J. Farda 8.2.2015 20:46

Děkuji!

Informací o velikánech i našich dějin není nikdy dost. Jakýsi, nevím už který, anglický vědec na své Laudatio v Britské královské akademii věd s díky odvětil, že on jen stojí na ramenou předchozích velikánů. Asi bychom si to my všichni dnes žijící měli když ne denně, tak alespoň občas připomenout!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Hrbek 7.2.2015 21:56

Bylo řečeno, že na dílo Antonína Rezka se zapomíná

Je třeba vidět zásadní rozdíl mezi Antonínem Rezkem a Jaroslavem Gollem.Oba byli profesory pražské české filozofické fakulty. Zatímco Gollovým Rhodusem byla od začátku Karlova uníverzita a Čechy a věnoval se především historii a pak politice, byla pro

Rezka historie žebříčkem k politické kariéře ve Vídni. Zatím co Goll byl neúprosný zastánce vědecké pravdy, byl Rezek obratným diplomatem sjednávající výhody jiným, ale i sobě. Zatímco Goll tvořil velká souborná díla, zůstala značná část Rezkových těl nedodělaným torzem.

Během vysokoškolských studií získal přízeň konzervativního V.V.Tomka, kterému pomáhal s jeho dějinami Prahy. Dále získal přízeň i J.Emlera, který mu pomohl ke společensky významné svatbě.Je pravdou, že k Rezkovým žákům patřili z počátku Pekař a Krofta, ti však později přešli ke Gollovi a zůstali mu věrni i po jeho smrti. Rezkovská škola po jeho odchodu do Vídně prakticky zanikla.

Rezkovo pojetí českých dějin 16.–18. století bylo silně ovlivněno Tomkovým konzervativním myšlením a vyznačuje se negativním hodnocením stavovství a naopak vstřícným hodnocením absolutistických tendencí, které eliminovaly šlechtický partikularismus. To mu také uhladilo cestu do Vídně a umožnilo mu vyšvihnout se na velmi vysoká místa. Aniž by si to sám přál nebo uvědomil, podléhal opojení velkého světa společnosti a politiky a byl přesvědčen o vlastní dokonalosti a neomylnosti. Bezpochyby se významně staral o posílení českého vysokého školství (na což se zapomenulo), současně však podporoval konzervativní uspořádání monarchie. Za tuto činnost byl také odměňován a vyznamenáván.

Jeho život ale ukazuje zcela jasně - ani na konci 19. století nebylo možné být současně špičkovým vědcem a špičkovým politikem. Jedno musí nutně zdegenerovat. Bohužel, a to ještě ve větší míře, to platí i dnes. Jinak pokládám článek za vynikající.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Vodvářka 7.2.2015 6:14

Připojuji se k blahopřání a díkům

za skvělé články o naší zapomenuté historii a velkých mužích našich dějin.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Válek 7.2.2015 1:29

Pane Andrle

díky za pěkný příspěvek. Doufám,že tentokrát to budou jen slušné reakce.Minule mě některé příspěvky dost naštvaly.

• reagovat
• nahlásit příspěvek