K eseji Davida Grosse

Neviditelný pes dne 21. 3. 2015 publikoval esej pana Davida Grosse pod názvem „Konzervativní čtení Marxe“. Sama esej, ale i diskutující mne inspirovali k této úvaze.

Pan Gross, naprosto v souladu s dnes již i obecněji vnímaným problémem, že množství informací není totéž co znalosti, formuluje tezi o likvidaci myšlení prostřednictvím „hatlamatlažvástu“. Za tento lehce srozumitelný novotvar zaslouží poděkování. Budu-li v dalším textu kritický k obsahu eseje, vyplývá to z rozdílu chápání pojmu „náš současný svět“. Náš svět vznikl v Británii, v jejích specifických záhybech dějin. To je premisa pana Grosse, od které se liším tím, že vznik světa spojuji s Velkým třeskem, vývojem vesmíru a Sluneční soustavy, vznikem života na Zemi, rozvojem druhů a teprve následně se snažím pochopit vznik každého civilizačního okruhu, tedy i toho, který nazýváme kapitalismus. Pro mne není jakákoli civilizace počátkem našeho světa, ale „jen“ určitá vývojová fáze společenského uspořádání jednoho živočišného druhu (homo sapiens) na jedné z planet Sluneční soustavy. A v konečném důsledku je to jedna z forem, ve kterých se vyskytuje náš svět.

Předpokládám ale, že tento rozdíl není zásadní a vyplývá spíše z používání slov a chápání jejich obsahu. Principiálně totiž s názorem pana Grosse souhlasím.

Nejprve k diskutujícím:

Pan Z. Frys:
- K. Marx jak zdroj informací je k smíchu (nebo k pláči). Téměř nic, co tento opilec napsal, neplatí.
- Než si cpát do hlavy Marxovy nesmysly, učiní člověk lépe, když si přečte…
- Jako teoretik ekonomie byl Marx naprosto vedle.
- Ale přiznám se, že Marxe jsem opravdu nestudoval, takže mám o něm jen obecnou představu...

Pan S. Stoklásek:
- Původně jsem nechtěl ztrácet čas reagování na takový blábolivý text, o kterém je spousta lidí schopna diskutovat, aniž by si uvědomili jeho tragickou úroveň…
- …listování si výtiskem knihy není totéž co kritické čtení bez vědomí souvislostí…
- Věci z Marxe jsou překroucený extrakt vytažený od jiných autorů…

Oba tito pánové potvrzují tezi pana Grosse, že jejich znalosti Kapitálu jsou na úrovni recyklátů. Neumím si totiž představit, že by člověk, který v sobě našel motiv k prostudování této knihy a snad i pochopil, o čem je řeč, v sobě našel současně sílu napsat výše citované věty. Zcela zarážející je přitom přiznání pana Fryse, že Marxe opravdu nestudoval, nicméně mu to v odsuzujících vyjádřeních nijak nebrání. Přitom se zdá, že se jedná o technicky vzdělaného člověka s předpokladem ke schopnosti kritického myšlení. O úrovni takové diskuse si ale musí každý čtenář udělat úsudek sám.

Samotnou esej pana Grosse každý může najít zde, pro účely tohoto zamyšlení mi však nezbývá než citovat alespoň tu část, kterou považuji za premisu jeho sdělení.

„Vezměme si jen to podstatné, koncept pravící, že dějiny možná mají nějaký řád, nějakou tu zákonitou linii, ale kapitalismus je výchylka z tohoto řádu. Cosi nepředvídatelného, nepochopitelného, náhodná varieta, která ovládla a pokroutila dějiny. Vyvalila se do nich z jediného místa a jediné specifické chvíle. Jako superepidemie.“

Ta část, se kterou se plně ztotožňuji, je: …cosi nepředvídatelného, nepochopitelného, náhodná varieta…

Jenže na rozdíl od pana Grosse chápu právě to nepředvídatelné, nepochopitelné, ty náhodné variety jako podstatu světového řádu. Dále se pokusím svůj pohled na svět trochu vysvětlit.

