J. Ráž 10.11.2010 13:55

pracovní soud jako nezávislý arbitr

Vztah zaměstnanec - zaměstnavatel - stát není vždy vztahem rovnovážných partnerů. Záměrně říkám "rovnovážných " nikoliv rovnoprávných. Rovnost  podle zákona je zajištěna i Ústavou, ale v praxi  se váha práva často přelévá na stranu silnějšího a to je vždy stát a velmi často zaměstnavatel.  Když v nefunkčním soudním systému  o právech zaměstnaců a právech  zaměstnavatelů  má rozhodovat  obecný soud rozhodně  je strana s menšími prostředky nátlaku na systém vždy poškozena. A to zejména když naprostá většina soudců soudí otrocky podle litery zákona a samostného výkladu této litery se buď bojí nebo nemá lidskou i odbornou ochotu svůj výklad dát do mlýnice systému, kde odvaha rozhodnout spor nekonformně se považuje za něco nepatřičného. Za druhé ve stavu, kdy soudce se začně zabývat  žalovanou věcí nejdřívě po šesti měsících, kdy ji dostane "na stůl" je  nastalá situace zejména pro zaměstnace nebo malého živnostníka likvidační.

Stojí však za diskuzi, zda by nebylo moudré převzít německou praxi pracovních soudů zcela nezávislých na obecných soudech. Zvláštní zákon specifikuje  jejich složení, jednací řád, nařizuje maximální lhůtu pro nařízení jednání a řízení je jednokolové. Rovnovážnost stran je zaručena tak, že senát je složen  ze tří rovnoprávných soudců  delegovaných po jednom státem (příslušná zemská vláda), zaměstnavatelem ( příslušná komora zaměstnavatelů) a sdružením zaměstnanců (příslušná stavová, či odborová organizace). Rozsudek je výslednicí poměru hlasování soudců.  Rozhodování je vedeno zásadou, kterou lze shrnout do jedné věty: Je oprávněné, z hlediska práva, slušnosti a zájmů společnosti, aby žalobce v žalobě a odpůrce ve svém odporu k žalobě postupoval tak jak postupoval a v případě, že by byla jedna strana poškozena tak: Nelze postupovat jinak?.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Karafiát 10.11.2010 10:12

Rovnoprávné postavení?

Zaměstnanec se stává zaměstnancem právě až uzavřením pracovní smlouvy. Do uzavření smlouvy je jeho postavení nerovné? Je snad někým či něčím omezován ve své svobodě uzavřít či neuzavřít smlouvu? Nedomnívám se, že by při uzavírání pracovních smluv bylo postavení potenciálního zaměstnance slabší, než například postavení drobného živnostníka při uzavírání smlouvy s obchodním řetězcem. Ani jeden, ani druhý smlouvu ve znění, jaké mu nevyhovuje, uzavřít nemusí. Proč by tedy zaměstnanec měl požívat výrazně silnější ochrany? V některých případech se tak paradoxně postavení zaměstnance stává silnějším, než postavení zaměstnavatele. Neexistují totiž jen "velcí" zaměstnavatelé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek