Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Moc pěkné.

U nás včera bylo plno lidí v kostele. Překvapilo mne to. Jinak biblické příběhy vyžadují vždy ještě vysvětlení... Proto se čte "úryvek z evangelia" a potom následuje kázání, kde kněz situaci lidem vysvětluje.

Některé věci nejsou docela přesné...

Uvědomme si, že Ježíš Kristus nic nepsal...Nenapsal..., ale... jen KONAL: ON PO SOBĚ ZANECHAL POUZE SVÉ ČINY... Všechno již ponechal... na lidech! I ten Nový zákon napsali... přece lidé, evangelisté... A někdy ještě také překlad může způsobit... nepřesnosti...

Jak správně chápat Bibli: ... V úvodu postní čtyřicetidenní doby slýcháváme evangelium o tzv.“marnotratném synu“. Tento konvenční název je značně nepřesný, neboť onen příběh je o milosrdném otci. ...

cirkev měla vždy dostatek expertů na PR, tož udělali z nezbytnosti náboženskou cnost.

Lidé prostě neměli v zimě co žrát, tak z toho udělali náboženskou cnost.

tedy ne že by nebylo zdravé, takový delší půst tělo jedině posílí...ono to ale nebylo tak, že by lidé nejedli. jen prostě jedli, treba na Vysočině (což si pamatuji), celou zimu jen brambor se zelím...

Pane Vodvářko, Vaše příspěvky čtu vždy rád a většinu můžu podepsat. Velký dík za ten dnešní - nejen připomínku "postního období" (co to znamená neví už dnes ani mnozí křesťané), ale to podobenství o dvou synech (nevím, proč se nazývá o"o marnotratném", když je to o dvou synech, a o obou synech rovných dílem. koneckonců začíná slovy" Jeden člověk měl dva syny...). Díky. Samozřejmě ne všichni tomu rozumí - viz diskuze. O těch, co mají problém s Nejvyšším, protože na jeho místo dosadili sebe, nemluvě...

Jsem rád, že se Vám moje blogy líbí. Píšu je primárně na http://www.blogosfera.cz, kde publikuji vše spolu s přáteli.

No ne...dobrý!

Včera jsem si vyšel městem. O Valentýnu jsem cestou slyšel asi desetkrát, a četl na vývěskách to oznámení ještě víckrát, nejen na každém květinářství. O Popeleční středě, dnu přísného postu od masa, nikdo ani nezašeptal. A v restauracích plno, co bylo na každém talíři netřeba rozvádět.

Preference doby, a lidí v ní, jsou už jiné. Primární zamilovanost, chemie, to je to, co všechny zajímá. Jen těch písní na to téma skládaných. Dnes jedna blbější než druhá, důkaz že touha tvořit a být tím známý naprosto převažuje nad touhou činit tak kvalitně.

Dobrý článek, díky.

Děkuji za milé a přínosné slovo.

I když to není hlavní záměr příběhu o ztraceném (nikoli marnotratném) a znovunalezeném synovi (Evangelium Lukáše 15:24 Český studijní překlad), tak i přesto ukazuje, jak snadné je promrhat to, co vytvořily předchozí generace. A jak rychle to jde. A také jak dobré je, když existují lidé, kteří se od dědictví předchozích generací neodvrátí, ale dále ho rozvíjejí. Kéž by si tato společnost nemusela udělat trpkou zkušenost ztraceného syna, kdy ho až hlad a nouze donutily pochopit, že se vydal špatnou cestou.

Podobenství o marnotratném synovi je podivné. Starší syn měl právo se hněvat. Zůstal doma, pracoval na poli, byl zodpovědný a rozvážný a nic za to nedostal. Mezitím jeho bratr promarnil celé své dědictví na lehkomyslných večírcích a vrátil se, až když byl chudý a hladový, a nebyl jen vítán, ale bohatě odměněn.

Je jistě dobré odpouštět kajícným provinilcům. Když lidé páchají zlo, měla by se jim dát motivace, aby přestali. Neměli by se ale ty největší odměny vyhradit lidem, kteří od začátku jednali správně? Marnotratný syn se nevrátil, protože měl náhlé zjevení, protože si uvědomil, že jeho chování bylo nesprávné. Vrátil se, protože mu došly peníze a dostal hlad. Začal pociťovat důsledky svého nezodpovědného chování. To je ten nejnižší a nejúčelnější důvod k lítosti. Je to jako zločinec, který lituje jen proto, že ho chytili.

Je to podivná náboženská morálka, která říká, že můžete žít bezbožný život, být marnotratný, chamtivý, ale všechno bude v pořádku, pokud budete na smrtelné posteli činit pokání, i když nikdy neprovedete odškodnění nebo se neomluvíte lidem, kterým jste ublížili. Snažit se být čestným člověkem je zbytečná námaha. Stačí vyslovit včas správná kouzelná slova.

Podobenství o marnotratném synovi zde odporuje křesťanskému učení. Neshoduje se se sv. Pavlem na způsobu spasení. Pavlovy spisy jsou starší než evangelia. Zdá se, že autorskou motivací tohoto příběhu bylo snížit laťku pro získávání nových křesťanů. V době, kdy to bylo napsáno, byl pravděpodobně důležitější počet nových členů než kvalita víry.

Takže Vy, pane J.S. byste svému ztracenému (nikoli marnotratném) a znovunalezenému synovi (Evangelium Lukáše 15:24 Český studijní překlad) neodpustil?

Pokud se drží filosoficko-náboženského tematu, je autor Beránek boží. Pokud se zabývá politikou, káže jako Jeremiáš. A pokud se zmiňuje o Babišovi nebo Zemanovi, pak se stává jezdcem z Apokalypsy.