F. Svoboda 4.1.2012 9:50

Moje vzpomínka na r. 1953

V březnu, kdy zemřel Josef Visarionovič Džugašvili ( Stalin ) jsem chodil v Brně do 5. třídy. Já i mnoho mých spolužáků jsme byli zatvrzelí reakcionáři, kteří jsme při té , pro nás radostné zvěsti,  radostně skákakali před školou v Sušilově ulici. Vzápětí se připravovala měnová reforma o které jsme již tehdy vedli rozjitřené diskuse i s naším třídním, tehdy zarputilým komunistou. V dny měny t.j. 31. května a 1. června jsme jeli na dvoudenní výlet na Radhošť a cestou jsme vyhazovali ( samozřejmě s huronským řevem ) staré peníze z oken vlaku. Soudruh učitel po zjištění tohoto hrůzného činu na nás řval, že zlehčujeme měnu. Na naše námitky, že měnu právě zlehčila strana a vláda jsme vyfásli dvojky z mravů. Paradoxně dotyčný učitel byl pouze převlečen za komunistu a asi po půl roce byl odsouzen jako rev isionista.

K článku o Stalinovi nicméně podotýkám, že i v našem okolí komunistické báby skutečně ronily slzy a do komunistických pouličních skřínek dávaly svíčky.Za několik let poté, kdy Chruščov odhalil nejhorší projevy kultu osobnosti v r. 1956 , jsme sehnali pro každého spolužáka barevný obraz Stalina, dali jsme jej pod nohy a během vyučování jsme na něj plivali. Tehdy jsme měli za třídní soudružku , rodilou Rusku, takže z toho byl opět velký prů.er, naštěstí v té době zahraný do ztracena.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Prokop 4.1.2012 9:34

Ad Izraelci a dálnice do Ostravy,

hluboce pochybuji, že něco, v čem byl namočen Zeman a Šling byla výhodná a poctivá záležitost. Tedy, pro nás výhodná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Severýn 4.1.2012 8:55

Silnice, auta, automobilky

Dovolil bych si rozvést myšlenku z článku: Chápu, že někteří politici a novináři hlásají názory typu: "Stavba silnic je špatně!", "Ježdění autem je zlo!". OK, proč ne je to jejich názor. Ale co nechápu je to, že ti samí politici udělají první poslední, jen aby zachránili automobilku před zkrachováním. A ti samí novináři o tom budou psát oslavné ódy, kolik pracovních míst bylo zachováno.

Skoro z toho mám pocit, že stát po mě chce, abych: 1. Každých cca. pět let si koupil nové auto, neboť automobilky musí prosperovat. 2. Vůbec s ním nejezdil, neboť to je neekologické a navíc stejně není po čem, silnice nestavíme a jízda mimo silnice je zakázaná. 3. Pravidelně (nejméně však jednou za měsíc) si do nejezdícího auta kupoval plnou nádrž, neboť spotřební daň na palivo je velký zdroj pro státní kasu. 4. Neproježděné palivo nechával ekologicky zlikvidovat příslušnými hodnými zelenými firmami na vlastní náklady. 5. Po pěti letech nechal neježděné auto na vlastní náklady ekologicky zlikvidovat, neboť už nesplňuje nové přísné ekologické limity...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Hajková 4.1.2012 8:38

CO - dodat

skvělý  článek   a  díky  za  něj  i  za  Vás!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Blažek 4.1.2012 8:21

Taky si pamatuji .....

.... že to nebylo všude tak, jak líčí autor článku.

Jsem už dost starý a žiji v menším městě. V roce 1953, to jsem byl ještě chlapec, tak když umřel Stalin či Gottwald, tak zde nikdo nebrečel a na ulici nekolaboval. Stejně tomu tak bylo jak při úmrtí Breržněva, tak i při úmrtí Havla. Lidé v menších městech jsou více spjati s přírodou a ví, že i smrt je součástí života i když tou poslední. Lidi tu pláčí zejména tehdy, když jim zemře někdo hodně blízký, zejména z rodiny. Nicméně život jde a musí jít dál. Moje babička říkávala: Nikdo tu na semeno nezůstane. A mně samotnému se nejvíc líbí moudro, o kterém ani nevím, kdo je jeho autorem: Na onen svět si berem jen to, co jsme rozdali. Na vesnicích je to mnohdy ještě dnes tak, že se s člověkem rozloučí na hranicích obce, pak v kostele a po pohřbu jdou družně do hospody a podebatují o životě zesnulého i  prodebatují mnoho věcí sousedských a život jde dál. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hlosta 4.1.2012 7:30

Paměť se přizpůsobuje

Potřebuje-li si kdo pamatovat své dobré skutky, rád vyloví z paměti. Potřebuje-li zapomenout, pak si nevzpomene a druhé nazve lháři, když mu pomáhají s pamětí.

Pamatuji 68. rok, jak bylo hrdinsky při obsazení Československa. V ty dny nebylo slyšet od lidí žádná chvála sovětům, podepisovaly se hromadně petice na náměstích. Šel čas a protestů valem ubývalo, až utichly. Ne o to jde, že byli lidé zticha, když byl strach. Ale jde o to, že znenáhla se začali občané šourat na schůze s pozvanými soudruhy sověty, později i do kasáren na družební setkání. Paměť jim jaksi selhala, když kolega z práce vyhozen po prověrkách KSČ. Paměť se jim vrátila, když u prověrek si zalovili v paměti, jak Sovětský Svaz byl jejich vzor.

Pamatuji 77. rok, kdy Charta 77 se ohlásila světu. Anticharta následovala. Na výrobních poradách si pracující náhle vzpomněli, že Chartu 77 sice nečetli, ale že vždycky byli proti ní i podepsali Antichartu. V hospodě si vzpomněli, že vlastně neví, co bylo v té Chartě 77, zapomněli že podepsali Antichartu, potichu si zanadávali, na což ráno naprosto zapomněli s příchodem do zaměstnání.

Občané průběžně zapomínali na své drobné zlodějny, na fušku postavené baráky, na podrazy ke kolegům, na úplatky jimi rozdávané, na podlézání svým šéfům soudruhům vedoucím. Vzpomněli si občas v hospodě, na soukromých sešlostech, ty hříchy druhých a zanadávali si na ten socialistický brajgl.

Pamatuji 89. rok i časy po něm do dneška. Ztracená paměť časů před 89. rokem a vrácená paměť blaha za časů socialismu. Za socíku se nemuselo dřít, mohlo se marodit, když se neodmlouvalo byl i byt dva plus jedna. Ta paměť! Ještě že se tak přizpůsobuje potřebě a to nepotřebné klidně ztratí. Nepotřebuje si většina vzpomenout na své hříchy. Svědomí?! Proboha co to je? Není to něco o Bohu? Ále, většina je přeci radši ateistická!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Štrobl 4.1.2012 7:16

Nojo, máte svatou pravdu.

Vždycky jsem se nejvíc obával lidí, kteří mi něco dávali zadarmo nebo se svatým zanícením chtěli bojovat za moje dobro.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Sulc 4.1.2012 6:06

Pane Vlku, zase dobry clanek, perfektni,

je videt ze zazraky se skutecne obcas deji. Kdyz napisete dobry clanek, je opravdu dobry, kdyz ale napisete, no, nedobry clanek, je tedy opravdu b..., ale co, nebudu ted minulost kritisovat. Dnes: vsechna cest ! Drzte se.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Sinnreich 4.1.2012 4:12

Pamet

Doporucuji precisti si zivotopisy Evropskych "spasitelu" na pr. Josky Fishera, Jose Manuel Barrosa, Daniel Cohn-Bendia, atd, atd. Jedna se vesmes o politiky s maoistico-komunistickym revolucionarskym mladim. Tito lide nas dnes uci, jak napravit kapitalismus.Co se nepodarilo tvurcum VRSR, to se ted snazi dohnat oni.

Ze sveho mladi si pamatuji presne den, kdy jdouce do skoly, potkaval jsem srdceryvne placici zeny. na otazku, co se jim stalo, vzlykave odpovidaly: "umrel NAM Josif Vissarionovic".

• reagovat
• nahlásit příspěvek