Vesmír, tedy náš svět, vznikl Velkým třeskem. Při jeho zrození se objevily i jeho neměnné konstanty. Jakési axiomy, na kterých je bezezbytku postavený a které platí v každém okamžiku a na každém místě… Předpokládám, že to mohou být např. energie, prostor a čas, hmota, gravitace, konečná rychlost světla a možná i něco dalšího. To je koneckonců problematika exaktních věd, především fyziky a matematiky. Všechno ostatní je z těchto základních vlastností světa odvozené. Odvozené ve smyslu něčeho, co vzniká nekonečným množstvím interakcí prvků systému. Od forem hmoty vyjádřené Mendělejevovou tabulkou až po svět tvořený skupinami galaxií, černými děrami a temnou hmotou.

Do tohoto „odvozeného“ pak logicky patří i sluneční soustava a planeta Země. A na Zemi vznikl život. Na jedné malé planetě vzniklo cosi nepředvídatelného, nepochopitelného, náhodná varieta. Ano, podle všeho, co dnes známe, nedokážeme ani náznakem najít jakoukoli zákonitost vzniku života. Jediné, co dokážeme alespoň trochu věrohodně popsat, jsou podmínky, za kterých život na Zemi vznikl.

Ale můžeme pokračovat. Existence života je závislá na schopnosti přizpůsobovat se změnám prostředí. Nejvýznamnějšími důkazy jsou případy vymírání druhů. Paleontologové Jack Sepkoski a David M. Raup uvádějí jako velkou pětku vymírání ordovik-silur, pozdní devon, perm-trias, trias-jura a křída-paleogén. V každém z těchto případů, jakkoli jsou příčiny nejisté a různé, došlo v relativně krátkém období k významným změnám životního prostředí. Formy života, které nebyly schopné se přizpůsobit, zanikly.

Vzniká tedy otázka, co umožňuje jakémukoli živočišnému nebo rostlinnému druhu se „přizpůsobit“. A tady se můžeme podívat na Mendelovy zákony a evoluční Darwinovu teorii. Darwin na základě svých pozorování na Galapágách popsal, jak změny prostředí a specializace způsobují diferenciaci jednoho druhu na poddruhy a později i na zcela samostatné druhy. Mechanismus těchto změn, tedy pravidla pro přenos genetických informací, popisují Mendelovy zákony. A k tomu všemu ještě přistupují mutace. Myslím, že vysvětlení proč je život schopný adaptovat se na měnící se podmínky prostředí, je nám přijatelně srozumitelná.

Zdá se mi, že stejně tak, jako probíhá neustálý proces adaptace různých forem života na změny prostředí, probíhají také neustálé změny ve formách uspořádání lidské společnosti. Aniž bychom si to běžně uvědomovali, v životě společnosti probíhá denně neuvěřitelné množství interakcí všech prvků. Lidí, vzdělání, inteligence, technologie, zájmů, informací atd., atd. Každý den vznikají a jsou nevyužity tisíce příležitostí. A pak se někdy vytvoří taková náhodná kombinace, která se stane zárodkem změny. Tato změna může být na počátku nevýznamná, ale po desítkách i stovkách let a po mnoha generacích se prosazuje. Vzniká „ …cosi nepředvídatelného, nepochopitelného, náhodná varieta…“.

Celé lidské dějiny jsou tvořeny těmito náhodnými varietami. A proto také nemohou ovládnout a pokroutit dějiny. Samy jsou totiž dějinami. Zákonitostí dějin jsou neustále vznikající příležitosti. Ale příležitost není determinantem budoucího bytí. Podstatou dějin jsou tyto náhodné variety.

Na závěr své úvahy bych rád uvedl, že myšlenky obsažené v eseji pana Grosse jsou mi blízké. Jen větu, že náš svět vznikl v Británii, v jejích specifických záhybech dějin, si pro sebe překládám, jako náš kulturně-civilizační okruh vznikl v Británii.