9.5.2024 | Svátek má Ctibor


Diskuse k článku

PRÁVO: O smyslu a cíli jednoho dekretu

Moje úvaha by se mohla jmenovat „Dvojí metr na jeden dekret“, ale tímto článkem bych rád upozornil na opomenutý smysl, účel a cíl důležitého dekretu prezidenta republiky z roku 1945. Opomenutý jak polistopadovou politickou garniturou, tak především státními soudy.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
B. Brousková 11.9.2014 8:50

"Tato část dekretu byla do písmene vykonána"

Jenže nebyla. A to je právě ten problém. Zabavení veškerého majetku a následný odsun, se podle dektretů měl týkat všech Němců a všech Maďarů. Jenže zatím co prakticky všichni Němci (až na pár výjimek) byli odsunuti,u Maďarů proběhlo "jenom" to zabavení majetku. K jejich odsunu nikdy nedošlo.Jednak proto, že je Maďarsko odmítlo na své území přijmout a v neposlední řadě také proto, že už vešlo ve známost za jakých podmínek probíhal předcházející odsun Němců. Velmoci totiž podmínily svůj souhlas s odsunem požadavkem, že "musí probíhat organizovaně a humánním způsobem". Takže "nám" tu zbyli neodsunutí Maďaři,  kterým byl ovšem zabaven veškerý majetek. Pokud by se restituce měly týkat i období před únorem 1948, dalo se očekávat , že budou soudy zahlceny desetitisíci žádostmi Maďarů o navrácení jim zabaveného majetku. Protože tím , že zůstali na našem území, zůstalo jim i naše občanství. A dělit restituční žádosti podle jazyka žadatele, by byl po roce 1989 z mezinárodního hlediska tanec na tenkém ledě. Proto to "odnesli" ti národní správci a jiní nezištní pováleční nabyvatelé německého a maďarského zabaveného majetku. Prože majetek nebyl před únorem 1948 přepsán nikdy na jejich jméno a nebyli tudíž považováni za majitele. Pokud jde o ostatní restituce jako takové, bylo to trochu jako kdyby zákon o restitucích  napsal Jára Cimrman. "Klíčový" průmysl byl zabaven ihned  po válce.takže se ho restituce netýkaly. Ze  zbývající majetku (pokud jde o výrobní závody) firem nad padesát zaměstnanců ,bylo podmínkou pro restituenty vytvoření tzv."privatizačního projektu".Háček byl v tom, že si privatizační projekt na tentýž podnik mohl vytvořit nejenom restituent, ale  kdokoliv jiný včetně dosavadního komunistického manažmentu. A příslušné ministerstvo potom posuzovalo kvalitu jednotlivých projektů.Ministerstvo, kde byli tehdy členy KSČ i vrátní.Firmy do padesáti zaměstnanců byly po roce 1948 zabrány aniž by se komunité namáhali vydat na jejich zabavení nějaký zákon.

B. Brousková 11.9.2014 9:18

Re: "Tato část dekretu byla do písmene vykonána"

Takže i podle komunistických zákonů původní majitelé nikdy nepřestali být majiteli.Přesto bylo vracení podniků zcela ponecháno na libovůli komunistických generálních ředitelů. A i když , bylo  zákonem stanoveno datum do kterého  měly být podniky vráceny stávalo se docela běžně , že ještě dva roky po tomto termínu vráceny nebyly a komunistické vedení tam naprosto beztrestně vyrábělo dluhy a rozkrádalo zásoby surovin a strojní vybavení podniku.jako na běžícím pásu.Ze zákona totiž dluhy i pohledávky musel zaplatit restituent. I dluhy , které, vznikly po zákonném termínu do kdy měl být podnik vydán. A tak se dluhy vyráběly úmyslně. A všem kromě restituenta to bylo jedno.Včetně ministerstev a politiků.

B. Rybák 11.9.2014 19:37

Re: "Tato část dekretu byla do písmene vykonána"

Váš příspěvek je velmi zajímavý a fundovaný.