M. Malovec 18.4.2017 9:10

Řečené

"...v dnešním světě by s ušlapaným sebevědomím, neprůbojností, přehnanou slušností a zakřiknutím naše děti neobstály," znamená, že máme rezignovat na slušnost, skromnost, pokoru? Kam to dojde? Skutečně mají mít přednost nevychovaní hulváti? Jsem vychovaný ke slušnosti, skromnosti a pokoře a jsem v životě spokojen, z vašich slov mne mrazí a jsem rád, že jsem starý.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Zinga 18.4.2017 8:27

Za mých časů

se obrušování genetických daností říkalo výchova. Včetně toho pohlavku. Pravda je, že řada našich lotrovin probíhala mimo dohled rodičů, protože jsme trávili většinu času venku. A jak takový dětský kolektiv dovede umravnit své členy, o tom asi autorka nemá ponětí.

Civilizace vznikla poté, co se lidé civilizovali. Nevychovaný spratek vyroste v nevychovaného, egoistického, arogantního dospělého. To už je lepší nacpat ho Ritalinem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Švejnoch 18.4.2017 7:15

Co jsem si odnesl z článku

Náš syn je hyperaktivní génius, a my, jeho rodiče, jsme nalezli ten správný způsob výchovy.

Mein Gott...

Autorka mimo jiné zmiňuje zvyšující se rozvodovost (kterou pokládá za negativní jev), ale vůbec si neuvědomuje, že tato zvyšující se rozvodovost je nepochybně v korelaci se zvyšujícím se počtem "hyperaktivních" (či z jiných podobných "vědeckých" důvodů pardonovaných) dětí, z nichž posléze vyrostou nevychovaní spratci, neschopní stálejšího partnerského soužití.

Článek je dle mého soudu naprostá kravina, a navíc, ač nazván "polemika", je jeho argumentační hodnota nulová.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Polláková 18.4.2017 7:13

Budeme mít školního psychologa

"Nevím, jestli vás diagnóza vašeho syna potěší paní, ale prošetřil jsem jak jeho kantory, tak i jeho a dospěl jsem k názoru, že netrpí dyslexií, ani dysgrafií, nemá poruchu pozornosti a není ani hyperaktivní ani hloupý. Váš syn je prostě jenom takovej malej, sprostej, drzej a línej hajzlík."

Nejdůležitější je nyní k maturitě mít u všech, u těch viz popis výše, potvrzení z pedagogicko-psychologické poradny, aby byl úředně potvrzen zvláštní přístup u maturity.

Jinak těm, kteří to opravdu potřebují se pomůže.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 18.4.2017 6:41

Ano, protože dnes se totiž zaměňuje velice často a ráda za tu "hyperaktivitu" sociopatie. Přitom není zase tak těžké to u dítěte poznat. Ale protože se dnes dospělí musí dětí "bát", je často velkým problémem takové chování řešit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 18.4.2017 6:31

Já jsem byl jako malý velmi "hyperaktivní", a pár na zadek mě většinou na určitou dobu dost uklidnilo. Ale ano, nechalo to na mě bohužel trvalé negativní následky v tom smyslu, že si teď myslím, že za nevhodné chování na nevhodném místě musí následovat zasloužený trest. Až tak mě rodiče zdeformovali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Boublíková 18.4.2017 6:26

Ale...

Vážená paní Medunová, mohu napsat, že paušalizující článek s jednoduchým pohledem pana Frýborta se mi také vůbec nelíbil a váš pohled na problematiku hyperaktivních dětí je mi blízký a rozumím mu.

Jenže každá mince má dvě strany. Po nástupu dcery do školky jsem zjistila, že v její třídě se vyskytuje chlapeček navlas podobný vašemu staršímu synkovi. Měl to "v hlavě nastavené" tak, že na sebe strhával veškerou pozornost učitelek, které byly nuceny se věnovat pouze jemu. Jakákoliv kolektivní práce s dětmi - čtení pohádek, zpívání, kreslení, společné hry - nebyla možná, hošík prudil natolik, že jakékoliv hromadné aktivity zničil. Ba co víc, byl k ostatním dětem agresivní - kromě toho, že je vyrušoval a bral jim hračky je též bil, kopal, štípal... Jednoho krásného dne mi dcera při odchodu ze školky předvedla dokonalý otisk jeho zubů na svém stehně. Zamířila jsem s ní rovnou na zdravotní středisko, kde jsem nechala úraz zapsat do zdravotní dokumentace, nechala si udělat výpis a druhý den jsem ho předala ředitelce školky s tím, že pokud se bude situace opakovat, obrátím se okamžitě na školní inspekci. Netuším, jak to ve školce zařídili, ale od té doby byl od hošíka pokoj.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Rychlý 18.4.2017 1:46

Vy budete raději

100x tolerovat, případně nevidět, i když víte, že jeden trest po třetím vysvětlování by situaci uspokojivě vyřešil. Hloupé. Hyperaktivita jistě může být vyvolaná psychickým problémem na hranici patologie, ale takový psychicky nenarušený, pouze nevychovaný spratek by po čumáku dostat měl, už jen kvůli jeho vlastnímu dobru. Tresty je jistě třeba šetřit, ale nekorigovat nevhodné jednání je chyba mnohem horší. Nemusíte fackovat, takový odebraný smártfoun je trest přímo děsivý, a zatím jen norský Barnevernet ho považuje za důvod ke svěření dítka do náhradní rodiny. To je jádro článku pana Frýborta.

Vy jste asi onemocněla všeobjímající korektností a velebnou úctou k právům dítěte. Jenomže pýcha na vlastní morální nadřazenost předchází pád. Výmluva na hyperaktivitu dítěte může být také zástěrkou vlastní nevšímavosti, či neschopnosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek