Jenom letos v červenci a srpnu mne třikrát málem porazila elektrokoloběžka na chodníku, jednou v Praze, dvakrát v Brně. A to je jízda po chodníku na elektrokoloběžce ze zákona mnoho let zakázána. Navíc se na mne nedávno jeden mladý, ani ne třicetiletý muž obořil, že jak to má vědět, že se nesmí jezdit po chodníku, že to není nikde napsáno. Sancta simplicitas!

Trochu mi připomněl tu poměrně slavnou mladou českou tiktokerku, která tvrdila, že neví, že se nesmí „hajlovat“, a že ani vlastně neví, co to hajlování je. Kdo se z těch dvou citovaných perfidně vymlouval, ponechám raději na laskavém čtenáři.

Obdobnou negativní zkušenost má s elektrokoloběžkáři samozřejmě celá řada spoluobčanů. Nedávno mi dokonce jedna bývalá studentka – nyní úspěšná advokátka – vyprávěla, že její dceru porazila elektrokoloběžka dokonce ve Frýdku-Místku, kam tato „sdílená elektromóda“ taktéž před pár lety prý dorazila.

Netřeba zde opakovat časté oprávněné výtky, jako že jsou „kolobky“ poházeny všude po městech, jak to jejich uživatele napadne, a překážejí mj. nevidomým osobám a maminkám (i tatínkům, dědečkům) s kočárky. Anebo skutečnost, že na nich jezdí opilí, či dokonce zdrogovaní lidé po chodnících. Anebo protiprávní skutečnost, že na nich cestují dvě anebo i více osob, čímž ohrožují nejen sebe, ale i okolí.

Kladu na diskusní stolek dvě další systémové poznámky, které zatím moc často ve veřejném prostoru bohužel nezaznívají. Za prvé – jaké „sdílení“? Z logického (nejen právního a ekonomického) hlediska by se o skutečné sdílení jednalo, kdyby cestující „kolobkáři“ byli opravdovými spoluvlastníky koloběžek. Těmi samozřejmě nebyli a nejsou.

„Sdílení“ – nejde zde jen o „více sexy“ pojmenovaný pronájem dopravního prostředku? Když si někdo pronajme auto v autopůjčovně, tak se také přece nejedná o sdílení, ale o pronájem vozidla. Sdílení prostě zní moderněji, tak je tento pojem jazykově zneužíván i zde.

Pařížané mají rozum

Za druhé, je elektrokoloběžka ještě vůbec skutečná koloběžka? Vždyť osoba na ní brázdící Brno, Prahu, Ostravu či citovaný severomoravský Frýdek-Místek sama nevyvíjí skoro žádnou fyzickou činnost, tedy na rozdíl od klasické koloběžky.

Ergo kladívko, není zde název elektrokoloběžka vlastně jen matoucí vykutálené označení, nekalosoutěžně evokující zdravý životní styl?

Zastávám silný názor, že pokud už by v centrech našich statutárních měst měly být povoleny, tak jedině klasické koloběžky, kdy osoba musí fyzicky „koloběžet“, ne se pohodlně vézt.

Aby si svou rychlost musela pěkně odpracovat. Jak by řekl legendární Chalupář Evžen Huml, aby to jelo takříkajíc na „lidské sádlo“.

Zastánci elektrokoloběžek perfidně říkají, že nás prý posouvají na Západ a zákaz by nás vrátil do totality – na Východ.

Protismeč – Pařížané vloni referendem odhlasovali jejich úplný zákaz, pro bylo devadesát procent hlasujících!

Šach mat, milé princezny Elektrokoloběžky!

Psáno pro Lidovky.cz

Odkaz na autorův blog