J. Krejčí 8.4.2020 7:39

Vím ještě o jedné vyjímce také ve vesnici nedaleko Olomouce, ve Štarnově. Busta TGM byla za války schovaná ve stodole pod slámou a po válce postavená na solidní pomník a v době i té nejblbější normalizace u něj hořely svíčky mezi kytičkami.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Han 8.4.2020 7:28

Máte pravdu, čas vám prchá, Vraťte se do roku 1622, nebo spíš 1948, který vám vyhovuje lépe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Victorin 8.4.2020 7:09

Realisticky snad objektivně uznatelná, skutečná historická zásluha maršála Ivana Stěpanoviče Koněva je, že v čele Rudé armády osvobodil vyhlazovací koncentrační tábor Osvětim v Polsku.

Proč, kvůli výše zmíněné objektivní zásluze měl navěky, v kovu zvěčněný, stát pražských Dejvicích, které nejsou v Polsku, zcela postrádá místopisnou logiku.

Pokud měl maršál právo zůstat v pražských Dejvicích, za údajnou zásluhu v historických místních květnových osvobozovacích bojích roku 1945, pak by na jeho pomníku, jeho údajná historická zásluha měla být objektivizována či specifikována, třeba těmito slovy:

"Maršálu I. S. Koněvovi za zásluhy ve vyhledávání v pražských nemocnicích a následné popravování zraněných Vlasovců - skutečných osvoboditelů Prahy".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Zadák 8.4.2020 6:55

Kolik je ještě v Praze ideologicky závadných soch?

Pevně věřím, že Hřib utvoří ideologickou komisi a všechny sochy prokádruje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 8.4.2020 6:40

Moudří Řekové stavěli sochy s výměnnou hlavou. V případě změny popularity toho kterého sošného velikána stačilo vyměnit pouze hlavu.

Kdy dospějeme k moudrosti starých Řeků?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Franke 8.4.2020 5:59

Je zajímavé, že odstranění normalzační sochy jistého Uljanova kousek od té Koněvovy proběhlo bez nářků proruských plaček. A přitom se jeho mrtvole naložené v myším oleji dodnes jeho pohrobci klaní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Urbánek 8.4.2020 3:30

Autorova argumentace i jeho poněkud posměšný tón jsou ubohoučké a (dozajista nejen v mých očích) trapné. I já jsem povoláním ranhojič, a tak mi nezbývá, než se za svého "kolegu" Vodvářku stydět. Při autorově sousloví "názoroví odpůrci" si vybavuji, že existovala či existuje i taková parta lidí, která své NÁZOROVÉ ODPŮRCE zaživa vyškvařila. Mám na mysli katolickou církev. Tato parta se sama dodnes nepřejmenovala, třebaže komunistům po roce 1989 případnou změnu názvu naléhavě předhazovala. (V r. 1622 byla na území naší vlasti upálena jistá Barbora Šmídová, a to v důsledku obvinění ze strany "vzdělané" katolické církve, že ona produkuje žluklé máslo a navozuje špatné počasí. Tyto krutosti nezavál čas, neboť věřte prosím, že ve století sedmnáctém oheň nebyl méně horký než v jedenadvacátém.) Pan Tomáš Vodvářka pohlíží na vesmír s vcelku umanutou politickou zaujatostí a se skrytě nenávistnými klapkami na očích. Zpětně teď spíše želím, že jsem jeho hrubě tendenčním odstavcům věnoval kousek svého prchajícího času.

• reagovat
• nahlásit příspěvek