V. Urbánek 2.5.2020 17:37

Já osobně klidně chci být chudý, ale nechci být mrtvý. Jsem přesvědčen, že přibližně totéž si myslí všichni pacienti s těžkým průběhem nemoci Covid-19, kteří bojují o život na lůžkách s umělou plicní ventilací. Shlédněte prosím video s panem taxíkářem, jemuž zdravotníci (po pěti týdnech!)úspěšně zachránili život v pražské Všeobecné fakultní nemocnici. A on tedy bude v pondělí 4. května šťastně propuštěn domů. Jeho autentická výpověď je pravdivá, působivá i dojemná. Obávám se, že žel i někteří lékaři možná nadměrně (a pro mne překvapivě) žonglují s filozofií v tomto článku diskutovanou, tedy s filozofií "práva na svobodu", a tak jako kdyby (možná?) poněkud pozapomínali na Hippokratovu přísahu? Chápu, že je to delikátní tématika. Avšak můj pohled je jednoznačný: Zachování života spoluobčanů má zcela jasně přednost před ztrátami hospodářskými, majetkovými, podnikatelskými a tak podobně. Je mi až divné, že o tom vůbec někdo může pochybovat, popřípadě i (pseudopedagogicky?) mudrovat. Kladu si otázku, odkud to zdůrazňování "práva na svobodu" začalo do České republiky před pár dny (jako na povel?) proudit. Ze Západu? Ale odkud konkrétně? To mi asi málokdo bude ochoten upřesnit. Nejsem snad až příliš naivně upřímný? Děkuji za pochopení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek