Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Děkuji!

Informací o velikánech i našich dějin není nikdy dost. Jakýsi, nevím už který, anglický vědec na své Laudatio v Britské královské akademii věd s díky odvětil, že on jen stojí na ramenou předchozích velikánů. Asi bychom si to my všichni dnes žijící měli když ne denně, tak alespoň občas připomenout!

Bylo řečeno, že na dílo Antonína Rezka se zapomíná

Je třeba vidět zásadní rozdíl mezi Antonínem Rezkem a Jaroslavem Gollem.Oba byli profesory pražské české filozofické fakulty. Zatímco Gollovým Rhodusem byla od začátku Karlova uníverzita a Čechy a věnoval se především historii a pak politice, byla pro

Rezka historie žebříčkem k politické kariéře ve Vídni. Zatím co Goll byl neúprosný zastánce vědecké pravdy, byl Rezek obratným diplomatem sjednávající výhody jiným, ale i sobě. Zatímco Goll tvořil velká souborná díla, zůstala značná část Rezkových těl nedodělaným torzem.

Během vysokoškolských studií získal přízeň konzervativního V.V.Tomka, kterému pomáhal s jeho dějinami Prahy. Dále získal přízeň i J.Emlera, který mu pomohl ke společensky významné svatbě.Je pravdou, že k Rezkovým žákům patřili z počátku Pekař a Krofta, ti však později přešli ke Gollovi a zůstali mu věrni i po jeho smrti. Rezkovská škola po jeho odchodu do Vídně prakticky zanikla.

Rezkovo pojetí českých dějin 16.–18. století bylo silně ovlivněno Tomkovým konzervativním myšlením a vyznačuje se negativním hodnocením stavovství a naopak vstřícným hodnocením absolutistických tendencí, které eliminovaly šlechtický partikularismus. To mu také uhladilo cestu do Vídně a umožnilo mu vyšvihnout se na velmi vysoká místa. Aniž by si to sám přál nebo uvědomil, podléhal opojení velkého světa společnosti a politiky a byl přesvědčen o vlastní dokonalosti a neomylnosti. Bezpochyby se významně staral o posílení českého vysokého školství (na což se zapomenulo), současně však podporoval konzervativní uspořádání monarchie. Za tuto činnost byl také odměňován a vyznamenáván.

Jeho život ale ukazuje zcela jasně - ani na konci 19. století nebylo možné být současně špičkovým vědcem a špičkovým politikem. Jedno musí nutně zdegenerovat. Bohužel, a to ještě ve větší míře, to platí i dnes. Jinak pokládám článek za vynikající.

Připojuji se k blahopřání a díkům

za skvělé články o naší zapomenuté historii a velkých mužích našich dějin.

Pane Andrle

díky za pěkný příspěvek. Doufám,že tentokrát to budou jen slušné reakce.Minule mě některé příspěvky dost naštvaly.