Kamil 10.7.2007 16:23

Jaká jsou fakta (2)

Přes jeho sestru, která pracovala v Pardubicích a znala se s jeho bývalou snoubenkou, učitelkou Věrou Junkovou, se tato dozvěděla o Bartošově pobytě v protektorátě. Věra Junková se tam rozjela a s Bartošem se setkala. Ten jí při této příležitosti oznámil, že je ve Francii zasnouben. Věru to šokovalo natolik, že se po návratu domů přiotrávila, následkem čehož se o Bartošovi dozvěděla celá rodina. Později, aby nějak vyřešil situaci, namluvil Bartoš Věru Jiřímu Potůčkovi (Bartošův radista, pozn. autora). To se ukázalo jako chyba, neboť ti dva se do sebe opravdu zamilovali. Vedlo to k vážným sporům mezi Bartošem a Potůčkem. Potůček Bartoše přestával respektovat jako velitele a vyčítal mu různé věci. " K onomu diskutovanému vztahu mezi Bartošem a Táňou Hladěnovou Krupka píše: „Závažná situace pro nás nastala v únoru 1942, když František Hladěna zjistil určitý vztah mezi svou ženou Taťánou a Bartošem. Protože byl žárlivý, rozčílil se natolik, že chtěl podat hlášení na gestapo. Bartoš musel okamžitě opustit jeho byt. Na jeho žádost jsem mu poskytl úkryt u sebe v bytě na Pernerově ulici. Od té doby se můj byt stal centrem Bartošovy ilegální činnosti. S paní Taťánou však kontakt nepřerušil. Stýkali se spolu – bez mého vědomí – v mém bytě. To se stalo pro paní Taťánu osudným, protože po našem zatčení se kromě Bartošových záznamů našla i jeho korespondence s paní Taťánou…"

Toto jsou nezpochybnitelná historická fakta. K vytváření kultu hrdiny se však společensky nehodí. Hrdina přece nemůže být někdo, kdo měl nekonvenční vztah k ženám! Nemůže jím být někdo, kdo porušoval rozkazy. A proto budeme o některých věcech mlčet, budeme je zpochybňovat, začneme pravdě říkat nevkus, štěk a slina. Necháme jen to krásné, to nehezké schováme před návštěvou za skříň. Doby, kdy si z historie udělali posluhovačku, pamatuje Karel Steigerwald lépe než já. Domnívám se, že lidsky chybující hrdinové jsou v dramatickém tvaru mnohem sympatičtější a divákovi bližší.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kamil 10.7.2007 16:22

Jaká jsou fakta: (1)

Vyjádření Jiřího Stracha, režiséra dramatického příběhu Operace Silver A

zveřejněné pod názvem "Bereme jenom hrdiny bez citů?" v Mladé frontě DNES, 29. května v rubrice Názory (strana 9) ke kritice K. Steigerwalda:

Jindy výtečný komentátor Karel Steigerwald tentokrát vystřelil od boku tak rychle, že omylem trefil sám sebe. Uvěřil tvrzení předsedkyně odbojářů, že v mém filmu Operace Silver A je parašutista Bartoš vylíčen jako ožrala a odsoudil jej sobotním názorem „Tvorba podle ČT: Bartoš chlast, TGM zas drogy." Kdyby si toto tvrzení ověřil z nezávislého zdroje, nejlépe zhlédnutím filmu, věděl by, že ve filmu není jediná scéna, kde by byl Bartoš opilý. Není tam dokonce žádná scéna, kdy by si jen společensky přiťukl. A není tam ani jediný dialog, ve kterém by o alkoholu vůbec mluvil. Karel Steigerwald naletěl účelové lži.

Bojovníci za svobodu zcela svobodně podsouvají nepravdy. V kritickém dopisu řediteli Janečkovi stojí: „Víme však, že s ním (scénářem) nesouhlasili ani historici. Dokonce při žádosti o odborný posudek navrhli autorům podstatné změny, které nerespektovali a o názor se raději obrátili do jiného historického ústavu." To je další lež. Scenáristé i režisér od počátku spolupracovali s PhDr. Stanislavem Kokoškou z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Je-li nějaká důvěryhodnější autorita, kam by se filmoví tvůrci toužící po maximální historické pravdě mohli obrátit, rád se nechám poučit.

Proč najednou tolik vzteku a lží? Jen proto, že jsme si dovolili natočit příběh podle skutečnosti. V pamětech Václava Krupky, jednoho z hlavních aktérů příběhu, které vyšly v časopise Historie a vojenství 4/1994, se píše: „Co negativně ovlivnilo Bartošovu činnost v protektorátě, byl jeho vztah k ženám. Již po svém příchodu, když se uchytil u svých příbuzných, vešel ve styk s bývalým studentem z reálky Hladíkem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

bastard 10.7.2007 15:29

Ale prosím,

když si někdo vymyslí příběh z druhé světové války, tak ať to tam jasně napíše, na motivy románu..a pak ať si tam dá co chce, a ať se to dává podle obsahu klidně po desáté večer a s hvězdičkou. Ale když někdo zfilmuje příběh podle  skutečné události, se skutečnými existujícími lidmi, notabene za peníze veřejnoprávní televize, tak musí očekávat a hlavně nést následky, takové paragrafy o ochraně osobnosti zase nejsou tak úplně od věci.., i když to už je možná promlčené. Halt..jak se kdysi říkávalo NON OLET..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mirek F. 10.7.2007 14:40

Re: No,

Jo, bohužel  takové Ostře sledované vlaky dokonce opovážlivě získaly Oskara, ačkoliv jejich děj a obzvláště hlavní hrdina rozhodně nesplňuje  kritéria na příslušnou heroickou osu, místo nějakého hard trainingu se věnuje takovým bezvýznamným a ideově nepřípustným věcem jako problémy se ztrátou panictví a odbojových scén je tam ještě méně než v diskutovaném TV filmu (snad jen ten konec to zachraňuje). A to, prosím, co vychází ze skutečnosti, je pouze ono vyhození vlaku do povětří (jedna z nejúspěšnějších odbojových akcí na Nymbursku v roce 1945), osobní scény a problémy si na rozdíl od Silver A spiklenecké centrum Hrabal a Menzel jen volně dosadilo.

Existuje samozřejmě i názor, že pozornost se nemusí povinně zaměřovat pouze či hlavně na odbojové akce, že mezilidské vztahy, krize a slabosti v krizových situacích jsou neméně zajímavé a že v žádném případě nesnižují statečnost  a oběti odbojářu (zvláště ve druhém díle dost jasně prezentované) a právě takový přístup dokáže dnešním divákům přiblížit hrdiny více než bezchybné mramorové sochy, obzvláště, když se vychází ze skutečnosti a osobní vztahy se necucají z prstu. Ale obávám se, že tento názor by u strážců čistoty a dokonalosti neprošel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jura Jurax 10.7.2007 11:54

No,

ono i hrdinům smrdí nohy. Jenže točíme-li film o hrdinech, zpravidla nebývá osou příběhu fakt, že jim holt smrdějí nohy. Tedy pokud se nemá stvořit Umění s co možno největším U nebo pokud se někdo nechce šokováním proslavit (i záporná publicita je publicita) nebo pokud prostě není hńup. Nebo pokud není z veřejnoprávní televize ...

A samozřejmě - v době debilních seriálů typu ulic či zkřehlých vztahů si možná plánovači ČT mysleli, že love story s postelovými scénami chatrně obalená heydrichiádou jim holt přetáhne diváky. Koneckonců udělejte dnes anketu mezi řekněme maturanty, kdy to byl Heydrich a heydrichiáda - dozvíte se věcí ... 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Sch.glosátor 10.7.2007 11:29

To máte z toho, že čučíte na televizi.

Pak se nedivte, že máte břichabol. Ovšem, pro někoho čučení do bedny je zaměstnáním. Čučí aby měl téma pro spravedlivě se rozhořčující články, které si přečtou další profesionální zveřejňovatelé aby napsali další rozhořčené články co je otisknou v novinách. Aneb rozhořčením k honoráři. Tím čtenářovým. Protože proto kupuje noviny aby se mohl spravedlivě rozhořčovat. Čtenáři milují rozhořčení a autory, kteří jim je přinášejí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vajan 10.7.2007 9:01

Co je ještě horší.

Ještě horší, než romantizování minulosti a historie , je virtualizace naší současnosti. Teprve až realita skutečného života zaklepe na naše dveře, snad se probudíme - možná bude pozdě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mirek F. 10.7.2007 8:48

Bezchybných hrdinů jsme si mohli užít po 40 let

a jestli někomu schází plakátoví správňáci, tak se může koukat na sovětské filmy anebo dílka typu Pearl Harbour.

Kdo na Pardubicku znal příběh výsadku Silver A , ten potvrdil, že "Bartoš byl statečnej chlap, ale trochu lehkomyslnej a hrozně na ženský". Stěžovatelé očividně neznají fakta, kterých se naopak drželi tvůrci, kteří  ovšem osobní konflikty prezentovali ještě hodně umírněně - například vynechali zápletku s Bartošovou bývalou snoubenkou.

Mně osobně film zaujal právě tím, že na rozdíl od propagandistických popěvků o gerojích bez bázně a hany se Operace Silver A dotkla nás zatím nepříliš frekventovaného tématu, že i hrdinové mají svoje slabé stránky, svoje chyby, že v situaci, kdy  člověk neví dne ani hodiny, člověk reaguje s daleko menšími zábranami než v dobách míru. Pak vznikají i osobní konflikty, milostné aféry, ale osobně si těchto lidí vážím o to víc, že kvůli nim  nerozbili odbojovou spolupráci (pomáhat dál, i když mi člověk, kterého ukrývám, svádí manželku, vyžaduje silnou osobnost), a nakonec skoro všichni obětovali život v boji proti okupantům.

Film se prostě zaměřil na spíše osobnější stránky lidí činných v odboji a IMHO právě to může u mnoha lidí, kteří maji na válečná a odbojová témata kvůli propagandě a la "že nemám nohy, to nevadí, já jsem sovětský člověk" anebo "jestli jsou všichni Amerčané jako vy, tak Bůh chraň toho, kdo napadne Ameriku"  zatím vypěstovanou imunitu, vzbudit zájem o osudy parašutistů a dalších odbojářů. Což by byl výsledek jenom vítaný.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Petronius 10.7.2007 7:29

Atentát na Heydricha

Jeden z nejlepších filmů, natočených na toto téma, je ještě černobílý, o to však účinnější film Atentát

http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/31113/title/Atentat-CB

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Netřeba 10.7.2007 6:51

Už se natáčí seriál

o lásce muslimské dívky a srbského chlapce. Děj se odehrává ve Srebrenici, kde je právě humanitárně bombardují čerstvým chlebem a sušeným mlékem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek