Bytosti odjinud

Vyšla další antologie starého anglosaského hororu a starý znamená v tomto případě prvé zveřejnění povídky mezi roky 1895-1936. A nad vším - v knize Bytosti odjinud - plane bizarní vyprávění Abrahama Merritta (1884-1943) Lid z hlubin (1918).

Jde o precizní a věrohodnou, a přece jaksi děsivě snovou vizi krajiny a mučení. O vizi putování onou krajinou směrem k jakési hrůze a závrati. Je to neuvěřitelné vyprávění, ano, a přece budí ryzí úžas tak, jako to umí jenom ta nejskutečnější, živoucí fantazie.

Abraham Merritt byl Američan a velmi schopný editor. Taky však botanik či sběratel okultních knih a masek a kuriozit. Od roku 1937 až do smrti byl šéfredaktor časopisu The American Weekly. Nepotřeboval se psaním nikdy živit a jeho dílo není rozsáhlé; u nás pak dosud takřka neznámé. Na povídku přítomnou tady navázal - obdobně „závratnými“ - romány Měsíční hlubina (1919) a Tvář v propasti (1923), a jak připomíná Ivan Adamovič v Encyklopedii literatury science fiction, řadí se spolu s Edgarem Rice Burroughsem k nejvýznamnějším SF autorům počátku dvacátého století. Navzdory tomu, že byl pod vlivem Henry Ridera Haggarda a dost vzdálen literatuře technického typu. To ano, ale jeho povídky byly s úspěchem publikovány v časopisech specializovaných právě na science fiction a ovlivnily mnohé. „Od severu přicházelo ševelení rozlévající se vysoko nad našimi hlavami. Nejednalo se o šumění polární záře, onen šustivý, praskavý zvuk připomínal duchy větrů, jež vály při Stvoření a proplétaly se mezi holými kostrami listů pradávných stromů, které chránila Lilith. Byl to šepot, v němž zaznívalo cosi dychtivého, žádostivého. Volal nás k místům, odkud vyrážel paprsek.“

Kromě Merrittových Lidí z hlubin, textu generujícího ryzí hrůzu, obsahuje kniha ještě tucet dalších strašidelných příběhů. Nejznámějšími autory jsou William Hope Hodgson (Baumoffova výbušnina) a Algernon Blackwood (Spoluviník).

Hodgsonova povídka (1919) si pohrává s utrpením Krista a pokouší se dokázat, že bolest pod křížem generovala temnotu, ale nejen ji. Způsobila i biblické zemětřesení. A hrdina by si to vše rád zopakoval.

Blackwoodův Spoluviník (1911) je oproti tomu „poklidného předčítání hodný kousek“ a duchařina prvotřídní jakosti. Začíná prostou, a přece mrazivou větou: „Martin stál na rozcestí uprostřed vřesovišť a několik minut rozpačitě zkoumal ukazatel směru.“

O mnohých z autorů zbytku próz nevíme často vůbec nic, anebo takřka nic, a sama titulní povídka George Allana Englanda (1877-1937) sice náruživě cituje Knihu ztracených známého Charlese Forta, ale veledílem není. To Stvořitel zrůdy od Williama Chamberse Morrowa (1854-1923) je sice silně nepravděpodobný příběh, který dnes musíme hltat pouze s nadhledem, ale děsivost tu nevyhasla a je víc než lovecraftovská. Ačkoli už brzy po začátku odhadnete, kam se bude vyvíjet osud chlapíka, jenž si neváží vlastního života. Tento horor je i vzdálenou obdobou Frankensteina a notně cítit Jekyllem a Hydem, přičemž sám Lovecraft se právě nad ním patrně inspiroval k své známé povídce o tajemném a Hrůzném starci.

Pan Morrow byl i přítel Ambrose Bierce, muže nakonec úplně zmizelého, a také u Morrowa není známo, kde je pohřben.

I další povídka - od Orville Reddicka Emersona (1894-1945) - upomene na Ambrose Bierce, protože právě ten vymyslil bestiální příběh o předčasně pohřbeném, který je zavražděn teprve vykradačem hrobů. I tady se přihodí něco podobného, nicméně za první světové války, a zatímco pod zemí je nešťastný hrdina ještě živ, nad ní a po svém skutečném zabití už pohřben nebude. Ono odpudivé finále Emersonova Hrobu se přitom odehrává právě na flanderské vyvýšenině zvané Mont Kemmel, kde - shodou okolností - zjara 1918 padl výše zmíněný mistr pera William Hope Hodgson, jinak taky autor pozoruhodného románu Dům na rozhraní (1908, česky 1997).

Specifickým hostem letošní antologie se stal Brit Arthur Morrison (1863-1945) s povídkou Pokoj v posledním patře (1910). Nepěknou roli v ní sehraje zrcadlo a to, co uvnitř něj spatříme jen za jistých okolností… Arthur Morrison patří taky historii detektivní literatury a stvořil vlastního velkého detektiva jen krátce po zrození Sherlocka Holmese. Jeho detektiv si říká Martin Hewitt. Sám Morrison pocházel z East Endu, stal se novinářem a zajímal ho okultismus. Vydal sbírku hrůzostrašných povídek The Shadows Around Us, ale napsal i knihu o japonském a čínském umění, kterou opatřil vlastními fotografiemi své sbírky. Jak pak zvíme z naší knihy, „za druhé světové války zdokumentoval první nálet německých vzducholodí Zeppelin na Londýn, a když roku 1945 zemřel, byla jeho sbírka věnována Britskému muzeu“.

Solidním příběhem Sevřená ruka (1923) přispěl knize i slavný redaktor časopisu Weird Tales Farnsworth Wright (1888-1940) a několik hororových povídek (zde Mrtvé údolí) napsal i americký architekt Ralph Adams Cram (1863-1942). Vyšly roku 1895 v knize Black Spirits And White: A Book Of Ghost Stories, jinak ovšem je tenhle muž figurou architektonického obrození gotiky a mj. postavil St. Thomas Church v New Yorku, přičemž jeho firma Cram a Ferguson působí dodnes. - A neměl bych zapomenout ještě na jednoho mistra. Tím je Matthew Phipps Shiel (1865-1947), znalec nejméně sedmi jazyků a autor katastrofického románu The Purple Cloud. Naší knize přispěl prózou Místo bolesti (1914).

Bytosti odjinud jsou zatím prvním počinem v plánované řadě Antologií hororové fantastiky.

Bytosti odjinud. Antologie hororové fantastiky / I. Přeložil, uspořádal a předmluvu napsal Michal Jíleček. Redakce Patrik Linhart. Korektury Vendula Kadlečková. Malvern. Praha 2024. 186 stran

Bytosti odjinud | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví