M. Rastislav 6.4.2011 18:25

Desatero

Ve 14. století př. n. l. dal Hospodin Mojžíšovi Desatero základních nařízení a příkazů, které se později stalo základem právních předpisů a ustanovení. A v evropské kultuře je dosud považováno za „etické minimum“, neboť ve 4. až 10 přikázání vymezuje základní mezilidské vztahy. Nevím ale jak v desateru či bibli je souzen člověk, který poruší přikázání 7. nepokradeš a přikázání 5. nezabiješ.

V 21. století n. l. toto napravil náš Nejvyšší soud, který vydal stanovisko, že zabití je vražda, pokud je zloděj na útěku. Inu člověk stále potřebuje v rozmanitých situacích života oporu pro své chování. Nevím, jakou oporu si nyní pro své počínání vezme zloděj a jakou okradený. Ale uvítal bych, kdyby si zloděj ze stanoviska soudu vzal ponaučení: půjdeš – li krást, můžeš zemřít.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašek 6.4.2011 9:12

Pachatele považuji za škodnou

Prohlášení značně nekorektní. Přece žádná škodná ani plevel neexistují, ale příslušné druhy zvětšují rozmanitost přírody.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 6.4.2011 9:10

Souhlas,

tzv. "lidská práva" vnesla do normálního hodnotového žebříčku takové nesmysly, jako je ochrana práv rovnocenně, tedy jak pachatele, tak poškozeného, což byla největší blbost. Pachatel je ten, kdo sám iniciativně překročil určité limity, čímž má být okamžitě brán daleko hůř, než poškozený. Jejich práva NESMÍ být rovnocenná. Nesmí!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 6.4.2011 8:57

ze života

Jednou na Silvestra jsem se v noci vracel domů z křesťanské akce. Nedělám to běžně, byl to výjimečný Silvestr, a píšu to jen pro přiblížení jistého duchovního rozpoložení, v němž jsem byl. Když jsem došel víc do města, bylo tam klasické silvestrovské peklo. Znáte to, všichni řvou, ulice jsou plné střepů, cárů papíru a dýmu z pyrotechniky, tamhle někdo zvrací, tam auta objíždějí opilce v kómatu uprostřed silnice...... Na jedné ulici se po sobě váleli dva chlapi, mlátili se a přetahovali se o telefon.

Šel jsem k nim a křičel, ať toho nechají. Ukrad mi telefon, řval jeden. Ne, on ho chce vzít mně, křičel druhý. Kamarád mi podával slzný plyn, který jsem se bál použít, takže mě to spíš vykolejilo, a i tak jsem měl celkem strach. Tak jsem tam stál metr od nich, mířil lahvičkou se sprejem a hulákal, ať toho nechají. Pak ten nahoře vytrhl konečně mobil tomu dole a utekl.

Ten, co zůstal, utíral krev a vysvětloval, že se k němu tamten přidal v hospodě a chtěl mu pak ukrást - a nakonec ukradl - ten telefon. Zavolal jsem sanitku, počkal, nechal na sebe telefon - a obohacen o nový zážitek šel domů.

Proč to píšu? Připadal jsem si celou dobu jako magor. Ani jako hrdina, ani jako srab, spíš jako postava z Lynchova filmu. Článek pana Matějky má dobrou a užitečnou myšlenku, ale v jeho podání je to tak jednoduché a prosté. Tohle je padouch, tohle je hrdina, padoucha bacíme a zavoláme poldy. Ale ono ne vždy je to zřejmé a realita je tak nějak plastičtější a větší improvizace. Kdyby měl člověk zbraň a střílel, mohl by klidně zastřelit oběť trestného činu. Nebo někoho, kdo se provinil tím, že přítelkyni druhého sáhl na zadek. Já neříkám, že člověk má před nepravostí zavírat oči. Jen, že to není černobíle prosté.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Křivan 6.4.2011 8:55

A nestačilo by,

kdybych odevzdal jen trofeje ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Poláček 6.4.2011 8:44

obrana

Defétizmus je zhouba nejenom pro jednotlivce, ale i pro celou společnost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Měrka 6.4.2011 4:18

Kdyby někdo zahradníka...

...úkoloval sázet, zalévat, přihnojovat atd., ale přitom mu zakázal záhony odplevelovat, byl by za blbce. S kulturními rostlinkami by to totiž dopadlo neblaze. Jak vidíte, v Česku to v ostatních oborech zhusta přesto takto "funguje". Ve dne i v noci.  S Vaším názorem tudíž budou určitě souhlasit nejenom zahradníci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek