Zdá se mi, že daleko častěji se dnes člověk setkává v české společnosti s typem, který bych asi nazval Nicminesedící – tedy s lidmi, kteří jdou životem bez obdivu pro jakoukoliv ideu či osobnost. Zdá se, že pro ně už všechno selhalo a lidé vystupující na veřejnosti jsou buďto prolhaní, anebo jejich neschopnost je do nebe volající.