1.6.2024 | Svátek má Laura


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Žít se lží

Kudy a hlavně kam dál? Tato otázka po příštím směřování české společnosti je kromobyčejně palčivá. Jistě, nejsme sami: také v jiných zemích Evropy mají lidé tváří v tvář současné krizi rozpaky nad dalším vývojem. Ovšem u nás jsou tyto rozpaky podtrženy tím, že dřívější národní model dospěl ke svému konci.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Kersch 15.8.2012 8:11

Re: Historický i uměnovědný diletantismus nejhoršího zrna

Jestli něco chybí důležitého v oblasti literatury u nás, pak je to osobnost literárního kritika, autoritativní a nezávislá. Musel by být mladší a hezčí, protože jeho tištěné kritiky by (ze začátku) četlo relativně málo lidí a ti by byli jen od fochu. Ale pak by začal vystupovat v televizi, sršela by z něho vtipnost, ironie a odborná zdatnost. Mluvil by srozumitelně, obecnou češtinou, neprovokoval by žádným exhibicionizmem, nedovolil by žádnému přidělenému moderátorovi, aby mu kladl přiblblé otázky. Nakonec by vzbuzoval takový zájem a respekt, že by Paynové raději zalezli do kanálu, aby se nezesměšnili. A lidi by začali víc číst (a kupovat) dobrou současnou literaturu. A autoři /jako já/ by snili o tom, že si také jejich díla povšimne takový velký kritik.

P. Lenc 15.8.2012 8:07

Re: Ježišmarjáááá,

Milé dámy Kulhánková a Kanioková dík za vaše příspěvky, vyhráváte na celé čáře.Jste stručné a přesto opravdu obsažné.

M. Trhlík 15.8.2012 7:28

Re: Ježišmarjáááá,

Paní Kanioková, chápu Vaše rozhořčení nad tímto článkem a u Vás mne už vůbec nepřekvapuje, že vše spojujete s pravdoláskaři a bruselským politbyrem. Jsem přesvědčen, že autor by tento článek napsal i bez těch přívlastků co jste mu dala.Patřím mezi lidi, kterým literatura učarovala a vážím si nejen našich osobností literárního života, ale stejně tak zahraničních. Zamyslel se už také někdo nad tím jaký má vztah současná mladá generace ke všem zmiňovaným i nezmiňovaným spisovatelům? A jak je chcete hodnotit? Názory se liší s každou generací a známé jsou spory o Jiráska, který byl spisovatel historických románů a ne historik.Snažil se přiblížit lidem histori naší země a vzpomínám, kolik mých vrstevníků ho nesnášelo.Před časem jsem měl možnost číst kritiku Karla Steigerwalda na Staré bělidlo, které tak nádherně popisovala Božena Němcová.Prostě velikáni by měli mít místo v naší kultuře neustále, bez ohledu jak na ně budou pohlížet současníci.Když si vzpomeneme na dětské knihy před desítkami let, dnes jsou zcela mimo.Pokud budeme "likvidovat" jednu osobnost za druhou, kde asi skončíme? Ale rozhodně se mi nelíbí výraz zaprdění čecháčkové, nebo Vy se tak cítíte?

Z. Kulhánková 15.8.2012 6:17

Re: Zrovna do Máje bych se nenavážela

Jan Kámoš řadu svých myšlenek opsal od jiných, Velkou didaktiku například od rabbi Löwa (přidal tam jen soutěživost, která se v ješivách nepodporovala).

P. Boublíková 15.8.2012 6:12

Re: Ježišmarjáááá,

Písně kosmické by se jim ale klidně rovnat mohly. Je to jiný žánr, těžko se srovnává... Ale Nerudovo básnické dílo je velmi čtivé a patří ke světové špičce. Ne nadarmo se po Nerudovi přejmenoval nějaký Pablo z pampy :-) a to asi četl jen překlady.

P. Boublíková 15.8.2012 6:06

Zrovna do Máje bych se nenavážela

ten se dá číst, a zvláště když uvážíme, v jak rané době obrození vznikl, tak jde o dílo mimořádné.

V jedné věci však s článkem plně souhlasím - takového velikána ducha jako byl JAK už český národ neměl, a znalost jeho myšlenek a díla je mizivá. Jako bychom tuto osobnost téměř zahodili...

Z. Kulhánková 15.8.2012 3:49

Re: Ježišmarjáááá,

Neruda mě nikdy moc nebral, ale Máchu bych s Tennysonem srovnala směle (nezapomeňte, že T se dožil téměř 90 let), a Jiráska nebo J.Š. Baara s Walterem Scottem taky, i když nebyli zrovna současníci. Němcová nechává Jane Austen v nedohlednu.

Když uvážíte, kolik lidí psalo a četlo v 19. století anglicky a kolik česky, není na tom česká literatura vůbec zle.

J. Jurax 15.8.2012 2:50

Re: Ježišmarjáááá,

No, mně taky  ve škole lezly na nervy zástupy českých spisovatelů a básníků, jejichž knížky se nedaly číst a jejichž veršované výlevy jsem se musel učit zpaměti, byť to jistě nebyly kýče, nýbrž literatura hodnotná.

Uznejte, že Povídky malostranské se nemohou rovnat Dámě v jezeře nebo Planetě Eden!

Z. Kulhánková 15.8.2012 1:31

Re: Ježišmarjáááá,

Nenechte zlost cloumat svým majestátem, tenhle zoufalec za to nestojí.

Z. Kulhánková 15.8.2012 1:29

Připadá mi to jako výlev člověka,

kterému včera stará nedala a dnes se probudil se zácpou.

J. Kanioková 15.8.2012 1:24

Ježišmarjáááá,

ten článek je kombinací nestydatosti a pokrytectví. A sprostoty!

Typický žvást P&L intelektuála, jemuž ve škole lezly na nervy zástupy českých spisovatelů a básníků, jejichž knížky se nedaly číst, protože to jsou kýče...

No jo, holt my jsme ti zaprdění čecháčkové, co takovým gigantům ducha kazíme jejich rozlet, jejich kosmopolitismus, jejich servilitu k EU.

Autora za to kálení do vlastního hnízda snad platí přímo bruselské politbyro!

P. Pavlovský 15.8.2012 1:20

Historický i uměnovědný diletantismus nejhoršího zrna

1. Z hlediska obrozenců jsme nedosáhli svého tím, že je náš stát relativně národnostně homogenní. Protiřečíte si, když sám uznáváte, že jim o vlastní stát nešlo, vždyť ještě Palacký jasně napsal, že i kdyby Rakousko neexistovalo, bylo by třeba je vytvořit - na jeho slova vznikem EU a NATO de facto došlo. Kdybyste si alespoň trochu prostudoval prameny, věděl byste, Mr. Payne,  že obrozencům šlo o národ, ten chtěli obnovit, nikoli zcela nezávislý stát - Království české samozřejmě existovalo i v 19. století.

Nějaké vyhnání obyvatel jiných národností z království samozřejmě nenapadlo vůbec nikoho, tím méně obrozence.

2. Obrozencům křivdíte i uměnovědně. "A přiznejme si konečně i to, že zasnění nad Máchovým Májem či Babičkou Boženy Němcové má naveskrz kýčovitou povahu."

Sám jste kýčovitá povaha! Právě Máj a Babička jsou dvě vrcholná díla českého romantismu a jsou plně souměřitelná s ostatní romantickou evropskou literaturou. Jsou to díla klasická, tj. stále žtivá, stále čtená i mediálně interpretovaná, též znovu a znovu překládaná. K nim je třeba přiřadit ještě nejméně dílo K. J. Erbena, z mladších pak Havlíčka. (Mnoho jiných už zdaleka tolik ne, např. nejedlovsky přeceňován byl, po mém soudu, Tyl).