Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

3.5.2024 | Svátek má Alexej

Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Další etapa sklízení poválečných plodů

Nemine den, abychom se nedozvěděli zprávy, které by nás měly dost znepokojovat. Sociální nepokoje, za jejichž aktéry jsou právem označováni Cikáni. Horší je to s jejich původci.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

P. Vaňura 7.2.2013 23:16

Já bych dodal jednu vzpomínku, pochází z českého

VNITROZEMÍ. Totiž, když byla možnost získat "grunt po Němcích" v pohraničí, chopila se příležitosti spousta českých bezzemků - zemědělských dělníků. Prý jich bylo tolik, že větší sedláci a statkáři trpěli obrovským nedostkem pracovních sil, proto třeba dobytek najednou hlídali jejich synové v dětském věku apod. Sám jsem znal jednoho, on teda byl z gruntu, který vlastnil jeho otec. Nechtěl s ním pracovat a tak šel hospodařit do pohraničí, kde zůstal deset let. Za změněných podmínek se na otcův grunt po jeho smrti vrátil, aby byl následně nahnán do JZD. Rozhodně to nebyl "zlatokop a nemakačenko."

K té kolektivizaci, oni soudruzi rozepsali povinné dodávky tak, že každý musel dodávat pomalu celý zemědělský sortiment. A pak dostal třeba 10000 Kčs pokuty za nesplnění dodávky máku.

Z. Kulhánková 8.2.2013 0:07

Re: Já bych dodal jednu vzpomínku, pochází z českého

Též nutno podotknouti, že ve vnitrozemí byl zákaz vydávat stavební povolení, dokud se nedosídlí pohraničí. Takže pro mladé rodiny byl odchod do Sudet jediná možnost, jak získat vlastní bydlení.

V. Ondys 7.2.2013 17:11

:))))) Pocházím ze Šluknovského výběžku, kde jsem se narodil šest let po skončení války

Táta mohl mít dům snad za válečný zásluhy, ale byl nedůvěřivý k snadno nabízeným příležitostem, tak si náš dům i s příslušným pozemkem koupil na splátky, říkal, že má stálou i jistou práci v textilce, tak v tom neviděl nejmenší problém, jeho rodiče vlastnili dům mimo pohraničí. Pamatuji se, jak v šedesátých letech občas do okolí zabrousil někdo z dříve vyhnaných jako turista z NSR, pokud přišla řeč na získaný majetek, otec tvrdil s pobaveným úsměvem, že tohle musí dřívější majitel řešit s našim státem, on ho nabyl zcela legitimně bez nestydatého parazitování na okolnostech. Jako dítě mne u starousedlíků sudetských Němců při návštěvě některého z vrstevníků vždycky překvapil smysl pro pořádek, čistotu a přísnost ve vztahu k ostatním příslušníkům rodiny, pokud jsem měl později možnost s nimi pracovat v dospělém věku, ani jako dělníci se nenechali honit a vždy se snažili odvádět perfektní práci, což bylo častým trnem v oku především těm, co k práci jiných přistupovali po našem jako největší pacholci s potřebou zavděčit se rudým šafářům i hodně mizerným dílem v duchu kvantity... Mému rodnému kraji nejvíc prospělo chalupářství, poněvadž jsme byli v dosahu Pražáků i lépe placených zaměstnanců povrchových dolů z pánevních oblastí severočeského kraje. :)))) Nepamatuji se na nějaké vážnější problémy s cikány, silně se obávám, že se většině drsných přistěhovalců evidentně klidili z cesty... Dnes tam už skoro nejezdím, na hlavní třídě to prý vypadá jako v Saigonu a záběry v televizi ohledně nepokojů mne už vůbec neoslovily ani k nejkratšímu pobytu.

V. Vlk 7.2.2013 19:02

Re: :))))) Pocházím ze Šluknovského výběžku, kde jsem se narodil šest let po skončení války

Tak tam jeďte a nebudete vykládat nesmysly o Saigonu. . Jste tak někde před 15 lety.

V. Ondys 7.2.2013 21:38

Re: :))))) Pocházím ze Šluknovského výběžku, kde jsem se narodil šest let po skončení války

:)))) To je možný, pane Vlku, ale prodávám, jak jsem koupil před několika měsíci od známého v mailu.

M. Martinovská 7.2.2013 16:10

A. A. v Respektu

V posledním čísle Respektu je vynikající rozhovor s Adrianem von Arburg, historikem, který se zabývá odsunem. Má za sebou řadu objemných publikací plných dokumentů o odsunu, např. o jeho organizování státními orgány už od května a června 1945, dávno před Postupimí.

R. Szewczyk 7.2.2013 15:00

ad p.Vanura

v tom Bengálsku britští ouřadové spolu se spekulanty spekulovali s cenou potravin a vláda proti tomu nezasáhla,vaše poznámka je nepravdivá asi tak ,jak byjste tvrdil ,že v koncentrácích se umíralo proto,že partyzáni a bombardéry vyhazovali vlaky do luftu,což samo sebou taky,ale ne primárně,ale pokud chcete obhajovat imperialistickou říši coby předního světového lídra míru lásky a spravedlnosti,prosím,učinte tak,nicméně já souhlasím se Spencerem z toliko jednoduchého způsobu ,že vyhrál,a jak jistě víte,spravedlivý je pouze vítěz,poraženi jsou ti zlí

P. Vaňura 7.2.2013 22:40

to R. Szewczyk - já jsem tam tehdy nebyl a Vy patrně

také ne. Jiří Mucha tam v inkriminovanou dobu byl a nemám důvod mu nevěřit, on se totiž vyjadřuje k britským kolonizátorům často dost kriticky. Dokonce v tom smyslu, "je k zoufání, že my musíme toto v důsledku války podporovat."

Následky některých těchto kroků neseme DODNES.

Reza Chán, otec posledního Šáha Rezy Pahlavího byl obdivovatelem zakladatele moderního Turecka Kemala Ataturka, i když byl méně radikální než on. Tvrdou rukou, jinak to nešlo, potíral korupci a snažil se o rozkvět země. Mucha píše o tom, že Československo mu před WW2 pomohlo ve Společnosti národů zrevidovat pro Irán krajně nevýhodné smlouvy o těžbě ropy. Šáhova reformy byly zastaveny a země vrácena do náruče nebetyčné korupce britsko-sovětskou vojenskou okupací z léta 1941, motivované zájmem dopravovat přes Irán do SSSR vojenskou pomoc (a možná též obavami, že by Šáh mohl zůstat neutrální, či nějak využít válečné situace). Tolik Jiří Mucha.

A ještě, k těm koncentrákům, přečtěte si, co psal jihoafrický historik Arthur Kemp o koncentračních táborech (patrně prvé použití tohoto termínu).které v době bůrské války zřídili Britové. Tyto tábory nebyly míněny jako trestné ani vyhlazovací, ale přesto tam děti umíraly na podvýživu. Britové totiž zjistili, že bůrští partyzáni mohou bojovat díky pomoci farmářů. Proto začali farmy vypalovat a obyvatele zavírat do výše zmíněných koncentráků. ALE lidé, veznění v těch koncentrácích byli odkázáni na britský zásobovací systém, který narušovaly právě akce bůrských partyzánů. Nakolik tento fakt, kdy válka fakticky skončila kompromisem, oblivnil postoj Bůrů nevím.

P. Andrle 7.2.2013 14:41

A ještě jsem si vzpomněl

Člověk spoustu věcí zapomene. Až diskuse na tomto foru mi evokovala vzpomínku na další skutečnost, o které se málo ví. Od padesátých let ( nevím do jaké doby, ale jistě do let sedmdesátých) dostávali všichni tajemníci (nebo tajemnice - vím to právě od ní) národních výborů v pohraničních oblastech mimořádnou odměnu 1 000 za každou cikánskou rodinu, které zde přidělili byt a dali trvalé bydliště. Opět - nic proti těmto rodinám. Ale stále platí stejné - pohraničí, odkladiště bez perspektiv. Nikdo ovšem tehdy netušil, že jednou přijde svoboda jednání a uvažování.

