GJ 26.11.2007 22:51

- - -

...jo ještě jsem zapoměl, začínají ve Venezuele, co kdyby někteří, co chtějí za štěstím, jim předali zkušenosti...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

GJ 26.11.2007 22:47

šťastný v komunizmu

Ještě štěstí, že už kolem nás nejsou ostnaté dráty a za štěstím může jít každý, kam chce.Korejština je těžký jazyk (ale co neuděláš pro štěstí -Sev. Korea), španělština (ta kubánská) je lehčí, tak mazejte za štěstím, papa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

eze 24.11.2007 18:11

Proč jsme za komunismu byli šťastní?

Šťastní jsme nebyli, ale všichni jsme byli spokojeni. Ti, co se vezli s režimem, byli spokojeni, že nejsou postiženi, ti postižení byli spokojeni, že nejsou zavření, ti zavření byli spokojeni, že nejsou popraveni a těm popraveným to už bylo jedno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tony 24.11.2007 3:26

Proc jsme za komunismu byli stastni ???

Ponevadz jsme se kazdy den  probouzeli do stastnych zitrku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Liberta 23.11.2007 23:33

Nejen výrobek a listopad, ale i partner

Já v článku čtu toto poselství: pokud má člověk možnost volby ˇ(=svobodu, demokracii, variantu), je v situaci, kdy sám a se vší odpovědností musí volit. Většina lidí to neunese - je naplněna pochybnostmi o správnosti volby, a tyto pochybnosti pak umenšují pocit štěstí, který by se při (správné) volbě dostavil. Zatímco v situaci, kdy volba není, se musíme pozitivně naladit na status quo, což nám asi jde lépe.

Transformuji si tuto úvahu i např. do situace, kdy se člověk definitivně rozhodne pro celoživotního partnera a toho si vezme. Jakoby tím přešel do situace, že "výrobek už nelze vyměnit" - bývá celkem spokojený. Zatímco pokud spolu lidé žijí ve volném svazku, pořád na člověka dotírá otázka, zda by někdo jiný nebyl lepší...a ke spokojenosti je daleko i přes zdánlivě svobodnou možnost partnera vyměnit .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

matěj 23.11.2007 21:23

Protože jsme byli mladí,

  a to je samo o sobě báječné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vlasta 23.11.2007 20:19

Pocit životní spokojenosti nemusí být nutně přímo úměrný

životní úrovni.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

FV 23.11.2007 18:36

To je ale blbost

To je pěkná propaganda komunistů a etatistů. Srovnávat hodnocení druhých a porovnávat je. Každý má přece stejný břicho, tak dostale shnile brambory (jen někteří soudruzi dostanou lepší). Na tom je přece založeno znárodňování a konfiskace. On je někdo bohatý, tak když mu vezmeme uhelný důl, tak to pocítí stejně, jako kdybychom vzali chudákovi rohlík. Třeba nekdo nelitoval ani minutu v Osvětimi (jako vězeň). Byl štěstím (syntetickým) bez sebe.

Na nerovnosti hodnocení a nemožnosti hodnot za druhé Ludwig von Mises postavil celou ekonomii. Záleží na různosti hodnocení prostředků dle hodnoty cílů, které chceme dosáhnout a že směna je vždy jen tehdy, když já si něčeho cením více (to kupuji) a něčeho mene (to prodávám). Ale bez peněz (poměr hodnocení) je nemožné mezi lidmi porovnávat jejich hodnoty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stanley 23.11.2007 18:09

Co je štěstí ? Muška jenom zlatá . . .

Již ten titulek je zavádějící !? Kdo byl v komunismu opravdu štˇasten ? Snad ne my všichni ?  Proč tedy přišel,  byl a konal se listopad 1989 ?   Jinak ovšem platí, že štěstí je tak krásná a přepychová věc, ale prachy si za něj NEKOUPI'Š !!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Magor Milda 23.11.2007 17:30

No jo, byli jsme hlavně mladší

a moje první Jawa 250 byla pro mně větší radost, než o hodně později Mercedes. S funkcionáři strany a vlády jsem raději žádné kontakty nenavazoval, ti ostatní byli na tom jako já. Snili jsme o hadraplánu od Velorexu, dovolená v Bulharsku byla nad naše představy, tak jsme jezdili k babičce na chatu a sbírali houby. Později jsme po těch slavných cílech jezdili, přesto ty prázdniny u babičky zůstanou ve světlé vzpomínce.

Stejně, jako dnes mé děti vzpomínají na prázdniny ve stanu na Jadranu. Pětihvězdičkové hotely mají luxus, romantika však se spokojí s nafukovací matrací.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Sarka 23.11.2007 16:28

Ja myslim ze ten pocit "stesti"

o nemz autor pise nema nic spolecneho ani s uslechtilym charakterem tehdejsiho rezimu, ani s "prirozenou zavistivosti" mas ktere si praly aby vsichni meli stejne h****, jak tu postuluji nekteri prispevatele. Co ale stoji za zamysleni je, ze ten rezim nabizel neco, co se jinak ve svobodnem svete tezko hleda: pomerne jasnou identitu. Nebylo tezke vedet, "kdo jsem ja" v rezimu v nemz se mnozi z  z nas definovali jaksi automaticky "proti nim". (Pokud se ovsem clovek neidentifikoval " s nimi", coz ovsem poskytovalo stejne jasne a bezproblemove zarazeni do otazky "kam patrim"). JInymi slovy - clovek nemusel pracne a lopotne stavet svuj smysl sebe sameho v rozporuplnem, chaotickem a nejasnem svete myslenek a udalosti. Stacilo utrousit par slov, a jeden vedel, na cem je. (Nebo si to aspon myslel, jak se pozdeji ukazalo). Jak rikal Jan Werich - "ja toho psa vidim". My toho psa videli - snadno, jednoduse, a kazdodenne.

Vetsina z nas, kteri jsme z pred ci post-normalizacni klicky odesli smerem na Zapad si zahy s udivem uvedomila, ze svet je daleko slozitejsi a daleko pestrejsi, nez jak jsme si to predstavovali za draty. Ze uz neni tak zdaleka jednoduche se probudit a vedet presne, kde stojim. Ono je taky daleko obtiznejsi se definovat "pro" neco, nez "proti necemu". Prave takova jednoducha zivotni schemata usnadnovala ten pocit stesti, ktery clovek ziskal pomerne snadno, stacilo kdyz "jim" to zase nejak nandal (treba naivnim vtipem v hospode) . A pak je tu jeste takove to kazdodenni, obycejne stesti, ktere jsme zazivali i v tech nejtemnejsich dobach let padesatych - treba kdyz jsme dostali na hrani opravdu pekny kus barevne buzirky ze ktereho se daly delat hezke i kdyz uplne neuzitecne retezy. Nebot i v onech letech se duhove kulicky  dokazaly krasne trpytit kdyz zasvitilo slunicko

• reagovat
• nahlásit příspěvek

KarelRůžička 23.11.2007 16:14

Proč jste za komunismu byli šťastní?

Tak nějak by měla znít otázka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

muž v radiovce 23.11.2007 16:10

Nejštastnější chvíle z mnoha dalších štastných chvil

v socialistické vlasti začaly již ranní rozcvičkou se skupinou Jana Kalába a hlášením ranních směn o splnění plánu z našich národních podniků. Další štastné chvíle mi připravoval na pracovišti rozhlas po drátě směskou budovatelských písní a rozhovory se zkušenějšími soudruhy,nejlépe sovětskými v pořadu "a léta běží vážení."Nic nevadilo že v trafice byl denní tisk, mimo Rudé Právo a Práci pod pultem a tramvaj dost nasraně se tvářících,zřejmě málo uvědomělých soudruhů spoluobčanů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

realista z vesnice 23.11.2007 15:25

kritizovat se bude...

ano je to tak lidé srovnávali CK monarchii s republikou,pak socialismus s  republikou a dnes se vzpomíná na výhody a klady co bylo za reálného socialismu a nyní za kaapitalismu...lidé srovnávají a mnohdy i oprávněně kritizují...

dnes už snad jen zabedněný idiot tvrdí,že bylo vše špatné...mnohdy se zrušilo i to,co nemuselo...proto kritika současných poměrů by měla ještě silněji znít...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Martin II 23.11.2007 15:12

Šťastni zrovna ne,ale

lidi v té době žili bezstarostně,nemuseli se bát o práci,na bydlení nepotřebovali miliony,takže se nemuseli zadlužit na 50 let,fungovalo zemědělství i zdravotnictví - co víc potřebuje obyč.člověk k životu?Že jsem nemoh do ameriky???Tam nemůžu ani teď a ani o to nestojím,nechat se ponižovat??Ani náhodou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek