Přestože je v Česku elektromobilita Popelkou s dosud registrovanými 11 tisící vozy v poměru k 6,3 milionu osobních aut v registru, už se omezují před pár lety se slávou vyhlašované výhody. K nim dosud patří bezplatné parkování kdekoli v Praze, nulový poplatek za používání dálnic a čerpání elektřiny do aut bez spotřební daně. Nyní se nad klíčovou výhodou smráká.

Jak dnes uvedla autorubrika portálu idnes.cz, Magistrát hlavního města Prahy registruje příliš velkou zátěž parkovacích míst elektroauty a také plug in hybridy. Jak uvedl zastupitel Tomáš Portlík, jeden z předkladatelů návrhu na omezení této výhody jen na osoby s trvalým pobytem či podniky se sídlem v Prazem, „my musíme primárně myslet na Pražany, kteří zde bydlí, a na podnikatele, kteří v Praze podnikají a zaparkovat zkrátka potřebují“.

Pohodlné parkování kdekoli v Praze zdarma, které před třemi roky zásadně zpřísnilo většinovým zavedením placených modrých zón, je přitom zcela zásadní motivací pro fyzické i právnické osoby z Prahy a Středočeského kraje, aby si takový velmi drahý vůz s problematickým dojezdem a nabíjením koupili a financovali i na leasing. Jestliže takové e-auto stojí milion i více, určitě zásadní výhodou není odpuštění dálničního poplatku 1500 korun ročně. Praha jako pátý nejbohatší region EU a do ní denně dojíždějící Středočeši (asi 300.000 lidí denně) se dle Svazu dovozců automobilů podílejí z 66 % na pořízení nějakého elektroauta v ČR.

Pokud návrh na pražském zastupitelstvu projde, takřka podle všech zástupců automobilek a leasingových firem to bude mít zásadní negativní vliv na další už tak problematické prodeje elektrických aut, které Česká republika s výjimkou nižších stovek aut pro státní a veřejnou správu dle nařízení EU dotačně nepodporuje.

Aby problémů s mobilitou nebylo málo, Evropský parlament a po něm všichni ministři životního prostředí zemí EU včetně lidovecké ministryně za ČR Anny Hubáčkové (v rozporu s postojem premiéra Petra Fialy za ODS) schválili zákaz aut se spalovacími motory po roce 2035. Ovšem realizace ideologie záchrany planety před sodovkovým plynem naráží na zásadní problém, který v rozhovoru s agenturou Reuters zdůraznil finanční šéf koncernu VW Arno Antlitz. Podle něho sice bude zákaz spalovacích motorů už za 12 let problematický, ale daleko větším problémem bude výroba dostatečného množství baterií pro e-auta.

Vedle postavení dostatku výrobních kapacit jde v prvé řadě o kritické suroviny, jako jsou pro současné baterie lithium, nikl, mangan, kobalt a další vzácné kovy a zeminy, jež v posledních letech raketově zdražily (např. lithium na jaře meziročně na šestinásobek!) a navíc mnoho z nich kontrolují diktátorské země Rusko a Čína. Generální ředitel automobilky Stellantis Carlos Tavares minulý měsíc uvedl, že automobilový průmysl postihne nedostatek baterií pro elektromobily už v roce 2024 a 2025.

Tam, kde sáhne násilná ruka regulátora a v podstatě drogová závislost na dotacích, tam ekonomika a život lidí skomírají. Nicméně tržní princip se uplatňuje také: čeho je málo, to je drahé, což odsunuje marketingové sliby o brzké cenové dostupnost elektroaut na neurčito. Zato se blíží zánik masové mobility v podobě dostupných malých rodinných klasických aut.

Řada zemí má s elektromobilitou obrovské plány, jež se jaksi nenaplňují. Německo mělo mít v roce 2020 už milion e-aut, což nemá dodnes navzdory souhrnu dotací a daňových na jedno auto ve výši 20.000 eur, kdy Berlín chce v roce 2025 tuto podporu ukončit. Za osm let mají mít e-aut Němci na trhu 15 milionů...Češi mají v roce 2030 podle optimistického scénáře vlastnit 500.000 elektroaut, zatím je to 11 tisíc, tedy 1,8 promile vozového parku. Podle rozboru Mezinárodní agentury pro energii (IEA) by se i při realizaci všech ambiciózních (rozuměj fantasmagorických) plánů zavádění elektromobility ve světě snížil v roce 2100 růst planetární teploty o 0,0001°C.

Když jsme v roce 2003 do Evropské unie vstupovali, byla to pro Čechy radostná představa nového člena exkluzívního klubu s demokracií a svobodným trhem. Dnes se EU mění na superstát s demokratickým deficitem ovládaný politikou řídící ekonomiku dotačního rovnostářství a nedostatku. Dnes je EU byrokratický moloch, který se nám pod záminkou světlé, tentokrát zelené budoucnosti, plete do každodenního života. I když autor blogu chápe, že ČR je s 80 % exportu do ostatních 26 zemí EU na Unii ekonomicky i bezpečnostně klíčově závislá, hlasovala by dnes většina občanů ČR pro vstup do Evropské unie?