou si neuvědomil co se stalo a to vlasně ani spousta generalisimů, kteří tam jezdili další tři dny než Moskva vydala nějaké prohlášení. Prostě šlendryán a lidská blbost