Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

hořčičáky

byly postupně nahrazovány skleněnými "nerozbitnými" sklenicemi čirými i zabarveným a později dokonce lehkými sklenicemi stejného tvaru z průsvitné umělé hmoty. Oba druhy jsou již také raritami.

Nač ten minulý čas.

Pro mě kafe z jiné skleničky než od malé dijonské tedy - velký frťan - neexistuje. Takové picollo po česku. Ahoj

Ano, byly moc pěkné!

:))

Hořčičáky

Pane Bože,jeho starosti na mou hlavu.

Re: Hořčičáky

Podělte se o své. To bude síla. :-)

hořčičáky

Dodnes mají moji rodiče hořčičáky na chatě i s proutěnými obaly a pijeme z nich kafe, ale už jich ubývá. Já už mám kafe raději z hrnku, ale ta nostalgie tu pořád je... :-)

Buď jsem četl ledabyle, nebo jsem slepý.

Ale ani jednou jsem v článku nenašel takový ten "odborný" název, pod kterým byly tyto skleničky známy: ODLÍVKA, odlívka na hořčici se to tuším taky pojmenovávalo.

Byly prima. Dva lidé se pomocí odlívek spokojeně podělili o flašku piva, byly dost odolné, laciné a ty dvě deci byla taková dobrá akurátní míra na všechno možné, pivo, víno, kafe, mošt, Šaratici i Idu, či Běloveskou kyselku.

Re: Buď jsem četl ledabyle, nebo jsem slepý.

Ale býval ještě další "odborný" název pro hořčičáky, obzvlášť ty oblé - KREMŽSKÝ SEVIS. Pamatuji se na jednou vzniklý problém, když v té době uvědoměle znalý člověk napomínal ostatní, že v KREMLU to nemají a mají lepší. Chudák vůbec nepochopil pojmenování KREMŽSKÝ podle kremžské hořčice.

Přátelé nostalgie a hořčičáků....

rád bych, abychom o sobě věděli. Pokud vás skleničky zajímají, nebo jich dokonce pár máte schovaných, rád se s vámi rozdělím o informace, které postupně shromažďuji. Hodlám z toho časem udělat takovou menší publikaci se spoustou fotografií. Můžete mi třeba i pomoct? Najdete mne na salicky@seznam.cz

Re: Přátelé nostalgie a hořčičáků....

Díky za článek a Vaše zaujetí. Zdánlivě jednoduché věci tak mají jiný rozměr. Pobavila mě pasáž o bakelitu. Vzpomínám na bakelitová autíčka svého mládí. Vydržela ještě mým synům. Tedy některá, většina padla "za vlast". Kousky za relativně nízké ceny mají dnes zajímavé hodnoty mezi sběrateli. Taktéž zmizel "bílý" bakelit (galalit) užívaný na na "exkluzívní" kliky dveří a oken, vyráběný z kaseinu (tvaroh).

Jsem z lidí, kteří neradi něco vyhazují (co, když se to bude hodit) a občas má rodina udělá "zátah" a vše "přetřídí". Tak mohu prohlásit, že žádný "hořčičák" v domě nepřežil. Zkusím ještě na chalupě. Pokud nějaký kousek najdu, dám ho ženě mezi "křišťál". :o)