M. Martinovská 7.2.2013 15:55

Re: A ještě jsem si vzpomněl

Díky, pane Andrle, za článek. Mladší lidi už ta příčina ani třeba nenapadne. V cyklistickém časopise Velo jsem se dočetla, že " v okolí .... je hodně opuštěných, zchátralých stavení, protože od zrušení JZD zde není práce" - u článku byly fotky typických německých hrázděných domků. Už nevím, kde to bylo.

Jeden známý učil v pohraničí. Vzpomínám si, že mluvil o příplatku "za bezpodnětové děti" - aspoň to říkal - ale jistá si nejsem.

V souvislosti s diskuzemi mě napadla jedna věc: Občas tu pod články na to téma někdo zmíní vlastní zkušenost: např. jednomu diskutérovi bývalý tajemník MNV popisoval, jak zastřelil několik němckých žen v nějakém lesíku, nahé je donutil vykopat si hrob a pod. - chlubil se tím prý po letech v hospodě. To jsou určitě lidé, nezachycení v přesných, jmenovitých seznamech obětí v publikacích o odsunu. Bylo by dobré to aspoň nějak evidovat - ale čas diskuze odnesl. Příště už si to schovám. Obětí je asi 18 800, nezvěstných 200 000. Jistě jde mnoho z nich na vrub válečných ztrát. Ale spousta takových "tajemníků" se určitě do nějaké evidence nehrnula. Třeba se ten pán ještě ozve, podobných svědectví jsem tu četla víc.

V. Vlk 7.2.2013 19:01

Re: A ještě jsem si vzpomněl

Vážená paní Martinovská,

Údajné ztracené osoby, o nichž tak rádi mluvili představitelé landsmašaftu se postupně Jaksi vytrácejí . Původně jich bylo údajně asi 208 000. To tvrdili od roku 1947 v podstatě až do roku 1970, pak postupně vyšlo najevo, že do svých „výpočtů“ podle mateřské řeči docela nechutně zahrnuli i německy mluvící židy z ČSR , které povraždili v koncentrácích. Když to prasklo, tak se ani neomluvili a vkládali o „chybách“ ke kterým neúmyslně došlo. Ale pořád tvrdili, že se ztratilo 200 000 lidí. Dodneška tomu mnozí jako Vy věří. Pak po roce 1989 už nebylo možno bezuzdně lhát a tak se přišlo na to- tedy přišla na to konference česko-německých historiků , , že tihle hoši z landsmašaftu chlapci započítali jako „české oběti“ 200 000 sudetských Němců, kteří padli v uniformách Wehrmachtu. To je co?!? Drzost lepší než poplužní dvůr. Tak nakonec oficielně uznali těch cca 15 až 25 000 mrtvých, z nichž značná část spáchala, sebevraždu- tak skončili po válce desetitisíce Němců, v lesích Pruska a v partiích kolem Berlína visely tisíce oběšených ,také u nás se značné množství sudetských Němců oběsilo samo., jiní zemřeli na stres a prostě na poválečné poměry.Ovšem nejen Vám stále straší v hlavě oněch takzvaně ztracených 200 000 Němců. To by však znamenalo buď 200 obrovských hrobů v každém by bylo 1000 mrtvých, nebo 400 hrobů po 500 mrtvých a nebo 2000 hrobů s deseti mrtvými. No,takže blbost, co?! Nebo ne?!?

V. Kusý 7.2.2013 20:00

Re: A ještě jsem si vzpomněl

Pane Vlku, u těch poválečných poměrů jako příčiny smrti jste zapomněl uvést ráži.

M. Martinovská 7.2.2013 22:49

Re: A ještě jsem si vzpomněl

Ano, to je hezká formulace. Někdy se taky užívá pojem "události".

Jasně, že netvrdím, že 200 000 je obětí odsunu. Samozřejmě, že mnoho jistě připadá na válečné ztráty. Tvrdím, že přesto je asi ještě více - nikoliv 200 000 - obětí odsunu jaksi úředně nepřihlášených. To už se nikdy nezjistí. A počet těch jmenovitě doložených obětí je znám poměrně přesně včetně počtu sebevražd. Že to nechcete vědět, pane Vlku, ovšem nepřekvapuje.

P. Vaňura 7.2.2013 23:34

No, četl jsem vzpomínky jednoho Němce, koncem

války mu bylo 16 let a pocházel odněkud z Ústí. Píše jak je, členy Hitlerjugend, připravovali na boj jako Werwolfy, partyzány. Ti fanatici by toho byli schopni (a mimochodem, Američané spoustu takových, kteří "pokračovali v boji" po válce bez pardonu zastřelili, ač jim třeba bylo jen 17 let. Ale, on nějaký ten nacistický potentát, který jim měl velet vzal koncem války nohy na ramena a oni nevěli co dál.

Tím chci říci, že válka naprosto NESKONČILA oficiálním přijetím kapitulace. I německá armáda vraždila u nás ještě pár dní PO VÁLCE.

Mimochodem, mnou citovaný Jiří Mucha píše, že si své účty s německými nacisty vyřizovali po válce též zahraniční dělníci, zavlečení na práci do Německa. Věděli kdo byl kdo a viníky nepardonovali. Z nuceně do Říše nasazených Čechů zahynulo několik tisíc při spojeneckých náletech na válečný průmysl.

Pamatuji si také, že mi v bývalých Hermann Goring Werke, později Stalinovy závody, ještě později Závody československo-sovětského přátelství na výrobu synthetického benzinu v Záluží říkali dělníci (bylo to r. 1963), že protiletecké kryty byly za války jen pro Němce. Ukazovali mi též místo, kde při náletu zahynulo 50 francouzských válečných zajatců, nasazených tam na práci.

V. Kusý 7.2.2013 13:59

Já jsem se v jednom "Sprachinsel" narodil a v druhém

šedesát šest let žiji.Sousedem mých rodičů byl Němec, který narukoval do Wehrmacht a po absolvování africké a italské fronty se vrátil v americké uniformě.Nemluvil o válce rád, ale jednou mi řekl: "Víte, pan Kusy, že já jsem byl ve Wehrmacht, to nikomu nevadilo, ale ten americkej uniformu, to mi zlomilo vaz".Jeho čeština se dala srovnat s gramatikou mnoha zdejších "vlastenců", jen jeho náležitost k našemu státu byla silnější.Pamatuji si, jak naše město vypadalo za mého mládí, jak dlouho se vyvíjel vztah k domovu v těch, kdo nahradili německou menšinu, které zde bývalo 75 %, A je mi smutno z různých vlků, kteří nejsou schopni pochopit, že, ať se nám to líbí, či ne, Liberec, Most, Jihlavu a jiná tehdy pěkná a bohatá města nejsou tak úplně naším dílem.A že my jsme je dovedli dlouho jen znešvařovat, ne li ničit.Ale na tom oni nic nezmění.

J. Urban 7.2.2013 12:14

A to si představte, že na to, kam jsme jako

národ odsunem a po odsunu dovedli pohraničí, k těm ruinám, tsiganům, šlapkám a drogám, je mnoho čechů opravdu hrdých. Tipuju, že jich je 55 procent.

J. Václavíková 7.2.2013 12:55

Re: A to si představte, že na to, kam jsme jako

Jeden tu pravidelně publikuje.

E. Heusinger 7.2.2013 13:23

Re: A to si představte, že na to, kam jsme jako

Jurbane, plácáte si játra.

Ruiny, Cikáni, drogy, šlapky sporadicky až od osmdesátých let. Teprve od devadesátých let se to rozjelo naplno!

K. Potoček 7.2.2013 9:23

Další etapa sklízení poválečných plodů

Autor v části článků hovoří o získání majetku "zdarma". Není to pravda. Ten,kdo odešel do pohraničí a měl nemovitost jinde a dostal tzv. "příděl", tak se mu hodnota této nemovitosti odečetla od ceny za takto získaný majetek. Ano ceny za zemědělský majetek byly nižší,než-li jiné. Ale příkladně rodinné domky na vesnici či malých městech /bez zemědělské půdy/ byly v normální ceně 20-40 tisíc korun /před měnovou reformou/. Jediná výhoda byl splátkový kalendář. Tito lidé cenu splácely až do osmdesátých let. Po roce 1989 při zemědělských restitucích se neuhrazená cena přídělu odečítala od náhrad za zabavený majetek nebo se musela doplatit.