28.5.2024 | Svátek má Vilém


Diskuse k článku

OHLÉDNUTÍ: Dle platného práva…..

Jeden z pilířů obhajoby bývalých soudců, kteří soudili před rokem 1989 a nyní aspirující na vysoké justiční pozice je, že jednali podle tehdy platných zákonů. Jistě, ale podle platných zákonů jednali i soudci za časů nacistického Německa či fašistické Itálie. A i Milada Horáková byla popravena v souladu s tehdy platným a účinným právem.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Grundmann 25.8.2023 14:25

Autor popisuje ideálního ústavního soudce jako člověka, který se aktivně vzepřel tehdejšímu režimu a soudil jinak a statečněji. Popisuje vlastně aktivistického soudce. Takový soudce by ale neměl zastávat funkci v instituci, která má za úkol být pojistkou dobrého fungování ústavního pořádku. Takový člověk by měl usilovat o místo ve sněmovně, kde je naopak aktivistických lidí potřeba.

Autor si možná neuvědomuje, že různé ústavní instituce potřebují různý druh lidí, lidi s odlišným způsobem myšlení či povahou. Soudce Fremr by pravděpodobně nebyl dobrým poslancem ve sněmovně, ale o tuto funkci ani neusiloval. Na funkci ústavního soudce se však hodil. Petr Pavel by možná také nebyl dobrým poslancem, ministrem či ústavním soudcem, působí však zatím jako dobrý prezident.

T. Diblík 25.8.2023 16:04

Už jsem napsal, že soudce Fremr se svými rozsudky zostudil. Soudil jako slouha.

Tedy podle mého mínění.

M. Grundmann 25.8.2023 16:24

Nebýt hrdinou není v rozporu s morálkou, ani právem. Nevidím nic ostudného na tom, když se někdo chová v zaměstnání jako sluha. Je to normální osud většiny zaměstnanců.

T. Diblík 25.8.2023 16:43

Nemá smysl popisovat znovu rozdíl mezi soudcem Ústavního sodu a soudů obecných. Na soudce ÚS musí být a jsou, kladeny jiné nároky.

Pokud jde o zaměstnání, čtyřiadvacet let jsem sloužil jako státní úředník. Možná i proto rozlišuji mezi službou a slouhovstvím.

Vidím, že v této věci se neshodneme.

Zdravím. T.D.

M. Grundmann 25.8.2023 16:52

Rozdíl bude možná v našem pohledu na rozhodování a roli nadřízených v zaměstnání. Osobně jsem se nikdy neztotožnil v podstatě s ničím, vše bych sám dělal úplně jinak. A když mi jakýkoliv šéf neopatrně navrhl, že můžu převzít jeho funkci, když vše umím dělat lépe než on, tak jsem vždy okamžitě souhlasil.

Proto jsem asi nikdy neviděl rozdíl mezi službou a slouhovstvím.

T. Diblík 25.8.2023 19:23

Jestli jste se nikdy neztotožnil v podstatě s ničím, co jste v zaměstnání celý život dělal, a sám byste vše dělal úplně jinak, tak jste to měl těžký. To bych nevydržel.

M. Grundmann 25.8.2023 20:41

Řešil jsem to tím, že jsem vždy měl současně soukromou firmu a tam jsem vše dělal po svém. Postupně jsem veškerá zaměstnání úplně opustil a zůstaly mi jen moje firmy.

T. Diblík 25.8.2023 21:15

Dobré řešení.

J. Jurax 25.8.2023 22:17

A když mi jakýkoliv šéf neopatrně navrhl, že můžu převzít jeho funkci, když vše umím dělat lépe než on, tak jsem vždy okamžitě souhlasil, pravíte.

Jojo, a udělali Vás tím šéfem?

J. Barcal 25.8.2023 17:29

Nemusel být bolševickým soudcem, mohl jít do advokacie. A taky nemusel vstupovat do KSČ, to ani tehdy nikdo nemusel.

M. Grundmann 25.8.2023 17:39

To je absolutní pravda. Ale z hlediska sémantiky je možné kritizovat člověka pouze za to, co udělat nesměl a udělal to. Nikoliv za to, že pouze udělal něco, co udělat nemusel. Morálka ani právo nikomu nezakazují dělat věci, které člověk dělat nemusí.

Musím však přiznat, že francouzština špatně rozlišuje slovesný význam nemuset a nesmět, používá pro oba významy stejné slovo. Je tedy docela možné, že mnoha lidem tento významový rozdíl skutečně splývá. ;-D

J. Barcal 25.8.2023 19:05

Já francouzsky neumím, takže nemohu soudit, jak to rozlišuje. Čeština ale toto rozlišuje zcela pregnantně. A na to, jak je to z hlediska sémantiky, tak na to taky kašlu zvysoka. Já jen vím, že tohle tehdy dělat nemusel, ale udělal. Jako správný kariérista. A po letech to na něj zkrátka vyplavalo, ostatně jako i na některé podobné, když se chtěli protáhnout do těch nejvyšších postů. Mne tehdy taky chtěli do KSČ, dokonce 2x, ale pokaždé soudruzi ostrouhali. Mou výhodou bylo, že jsem dělal vysoce odbornou technickou práci, takže jsem akorát nemohl udělat kariéru, ale to bylo všechno.

M. Grundmann 25.8.2023 20:44

Jinými slovy říkáte, že se provinil tím, že se choval jako kariérista. Ale toto chování nebylo a ani dnes není v rozporu s platnou morálkou. Morálka nezakazuje lidem být kariéristy. Z mého pohledu se tedy ničím neprovinil.

J. Jurax 25.8.2023 22:18

Aha.

Zajímavé. Dost to o Vás vypovídá.

J. Barcal 26.8.2023 9:41

Ne, zachoval se jako vlastizrádná svině, protože jako člen KSČ musel souhlasit s ruSSáckou okupací své vlasti.

M. Grundmann 26.8.2023 13:41

Jako člen KSČ musel pouze veřejně prohlásit, že souhlasí s okupací své vlasti. V žádném případě s ní souhlasit nemusel, nikdo to ostatně ani ověřit nedokázal. Za komunismu jsem také prohlašoval, že jsem marxista-leninovec. Ale vše, co jsem takto říkal, byla lež nebo parodie. Pamatuji si, jak jsem z recese občas přišel za některým spolužákem ze studií a řekl mu, že si teď musíme vážně pohovořit jako komunista s komunistou. Největší legrace byla, že tito spolužáci netušili, zda je to recese nebo to myslím vážně. Taková to tehdy byla podivná doba. A o to byla větší legrace.

Vy vycházíte z naprosto mylného předpokladu, že veřejná vystoupení v době komunismu odpovídala skutečnému myšlení či činům každého člověka. Komunismus, zejména ten pozdní, byla jedna velká fraška a parodie. Lidé plácali veřejně nesmysly a učitelé marxismu leninismu to ani neskrývali. Říkali, že tu nejsou od toho, aby nás o něčem přesvědčili nebo s námi diskutovali, ale od toho, abychom se naučili, co máme říkat.

Nyní je někdo brán po 35 letech vážně za své tehdejší chování v tehdejší celostátní psychiatrické léčebně.

J. Barcal 26.8.2023 21:25

Ano, podobný styl humoru jako Vy měli i gestapáci a STBáci. A tím, co jste o sobě výše napsal, tím se jako vážně chlubíteRv.

M. Grundmann 26.8.2023 21:41

A není to možná tím, že jsme všichni nakonec jenom lidé a že se všichni smějeme podobným věcem ? Možná rozdíl mezi komunisty a antikomunisty, disidenty i STBáky, zločinci i světci, není zas tak velký, jak by si stoupenci epického boje dobra a zla přáli. A po listopadu 1989 jsme tak snadno pokračovali společně.

J. Barcal 26.8.2023 23:03

Tak mezi těmi lidmi je rozdíl naprosto propastný. Jedni mají svědomí a rovnou páteř, a ti druzí jsou křiví jak turecká šavle. Ale takový "drobný" rozdíl nemůže někdo jako Vy naprosto pochopit.

M. Grundmann 26.8.2023 23:33

Asi ten rozdíl opravdu nikdy nepochopím. Byl jsem jako smějící se české bestie, které se nedají zlomit, ale jen se ohnou a potom nečekaně švihnou. Jak údajně kritizoval Čechy Reinhard Heydrich.

V Polsku by asi Heydrich nezahynul. Poláci měli svědomí a rovnou páteř a šli proti Němcům otevřeně a čestně. Žádná sabotáž či posměšky, ale čestný boj v duchu fair play. Takový férový antikomunista jsem skutečně nebyl. Nikdy jsem nejednal s komunisty férově a s respektem. Byl jsem skutečně vůči nim křivý jako turecká šavle. ;-D

M. Grundmann 27.8.2023 13:57

V podstatě otvíráte debatu o místě etiky ve válce s nepřítelem. Vy prosazujete boj v duchu fair play a respektu vůči nepříteli. Já prosazuji způsob boje s nepřítelem, kde není žádné místo pro fair play a kde je každá lež, zrada a léčka dovolena, pokud povede k porážce nepřítele.

Komunismus neporazili disidenti jednající v duchu fair play, ale masy obyvatel, kteří tajili více méně svou zášť vůči režimu a ve vhodném okamžiku mu vrazili nůž do zad. Komunisté byli svým způsobem zrazeni ze všech stran, pouze chartisté se vůči nim chovali eticky a nastavovali svou tvář k ranám. V době demonstrací komunisté s hrůzou zjistili, že disidenti nemají nic pod kontrolou a že se demonstrace nijak nezastaví, pokud byli disidenti ve vězení. Kdyby všichni nepřátelé režimu jednali v duchu fair play, komunisté by je všechny znali, všichni by skončili ve vězení a režim by jen tak nepadl.

Komunisté nebojovali v duchu fair play a já také ne. Proto jsme se možná podobně vysmívali myšlence fair play ve válce. To je ale asi jediné, co jsem s nimi měl společného.

Z. Lapil 25.8.2023 13:04

Mně se nezdá tahle vec: byla Horáková odsouzena podle platných zákonů?

Naznačuju zmanipulovanost důkazů, nemožnost reálné obhajoby a zaujatost soudu vůbec.

F. Navrátil 25.8.2023 12:40

Problémem není, že se do ústavního soudu mohou dostat morálně a politicky nevhodní lidé. Problémem je, že nefunguje systém, který by tomu zabránil. Jenerál a senát patří ke stejné partě. Tak se stalo, že Fremr se málem stal ústavním soudcem, Baxa se stal předsedou ústavního soudu a jenerálská kámoška Ronovská místopředsedkyní ústavního soudu. Proti jednomyslné lince sněmovna, senát, prezident a ústavní soud není odvolání.

M. Grundmann 25.8.2023 14:08

Politicky nevhodní lidé ? Zase se vracíme myšlenkově do komunismu.

T. Diblík 25.8.2023 16:46

Takový systém se nedá naformulovat. To by mohl rozhodovat počítač.

J. Ptáček 25.8.2023 9:59

Za minulého režimu jsme mohli jezdit bez problémů akorát tak do Prčic a taky do NDR. Na mé jedné služební cestě právě do NDR (byl jsem tam mockrát), nás přijal technický ředitel, pochopitelně kovaný komunista v luxusní kanceláři plné hesel a diplomů. Pozval nás do Lipska na večeři a po několika sklenkách vína a nějakého bonekampu nám vykládal, jak za války jako pilot Luftwaffe sestřelil už nevím kolik ruských stíhaček. Všichni jsme se dobře bavili.

L. Beneš 25.8.2023 10:41

V tzv. západním Německu byl povolán ke službě v Bundeswehru a jeho vybudování zkušený nacistický generál Hans Speidel, který na východní frontě realizoval taktiku tzv. spálené země. Integroval Bundeswehr do NATO a stal se velitelem spojených pozemních sil NATO ve Střední Evropě. Čím větší gauner, tím žádanější. Ve skutečných demokraciích byl považován za válečného zločince.

P. Brich 25.8.2023 13:20

PePa se nestihl tak ušpinit, i když měl dobře našlápnuto poté, co mu tatík vysvětlil, přiměřeně jeho věku, proč sem přijely sovětské tanky okrášlit fasádu Národního muzea ďůlky po střelách.

Na paměť toho je Národní muzeum okrášleno ukrajinskou vlajkou.R^[UA]

O. Vašíček 25.8.2023 9:52

..."pokud se někdo aktivně vzepřel tehdejšímu režimu a soudil jinak a statečněji, a tedy se tehdejšímu režimu vzepřel, tak ten má morální právo nyní aspirovat na vysoké justiční funkce..." Toto není pravda. Pokud někdo takový byl, tak pak nebyl soudcem, tedy není jim ani nyní a nemůže se o tuto funkci ucházet. Maximálně mohl mít štěstí a za celou profesní kariéru před rokem 1989 se dostal k rozvodům a souzení kapsářů, kde neměl šanci se dostat do konfliktu s ideologií.

A teď je otázka, jestli to bylo štěstím nebo měl známé, kteří mu jiné (možná sporné) případy nedávali. Je to tedy člověk dostatečně morálně kvalitní, aby tuto nejvyšší funkci zastával?

Je pravda, že jsme nedosoudili všechny osoby, pracující ve výkonných orgánech tehdejší moci. Jestli je to správně nebo ne, je asi již jedno. A jestli má právo se někdo takový ucházet o tyto funkce nyní? Má. Ale zda projde následnou "lustrací" jeho "morálních" kvalit. To je už jiná otázka. Přitom, technicky vzato, svoji práci mohl dělat dobře a zodpovědně tehdy i nyní. :-) Zákonu se nezpronevěřil.

M. Grundmann 25.8.2023 11:07

Základní problém je v samotném pojmu morální právo. Morální právo je něco jiného než morálka. Morální právo je určitý soubor přestav o fungování společnosti, které nejsou dostatečně přesvědčivé na to, aby se staly součástí morálky samotné. Do morálního práva lze zařadit různé principy fair play, morální hierarchii mezi lidmi, nerovnost mezi lidmi na základě postavení v morální hierarchii, různé politické ideologie apod.

Pojem morální právo skrývá v sobě obsah, který s principy morálky ve skutečnosti nic společného nemá a pouze se za ni skrývá. Proto by se tento pojem vůbec neměl používat.