Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

8.5.2024 | Den vítězství

Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Opuštěné hroby a urny doma

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Helena 5.11.2009 21:12

Pohřbívání

...a o te nove službě Pojistovny uz jste slyseli-Pojistete si pohreb-vyse pojistneho se odviji od veku pojistence a tez pohlavi....to me teda fakt dopalilo...jak jeste z lidi dostat penize.Az si prectete podminky nebudete vedet zda se smat ci plakat.....

Helena 5.11.2009 21:00

Hroby

Zajímavé zamysleni---rada bych autorovi par veci vysvetlila a taky mu slibila,ze se po jeho knize podívám*H

Ludva 5.11.2009 11:36

Hroby jsou důležité - pro živé

Dušičky jsou pěkná tradice, už od dětství na mě dělaly velký dojem ty hořící svíčky (jako děti jsme je kradly) a vyzdobené hroby. Je pravděpodobné, že pro ty mrtvé už to žádnou cenu nemá, ale pro ty živé ano. Tak se nelze divit těm zapomenutým hrobům, které časem, když nebudou zaplaceny, je hrobník odepíše a msto se prodá jinému. Tak to chodí odjakživa, ani ty pyramidy nevydržely věčně - myslím ten obsah. A chudinky mumie, musí ležet v kdejakých muzeích. No a vykrádači hrobů, to je taky velmi staré řemeslo - naštěstí u nás se omezuje převážně na výzdobu.

Horal 5.11.2009 9:35

Pěkné téma k zamyslení se.

Pan Sígl vhodně připoměl to,nač řada lidí nechce už myslet. Dušičky,to je především hold lásky a úcty ke svým předkům a připomenutím si,že to co jsou teď oni,budeme i my. Náš vztah k nim se projevuje i po jejich smrti a právě péče o hrob je místem,kde se svými dětmi chodíme vyjádřit jim svou vděčnost. Zanedbaný hrob rodičů je vizitkou duchovního stavu jejich dětí. Dnes někteří své předky ani pohřbít nechtějí,protože hrob pro ně už nemá hlubší smysl a své potomky k něčemu takovému ani nevedou. Pak se nemůžeme divit, že dochází na hřbitovech k vandalství,krádežím a pod. Pojmy pokora či úcta u těchto lidí je neznámý pojem. Bohužel. Zatím si nepřipouštějí to, že i oni jednou budou v rakvi.

Machi 5.11.2009 13:26

Re: Pěkné téma k zamyslení se.

Možná se vám vzpomínky na své blízké vynoří, když jste u jejich hrobu (mě ostatně také), ale mnohem více v tomto směru na mne působí jejich fotografie. Je mi jen líto, že třeba u babičky jich mám strašně málo.

Hilde 5.11.2009 9:27

Rozjímání

trochu smutné, nicméně potřebné. Je třeba čas od času se zastavit a uvědomit si pomíjivost našeho bytí. A prohlédnout si fotografie předků, kteří zde byli v dětství s námi, něco nám dali, připomenout si jejich život a svět, který s nimi odešel do nenávratná. A podle toho se snažit v životě chovat - s láskou a pokorou. Protože čas nám vymezený je velice krátký....

Když občas cestujeme po Evropě, neopomeneme nikdy navštívit nějaký místní hřbitov či hřbitůvek. Řekne o zemi, její kultuře, historii, lidech často daleko víc, než ostatní reálie dané krajiny. A taky to člověku umožní povznést se nad nedůležité problémy a starosti, které někdy trápí.

Lobo 5.11.2009 9:23

Mrtví na Moravě

Nedávno jsem se bavil s jedním hrobařem o krizi a ten říkal, že v jeho oboru se zatím nějak neprojevila. Na Moravě se asi pohřbívá pořát.

Čistý Moravák 5.11.2009 22:41

Re: Mrtví na Moravě

Přesně tak. Díky relativnímu slevnění žuly jsou pohřby dokonce honosnější a použití terasa velmi pokleslo. Hřbitovy jsou o dušičkách více nazdobené a mnohem více světel - průměrně tak čtyři na jeden hrob. O situaci v Praze sem dochází dost úděsné zvěsti.

Mgr. Milda 5.11.2009 8:44

Solidarita živých se zemřelými

mnozí zemřelí byli zamordováni socialisty, těmi nacionálními a jejich pomsta šla až za hrob. Popel jejich obětí byl vysypán třeba do rybníka za Březinkou, není místo,které by je připomínalo. Stejně se dělo i zemřelým obětem komunistů, jejich popel byl vysypán kdesi za krematoriem, dodnes jsem například nenašel hrob své tety, zemřelé ve spárech StB 1962.

Na Mnichovském hřbitově v Perlachu bylo před několika lety nalezeno místo, kam nacionalisté ukládali těla obětí své sekery. Jsou tam těla asi 92 Čechů, totálně nasazených ve zbrojním průmyslu, obviněných ze sabotáže, popravených v letech 1940-1945.

Po tom všem ztrácí význam to, kde spočinou naše ostatky, tradiční kultura byla brutálně prolomena. Žijeme dále v našich vnucích, v paměti současníků a v zažloutlých dokumentech. Kdo ještě je ve vzpomínkách, ten ještě docela nezemřel. Ale i ti současníci jednou zemřou a tak odcházíme postupně všichni.

Proto je důležité, aby každý z nás, kdo prožil tyto brutální časy, zanechal po sobě písemné svědectví, pro generace, přicházející po nás, je to hodnotnější, než mramorový pomník.

lucinapes 5.11.2009 8:00

smutek

smutek je v duši, ne v šutru a jednou za rok svíčičce. Pieta na Olšanech (ty zmiňuji jako souhrnný název našich nekropolí) je limitovaná malou i velkou zločinností (ukradená výzdoba, přepadené stařenky). Ráda se projdu hřbitovem na vsi, kde nikdo z blízkých neleží, hřbitovy kdekoli v cizině jsou velice zajímavé, úžasný kulturní fenomén, ale moji blízcí jsou v mém srdci a na to, abych na ně s láskou vzpomínala, šutr nepotřebuju. Bez obřadu! a rozptyl! Pohřeb sám je drastická záležitost pro pozůstalé a formalita pro ostatní - " hodně (nebo málo) brečela a v tom klobouku měla ránu". 28 let po pohřbu maminky nemůžu slyšet Poem ani Letěla bělounká holubička, aby se mi nnesevřelo srdce, a přitom to s maminkou nemělo nic společného, jen bylo nutné NĚCO zahrát. Sama nechci žádný pohřeb a můj popel ať vysypou na zahradě, tak budu na své milované zahrádce, a nejlépe do kompostu, budu i užitečná.

John2 5.11.2009 9:26

Re: Tak jest!

A buďme tvrdí, žádný Poem, žádná Holubička. Srdce si zalijme betonem, abychom se ani náhodou nedojali. Nanejvýš si povolme nějakou vzpomínku, neraději veselou. Třeba po opulentním obědě... A že naše děti už nebudou ani znát jméno své babičky za svobodna? A co má být? ...

Horal 5.11.2009 9:52

Re: Tak jest!

Zato na své zahrádce pro své domácí mazlíčky uděláme po jejich chcípnutí hrobečky. I taková móda u některých začala.

Zdeva 5.11.2009 11:53

Re: Tak jest!

Maminka měla obřad, tatínek si přál bez obřadu. Na oba vzpomínám se stejnou láskou a způsob posledního rozloučení v tom nehraje roli a nehraje roli ani při vzpomínkách na ně. Urny jsou uloženy na hřbitově, chodím tam, ale vždy mám pocit, že nejsou tam na tom smutném místě, ale jsou v mé mysli a takoví, jaké jsem je znala. Vzpomínky na ně se vynoří vždy při nějaké situaci, která mi je připomene, takže i kdyby byli rozptýleni tak na ně budu vzpomínat stejně. O vztahu k zesnulým blízkým spíš mluví to, jaké byly vztahy za živa.

žibřid 5.11.2009 18:11

Re: smutek

"smutek je v duši, ne v šutru "

Eva D. 5.11.2009 23:12

Re: smutek

Ti zemřelí žijí dál v nás a našich dětech, i přes ten smutek v duši. Taky je nevnímám tolik na hřbitově, jako když mé dítě zvládne něco, co by mého otce, který zemřel již hodně, hodně dávno, nesmírně potěšilo, například. Předáváme štafetu od těch, kteří tu již nejsou.

tich@dohoda 5.11.2009 7:56

hezky clanek , dekuji

Zivot je vecna smlouva mezi zivymi, mrtvymi a jeste nenarozenaymi. Cest :-)

badaxe 5.11.2009 7:55

jiný pohled na věc

Pro někoho je to, že má náhrobek věcí cti, jinému vyhovuje "rozptyl" , osobně si myslím že je to věcí každého jak se k téhle věci staví. Nesmysly o tom jak je kulturní to či ono, které slýcháme, jsou opravdu jen nesmysly. Dnešní forma hrobů je pměrně moderní, dříve se náhrobky vyskytovali jen u šlechty, později i u bohatších a nakonec i u lidí kteří na to relativně nemají. Je otázkou zda zvolit dost nesmyslné uložení peněz do hrobového místa a náhrobku (stejně jako třeba do drahého auta) nebo ty peníze užít jinak. S autorem přiznám se moc nesouhlasím, jeho reklama na vlastní knihu pak činí članek vlastně ukázkou parazitování na svátku který právě proběhl. Z toho pohledu je autor o dost horší než ti kdo nedopřejí mrtvému pořádný pohřeb.

KK 5.11.2009 14:18

Re: jiný pohled na věc

Nová doba přinese novou kulturu. A. Huxley v knížce Konec civilizace (Brave New World) popisuje recyklování nebožtíků.

Helena 5.11.2009 21:08

Re: jiný pohled na věc

....co se knihy tyce,je dobre,ze se vi,ze neco takoveho vyslo-vubec mi to neprislo nemistne od autora.....

karel N. 5.11.2009 7:02

Kniha

Tu knihu ještě nemám a ona na mne čeká na regále! Hned odpoledne ji jdu koupit, a vy běžte také. Vždyť je to hanba, že si ji čtenáři nevšimli, styďme se!

realista 5.11.2009 4:36

hmmm...

"Nepřijatelné jsou zejména urážky, vulgarismy, rasismus, neplacená reklama a texty cizojazyčné."

Nechcete to radši nechat na pozůstalých?

I-Worm 5.11.2009 21:19

Re: hmmm...

to se týká diskusních příspěvků, nikoliv článků samotných. Taková je realita, realisto!

Kresinka 5.11.2009 3:59

asi je to věkem,

ale trápí mě myšlenka, že ačkoli jsem důstojně pohřbila své blízké, mě už tu službu nikdo neodvede. Nebude na to mít, taky mám doma čvagrovu urnu a přemýšlím o soukromém kolumbáriu na zahrádce

Hadí oči 5.11.2009 1:34

Mýtus smrti stvořený římsko-katolickou církví.

Islám je jen její dítě - zrůdička. Mezi méně sofistikovanými náboženstvími je smrt něco naprosto přirozeného.

Mrtvému jsou lidé ochotni postavit jakýsi vyleštěný kámen nebo odlít sochu s připitomělým nápisem v hodnotě řádů stovek tisíc korun. Za stejnou cenu se v téže chvíli vyrábí bomba, kterou se chystaji hodit na ty ještě živé.