29.4.2024 | Svátek má Robert


Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
V. Váňa 11.7.2011 10:16

Moc pěkný článek

Myslím, že problém odešlých osmašedesátníků byl v tom, že se vrátili po výměně generací (cca 20 let). Šedesátý osmý a osmdesátý devátý nemohly mít pro lidi, kteří tu nežili, kontinuitu. A to nespočívalo jen v tom, že nás omílala normalizace. To spočívalo i v tom, že ani tady se život nezastavil. Stále se něco nového dělo ve vědě, kultuře (byť omezeně) i ve sportu, ve výrobní i terciální sféře. A to všechno se musí zažít na vlastní kůži.

I já jsem se setkal s názorem, že by bylo třeba zatočit se všemi komunisty. Jenže půldruhého milionu lidí v aktivním věku nemůžete pozavírat a popravit. Takhle to prostě nefunguje.

A pak si vzpomínám na příběh jednoho mého přítele. Seděl koncem šedesátých let v redakci s kolegou, který si vzal novomanželskou půjčku, a můj známý mu k jeho žádosti dělal ručitele. Kolega nakonec prchl za hranice a přítel uhradil jako ručitel celý (nemalý) zbytek půjčky. Když se v létě roku 1989 potkali v Lipsku na knižním veletrhu, o dluhu tento kolega ani necekl. Když o něm začal můj přítel, kolega se rychle rozloučil.

Po listopadu se sem ovšem vrátil, aby zde kázal morálku. Z dluhu dodnes nesplatil ani korunu. I takhle občas fungovali emigranti.

Po svých celoživotních zkušenostech (dívám se již rozhodně do druhé půle života) musím říci, že nejlépe je držet se klasického rozlišování lidí bez ohledu na věk, pohlaví, vyznání, národnost, či státní příslušnost: na lidi a s.v.i.n.ě.

O. Kurz 11.7.2011 10:16

Nevidím v tom nic zvláštního

Pokud žil člověk dlouho v Kanadě, tak se bude s tímto národem "míjet" až do smrti. Já lidem zde taky vůbec nerozmím a už jsem to zcela vzdal a pokud možno, s žádným domorodcem se nebavím.

V. Kusý 11.7.2011 10:02

Re: Mít se jako prase v žitě

Ale božíčku, Tesaříčku, nejste to právě Vy, kdo tvrdí, že už je všechno ažůr, ergo, že už máme co jsme chtěli?

V. Kusý 11.7.2011 9:58

Pane Vlku, něco mi ve vašich řádcích schází.

Pravdou je, že hmotně se nám vede kromobyčej dobře.Alespoň těm, kteří jsme ochotni pro to něco udělat.Ale morálně?Pokud někdo poukáže na zlodějnu, cejchují ho všichni jako práskače a člověka amorálního, ačkoliv odsouzení zaslouží spíše zloděj.Poslední odhalení ve věci Pandurů ukazuje, že někdo, kdo je placen za hájení zájmu státu a tedy i nás, občanů, nás bohapustě okradl.A promiňte silná slova, ale poukazovat na to, že úplatky dávali cizinci, to už hraničí s pitomostí! Jen využili obecně známé skutečnosti, že u nás lze koupit kohokoliv, že je to jen otázka ceny.Oni chtěli prodat, tak pro to udělali vše!Kdyby je ti, jimž byly platky určeny poslali do háje, nebylo co řešit.Kryl konečně, při všech výhradách k němu, byl právem zklamán.Já sám jsem v cizině jen pracoval a vracel se domů poměrně pravidelně, ale to srovnání "tady" a "tam" bylo tristní vždy.Stačilo k tomu chování úřednic na poště.V konečném důsledku nejde o to, kde jsme, ale kde jsme s naším potenciálem mohli být, poněvadž z vlastní zkušenosti vím, že začátkem devadesátých let před námi Němci a hlavně Rakušané měli respekt a viděli v nás nebezpečnou konkurenci!Dnes jsme sice víceméně standardní demokracií, ale omlouvat morální marasmus je pošetilé a nevede kupředu, jen ke konzervaci nedobrého stavu společnosti.Proto bych od Vás očekával jasné stanovisko, neobalené do omluv a vytáček.Prostě a jasně, lump je lump, bez ohledu na stranickou příslušnost a ideologické ukotvení.Náš Auguiášův chlév je hnojem přeplněn, ať se to komu líbí či ne.

R. Tesařík 11.7.2011 9:57

Re: Mít se jako prase v žitě

božínku, jestli nám tu nekejhá husa trefená.

S. Netzer 11.7.2011 9:39

Mít se jako prase v žitě

je typickým ideálem malého člověka, s morálkou nepřesahující uspokojení základních tělesných potřeb. Co přesahuje jeho schopnost chápání je "zbytečné kverulantství".

Tento obhroublý postoj je též nosnou myšlenkou tohoto článku: "Od roku 1989 vzrostla průměrná mzda z cca 3 200 Kčs na dnešních 23 300 Kč. V den, kdy bylo zavedeno v Evropě euro - virtuálně 1. ledna 1999, reálně 1. ledna 2002 -, se za něj platilo okolo 36 Kč. Dneska stojí 24 Kč. Dolar se prodával v roce, kdy byla plně směnitelná koruna (tuším 1995), za 40 Kč. ..."

"... nesmí se to říkat ..." Smí. Hloupost není trestná.

Teď už máme, co jsme chtěli.

P. Schuh 11.7.2011 9:32

Čest Krylovi

Kryl přijel a čekal, že uvidí revoluci a vono hovno. Komouši jenom s revolučním úsměvem shodili kabát a začali budovat mafiokapitalismus po svém. Když na to upozorňoval byl zesměšňován a odstaven (nejen on).

Čest všem lidem, kteří bez ohledu na svou kariéru hlasitě upozurňují na nepravosti doby. Ať už to byla doba rudého temna, nebo dnešní mafio stát. 

M. Vondráček 11.7.2011 9:30

mv

Opravdu skvělý článek , díky :-)

K. Janyška 11.7.2011 9:08

Re: Karel Kryl.

Karel Kryl byl bohužel až přerostený  kverulant, kterého jeho kritické založení  nakonec zabilo... Dzp.

K. Janyška 11.7.2011 9:06

Ale já jsem spokojen ! Skoro absolutně... Jestli mně vůbec někdy v životě napadlo, že si budeme všichni žít, jako prasata v žitě... Dzp.

R. Tesařík 11.7.2011 8:58

jako vždy

výborné.

J. Kyselková 11.7.2011 0:58

Karel Kryl.

Je to moc smutný - Karel Kryl byl náš hrdina. Jak je možné, že byl tak zkostnatělý, že nevystihl ten obrovský přerod ne podle západní šablony, ale přirozeným získáváním zkušeností.

Můj syn po l8 letech v USA, kde se mu líbilo,  již mnoho let žije tady a váží si své země.

J. Brunner 11.7.2011 0:52

Výborný rozbor.

Už mám také ufňukanců plné zuby.

J. Stejskal 11.7.2011 0:22

Kryl nebyl Mesiáš.

Byla to ikonka těch kteří s ním byli věkově spřízněni a zůstali tady. A před tím než odjel, (pak nevím), to nebyl ani slušný člověk. To není žádné plivání, jen zkušenost. Když sem přijel, očekával triumf, pocty a posty. Chtěl být minimálně ministrem kultury. (Klidně mu to měli dát, byli tam potom i větší blbci.) Všechno pak pomluvil a odjel. Dokonce řekl, že se cítí už víc Němcem. Zachovalo se tak spoustu těch, kteří se vrátili. Jenže hodně jich neodjelo. Přijeli sem s přáním otcem myšlenky, že se tu skáče po stromech a oni vyniknou, protože tam odkud přijeli se neskákalo. Když to netrefilo, mnozí to neunesli. Teď už je to jedno. Byl to generační problém a všichni jsou už v důchodovém věku.