7.4.2020 | Svátek má Heřman, Hermína


Diskuse k článku

DOKUMENT: Hra o život

Je takové ustálené přísloví, že někdo udělal něco „za pět minut dvanáct“. Při seznámení s dokumentárním projektem „Narozeni 1918 - viděno šesti“, jenž zachytil na zvukový a filmový pás příběhy těch, kteří se narodili v roce vzniku republiky a dožili se jejího stého výročí.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 13, poslední: 21.1. 2020 17:54, přehled diskusí

R. Benýšek 21.1.2020 15:17

Při čtení článku jsem zůstal hodně vážný. Zprvu jsem mu rozuměl tak, že právě pro ty strašlivé zkušenosti pak pan Kučerka nedokázal již nikdy v životě milovat a možná že i proto se stal hráčem falešným. Pak pan Žůrek zdůraznil, že vzory, hodnými toho být slyšeni a citováni, by měli být jen klaďasové. A pan Langer namítnul, že o vzory nejde, ale jde o to učit se ze zkušeností druhých. A pan Němec je toho názoru, že pan Kučerka by býval byl falešným hráčem i bez těch hrůzných zkušeností. A pan Hašek říká, že i křivák může sdělovat fakta (parafrázováno), a že ty je lépe vzít vážně nežli ignorovat. Pro mne všechny tyto postoje mají svou váhu (jako když ohmatáváme toho slona z různých stran). Nicméně ale již dlouho mám raději dokumenty nežli beletrická díla, protože více nežli to, co se mohlo či by mohlo stát, mne zajímá to, co se skutečně stalo (a co někdy bývá bezútěšné, a jindy zase nadějibudící, a co někdy být v beletrii, vypadalo by jako neuvěřitelné či jasně jen vymyšlené) - a to i s tím rizikem, že paměť bývá děravá, že lidé rádi lžou, a že historii píšou jen vítězové. Ale trvali-li bychom na tom, že vzpomínky mají být jen vzorové, pak by je lidé podle toho účelově upravovali, a lidé jako pan Kučerka by možná nebyli slyšeni vůbec (jak upozornil pan Hašek). A to by byla velká škoda. Protože, co se slov týče, nemůžeme dle mne bližnímu poskytnout lepší službu, nežli tím, že vydáme pravdivé svědectví.

Š. Hašek 21.1.2020 14:17

Zajímavý článek, potřebný článek.

Naivně jsem se domníval, že článek je hlavně o vyhlazovacím táboře (táborech), postavených nacistickými Němci za druhé války .... a milionech zavražděných Němci. O nevymyšleném, potřebném svědectví.

Jak je vidět, mnozí považují za důležitější kádrovat/propírat Kučerku, účastníka. A dokonce Kajínka (!!!), docela zvláštně odsouzeného.

Jeden můj kamarád též "propíral" Židy, kteří přistoupili na vzájemný boj .... a nějak si nepovšiml, že ten vražedný boj "soudcoval" Němec s odjištěnou pistolí a stráže s hladovými psy, ti psi vycvičení k útoku na vězně.

Pokud pan učitel Žůrek považuje svědectví pana Kučerky za "nicneříkající" nemusí o něm žákům vyprávět. Přesně podle hloupého hesla "nesympatický člověk nesmí být vyslyšen". Je "nakažlivý" asi i skrze fakta!

To hrůzné místo jsem navštívil .....

V. Heidlerová 21.1.2020 8:18

Sám článek by vydal na knihu, těžko přečíst a promyslet během diskuse. Pak mne zaráží, že je to vlastně reklama na knihu páně Vlka: Ďábel...". Nejsou na to nějaká pravidla??

R. Benýšek 21.1.2020 14:30

Nemyslím si, že je nutné brát článek jako reklamu na knihu. Takový pan Čech taky vždycky pod své pravidelné úterní ́Klukovské vzpomínky ́ již dobrých pár měsíců připojuje odkaz na svou knihu fotografií letadel. A nemyslím si, že ty své vzpomínky píše již mnoho let primárně proto, aby je jednou za čas využil jako reklamní poutač na knihu. Tak jako on, či tady pan Vlk st., to prostě dělají lidé, kteří nemají miliony na propagaci v televizi, na googlu či na stranách deníků a časopisů. A já na tom nic závadného v tržním prostředí neshledávám (byť i já, podobně jako asi Vy, se lépe cítím ve světě bez reklam - s výjimkou těch občasných chvil, kdy se nějakou rád nechám pobavit).

F. Žůrek 21.1.2020 7:46

Je však otázkou, zda takoví lidé mají být vzorem pro naši mládež. (Darebáci vpřed a se slušným člověkem vyrazíme dveře.)

Pro mne třeba Jiří Kajínek nikdy nebude nějaký vzor. Atd. Proč asi?

F. Žůrek 21.1.2020 8:06

Ještě se tady pozastavím (jako učitel).

Dnes mládež velice málo čte rozumné knížky. Nevím, zda se ve školách čte taková Babička od Boženy Němcové, zda na to mají ve školách čas. Ale o tom Kajínkovi byly nytočeny dva filmy a prý velice úspěšné. NU, a takovým směrem my vedeme naši společnost (neuneseme již ani vládu, všemu se rádi posmíváme atd.). Společnost potom hrubne, ale je to v pořádku?

R. Langer 21.1.2020 11:09

Jací lidé? Ti kteří podvádí v kartách, nebo ti, co povraždili statisíce jiných lidí? A není dobré se z jejich osudů poučit? Třeba i z toho Kajínkova? To přece není o vzorech!

Š. Hašek 21.1.2020 14:17

Přesné!

M. Němec 21.1.2020 7:28

Dokument jsem viděl a Kučerkovy zážitky z Auschwitzu jsou hrůzostrašné.

Je jisté, že on sám by byl i bez KZ celoživotní falešnej hráč, nejen karet. Žádné sympatie nevzbuzoval, a úmyslně ani nechtěl.

M. Krátký 21.1.2020 6:00

hezké i poučné - škoda, že vlastně utajené - dobré ráno

J. Brunner 21.1.2020 2:29

R^

F. Žůrek 21.1.2020 0:35

No, holokaust přežilo více lidí, ne jen tento člověk. Třeba

Viktor E. Frankl, výborný lékař z Vídně a českého i židovského původu, se ve svém životě choval pořád jako lékař, i když Oswetim ho značně ovlivnila. Vždycky záleží, jaký kdo je člověk a to je vždy u každého člověka rozhodující.

I. Babková 21.1.2020 17:54

Poprvé jsem o Viktoru E. Franklovi slyšela v pořadu Antonína Přidala krátce po plyšáku. Tehdy vyšly i dvě jeho knihy o logoterapii. Jeho psychologický rozbor zkušeností z KZ "A přesto říci životu ano" se před nedávnem dočkal 5. vydání u nás.

Neuvěřitelný je i příběh ryzího komunisty a hrdiny Antonína Kaliny. Dokument od pana Motla i kniha se dají běžně sehnat. Sám dlouholetý vězeň zachránil asi 1000 dětí před zplynováním.

A do třetice kniha od italského Žida Prima Leviho: Je-li toto člověk. Velmi detailní popis života v nepředstavitelné hrůze.

Kdo chce, studijní materiál najde.