. 16.11.2009 20:41

úvaha

Potíž s Havlem spočívá v tom, že nikdy nepřijal jakoukoliv zákonodárnou, nebo exekutivní funkci. Hned se dal vysadit na Hrad a tím se vyvinil z odpovědnosti za polistopadový vývoj. Pronášet krásná slova o morálce bez povinnosti uvádět je v život mu vydrželo i po dvaceti letech. Stačí si znovu přečíst jeho knihu Krize identity, z níž je zřejmé, že o tom, čím by měl být reálný socialismus nahrazen, měl jen velmi mlhavé a ve své podstatě socialistické, kolektivistické představy.

Milan Kunderta uveřejnil roku 199Ove francouzském tisku článek, kde Havla definuje jako manipulátora chtivého moci. S odstupem let lze řící, že něco na tom soudu je. Níkdo tenkrát nevěděl, jak napravit chyby komunismu, nikdo to ani nikdy nezkusil. Bylo zde 10 milionů lidí s různými zájmy, zkušenostmi, příležitostmi, informacemi i schopnostmi toho všeho využít, chaotický organismus, který se ocitl ve zcela nových podmínkách. Disent vycházel ze zkušeností totalitních zemí jako bylo Španělsko, Portugalsko, kde se s fašisty vypořádali sametově. Ale tam nikdy nedošlo k tako úplnému zestátnění majetku. U nás bylo nutno změnit strukturu vlastnictví. Uměl to Havel, Čalfa, Vlasák, Vrba a Komárek??? V  oblasti privatizace nabídli jenom rozebrání státního majetku managementy. Klausovci se opřeli  alespoň o rakouskou školu. Kuponová privatizace byla poctivým pokusem nab¨ídnout obyvatelstvu aspoň minimální participaci na ekonomické transformaci.

Že nepoučitelní naivkové stáli fronty na kuponové knížky, aby je pak nacpali podvodníkovi, za to V.Klaus opravdu nemůže. Jaká konkrétní řešeni nabídl Havel a jeho lidé???  Dvojdomky, právní kontinuitu s komunismem a neodvolatelnost bolševických soudců.

Dnes by mělo být provedeno seriozní porovnání s vývojem v ostatních postkomunistických zemích. Určitě jsme nedopadli nejhůř.

• reagovat
• nahlásit příspěvek