P. Rada 2.2.2016 8:52

Re: Doufejme?

K tézi: ... "nedokážu pochopit, jak si někdo může vážně myslet, že mrtvý les je schopen zplodit les živý."...

To, že to nechápete je mi líto - ale díky za upřímnost která je žel obrazem dneška. Toto se ale dělo a děje od pravěků a je spíše s podivem, že jste si na žádném místě nevšimla, jak se porosty obnovují.

Něco jiného - co vás možná zmátlo - je ale produkční les, kde se stromy nutně sází do řádek, sponů..... nebo městský park, tak aby se na hektar vyprodukovalo maximum kubíků či estetickáho dojmu... Toto se přirozeně skutečně neděje. Příroda totiž upřednostnuje tvorbu rozmanitosti - nikoli jen jednoho produktu podle lidských představ. Kdo je ale trochu všímavý, tak dokonce i dnes může ve víceméně "pralesním" prostředí odpozorovat krátké řádky stromů rostoucích právě tam, kde kdysi předtím padl k zemi velikán - jejich předchůdce. Na Bavorské straně Šumavy to je k vidění také tam kde se právě po kalamitách neodtěžovalo.

Naopak, pokud někdo plošně odtěží dřevní hmotu, zvláště v horské lokalitě, která má malý půdní profil ale je extrémě namáhaná změnami teplot od oslunění, větrem, deštěm... - pak i bezodkladné a nákladné znovuzalesnění třeba rozmanitými druhy... nemusí zabránit vzniku holin. Každopádně vede ke stejnověkému porostu který se do různých pater může rozvinout jen s větším zpožděním.

Obnova porostu se proto daleko spíše daří samovolnou a postupnou suxcesí kde postupně popadávají odumřelé kmeny... Právě nejodolnější je věkově i druhově rozrůzněný porost. To co ale člověk zmenil náhlým zásahem - třeba kácení z roku na rok, nebo i plošná výsadba.... se ale nedokáže tak rychle vrátit ke stabilitě i přesto, že obvykle je přirozená suxcese nejrychlejší cestou. Za dnešní situace pokračující kyselé depozice a změn klimatu je de facto situace pokračujícího lidského vlivu a proto tuplovaně obtížnější.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kopta 2.2.2016 9:28

Re: Doufejme?

bla bla bla...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Novák 2.2.2016 10:44

Re: Doufejme?

V roli "objeti" Radových blábolů je lepší se odebrat k objedu... :-P

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kavalír 2.2.2016 10:43

Re: Doufejme?

Pane Rado, před lety jsem měl možnost se projet severozápadní Kanadou (Yucon). Jsou tam tisíce hektarů neobhospodařovaných lesů, v nichž občas vznikají požáry - podél silnic od neopatrných turistů, jinde většinou od blesků. Ten les je tvořen stejnověkými stromy rostoucími tak hustě, že je prakticky neprůchodný. Ty stromy bych měl raději dát do uvozovek, jedná se spíš o tyčovinu. Na spájeništích nebo po sežrání kůrovcem se les znovu obnoví přirozenou cestou, ovšem výsledkem je zase jen stejnověký les z tyčoviny. Něco podobného čeká i Šumavu, kde budou, vzhledem k nadmořské výšce, obdobné klimatické poměry. Mezi mrtvými stromy zde vzniká nahusto rostoucí mlází ze smrkové monokultury. Výsledkem může být zase jen neprostupná houština smrkové monokultury. Kecy o smíšeném lese jsou jen kecy, dokud tam ty listnáče nějdo nevysází. Čekat na sojky, až tam pár žaludů zanesou a z těch snad za 50 let vyrostou stromy schopné reprodukce je dost úsměvné.

Samozřejmě, i tato forma je "nedotčenou přírodou".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rada 2.2.2016 11:50

Re: Doufejme?

Kanadu jsem bohužel osobně neviděl. Mám ale zprávy, že lesy ustupují k severu i tam. I tam nabývá na významu kůrovec... i tam narůstá nestabilita a tak se i boreální les rozpadává nehlede na svou obrovskou rozlohu.

http://science.sciencemag.org/content/349/6250/819.short.

Dávám Vám zapravdu, že smíšený les je možný jen v určitých mikroklimatických podmínkách. Ve vrcholových patriiích Š. proto smrk tradičně převládal a je tam doposud místy původní.

Nepsal jsem nikde o tom, že by člověk neměl vůbec zasahovat - naopak! - ale s mistrovsvím a nadhledem a níkoli jen silou, chemií a s nedomyšlenými důsledky. Pokud jsme něco způsobili, známe věrohodnou cestu a jsou možnosti - proč to neudělat? Příkladem mohou být Jizerské hory. Kdo z nás ale usiluje o faktická omezení kyselých deštů a klimatické změny???!!!

Naopak tzv "nedotčená příroda" je des už fenomén který se nástupem antropocénu stal ve své ryzí podobě minulostí a dnešní NP jen její připomínkou. Jinou věcí téhož ale může být výklad: ..."Příroda je bestie se kterou je třeba bojovat" ..... (Stráský býv ředitel NP Šumava).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vozábalová 2.2.2016 10:55

Re: Doufejme?

Pane Rado, já samozřejmě vím, že se les přirozeně obnovuje a také přirozenou obnovu lesa považuji za nesrovnatelně lepší cestu než holoseče a následné výsadby. Samozřejmě i u hospodářského lesa je lepší (a nesporně méně nákladné) postupovat výběrovou těžbou a zároveň postupovat výchovnými zásahy v mladém (zmlazeném) porostu.

Myslím, že u produkčních hospodářských velkých lesních celků to asi nejde všude, ale malí vlastníci lesa by byli blázni, kdyby postupovali jinak.

Jenže já jsem psala o něčem jiném - nechápu, jak si někdo může myslet, že se zmladí MRTVÝ LES, les sežraný kůrovcem plošně, tam to nutně musí časem dopadnout právě těmi erozí obnaženými skalami a buření.

Samozřejmě, možná tam ještě za života toho předchozího lesa došlo k přirozené obnově - ty mladé stromky tam růst mohou (a jak je vidět, místy i rostou), ale zbaveny přirozené ochrany dospělého porostu, vystaveny slunci a větrné i vodní erozi půdy to budou mít docela těžké. A obmýtní doba je u smrku - pokud se nepletu - 80 let, dospělé tedy budou za hodně dlouho. Pak se samozřejmě - pokud je opět nesežere kůrovec - mohou zmladit. No, nechci tvrdit, že to jinak být nemůže, ale já to vidím - při ideálních podmínkách (nebude kůrovec, sluneční úpal, vichřice - polom, přílišné sucho a tak) na přirozeně obnovený nový zdravý dospělý les tak nejdřív za 200 let. A to je otázka, kolik ubyde vhodných stanovišť, půda bez ochrany dospělých porostů bude podléhat erozi.

Ne nejsem ignoratn, zastánce bezhlavé těžby a následvé výsadby do rovných řad. Jen mám obavy, že postupem "bezzáhovosti" byly šumavské lesy ponechány na pospas nepříteli, se kterým se samy možná časem vyrovnají, ale pokud se jim to podaří, bude to běh na několik století. Šumavské lesy, kam jsem občas jako holka jezdila s tatínkem (když například vybíral rezonanční dřevo) jsou nenávratně zničené a za svého života se již na centrální Šumavu podívat nepojedu - srdce by mne bolelo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rada 2.2.2016 12:08

Re: Doufejme?

Děkuji za reakci - i za nápovědu. Právě to rezonanční dřevo zřejmě bylo lákadlem pro těžaře a dokonce ve velkém, kteří namísto zásahu na pomezí produkčních lesů začali těžit u Ptačího potoka s odůvodněním, že je zde původ kůrovce.... Tam došlo k nevážnějšímu konfliktu který řešil i soud.

Ten problém jak přibrzdit devastaci krajiny je skutečně velmi komplikovaný a v extrémně položených a tím citlivějších oblastech zvlášt vypjatý. S principu platí, že snaha o scelování prvých zon (velikosti biomu) vede k rozsáhlejšímu prostoru který pak může vykazovat vyšší biodiverzitu - a o tu jde v NP víc jak jen o smrk. Mám s trendů vývoje klimatu a lidské chtivosti odůvodněnou obavu, že smrk v české kotlině ale i na většině hor pomalu existenčně končí a žel nejen on. Smrk je dnes jen relativně citlivějším indikátorem změn a je na očích.

Vývoj tepelné bilance oceánů který ve dominantní pro dlouhodobé důsledky:

http://www.ncdc.noaa.gov/cag/time-series/global/globe/ocean/ytd/12/1880-2015

A všem dostupná publikace o vývoji na Šumavě: http://kbe.prf.jcu.cz/sites/default/files/Sumava/sumava-kniha-fin.pdf

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vozábalová 3.2.2016 1:37

Re: Doufejme?

Pane Rado, mluvím o době tak asi 55 let nazpět, malá holka jsem byla už opravdu hodně dávno - tehdy se vybíraly jen jednotlivé rezonanční stromy. Později to možná (asi ano) bylo jinak, ale tatínka smetla normalizace hned ve svém počátku a dál už o lesích centrální Šumavy a hospodaření v nich vím opravdu jen z tisku - to není zrovna věrohodný zdroj.

V době o které mluvím o nějaké mechanizované těžbě nemohla být řeč, i motorové pily (na Šumavě obvykle těžké - dvoumužné) byly posledním výkřikem techniky, přibližovalo se povětšinou koňmi a všechny práce, krom vlastního kácení, se dělaly ručně - odvětvování, loupání a podobně.

Ono se to v pár řádcích "diskusního příspěvku" docela těžko objasňuje, ale budete-li ještě tento příspěvek číst a budete-li mít zájem, napište mi na jan.voz@seznam.cz, můžeme téma probrat podrobněji.

K vývoji na Šumavě bych Vám doporučila jinou knihu - není to zas tak dávno, co vyšla (2006), autorem je Ing. Josef Jelínek a jmenuje se "Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy". Ukazuje opravdu mnohé historické souvislosti vývoje šumavských lesů a měl by ji podle mého znát každý, kdo se chce šumavskými lesy zabývat v jakékoli souvislosti. Vydalo ji Ministerstvo zemědělství ČR.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hruška 2.2.2016 12:01

Re: Doufejme,

Pozor, pan Rada, používá rád množné číslo, "ničíme" a spoustu "odborných" slov ale nedokázal pochopit že 50 let staré tůje také umírají v stoje, když je nezaléval. Čůůs.

• reagovat
• nahlásit příspěvek