Hmyz postupně získal rozsáhlá území, zmocnil se - vlastně zničil - hutě a zbrojovky, snědl ty,  kteří nestačili utéct. Intriky mezi nesmrtelnými i mezi smrtelnými jsou nelítostné, udržet se v Kruhu nebo se do něj dostat - oboje vyžaduje spoustu úsilí, a Císař, který nesmrtelnost jako jediný může darovat, za stovky a stovky let dokáže prohlédnout lecjaký úskok.

Přestože zpočátku příběh vypadá dost civilně a jednotvárně, brzy se začíná komplikovat a je poháněn a z přímé liinie vychylován šarvátkami a spory zejména mezi nesmrtelnými (tedy oni to jsou ve skutečnosti „jen“ dlouhověcí). Za staletí jejich života se nastřádala spousta nenávisti a skutečných nebo zdánlivých příkoří, která si v sobě navzájem nesou, a jejich vzájemné souboje mnohdy pomáhají Hmyzu.

Hmyz je krajně nepříjemná záležitost, ale není to materializace temné síly, mágy tu nenajdete, a v podstatě téměř vše, co se v románu děje nestandardního, by bez problémů sneslo vysvětlení v rámci SF - nesmrtelnost, účinky drogy, prolínání světů a trocha esperovin. Jazyk a mnohé reálie příběhu jsou pak již čistě SF, vzdálenosti se měří v kilometrech, vydávají se noviny, kovy se zpracovávají v hutích, prostě tu je pomíchaný středověk a konec devatenáctého století. Takže závisí už jen na vaší nátuře, jestli knihu zařadíte do kategorie SF nebo fantasy...

Na rozdíl od Miévillova světa Bas-Lagu tu však technika funguje jen jako kulisy, společenská organizace odpovídá středověku, a chybí tu zcela autorské okouzlení městem, technikou nebo jinými podobnými prvky, kterými se současný svět liší od toho středověkého - a v takovém případě já osobně považuji příběh i při nedostatečné přítomnosti magie za fantasy (což neznamená, že bych vůči němu byl zaujatý - jen si pro sebe rád věci pojmenovávám a charakterizuji; ostatně v Howardově conanovských příbězích je magie omezena na množství menší než malé, a je to fantasy jak vyšitá).

Román tak řadím do klasické řady dobrodružné fantasy ne-heroického typu. Po počátečním pomalejším rozjezdu se příběh dostává do obrátek, zápletek a konfliktů tam je dost na to, aby zaujaly a komplikovaly příběh, ale ne tolik, aby čtenáře mátly a kladly na něj příliš složité nároky. Není tu žádné „velké“ téma, kterému by se autorka věnovala jako centrálnímu a které by knihu řadily na stupínky nejvyšší. Vlastně tu je jedno takové téma aspoň nakousnuté - je to nesmrtelnost, o níž tu je několik velmi hezkých a podnětných postřehů, ale okolo ní se příběh netočí. Kniha je velmi čtivá a kumuluje řadu nápadů a kliček, z nichž některé jsou obvyklé spíše v SF než ve fantasy (paralelní světy).

Steph Swainstonová: Rok naší války (The Year of Our War)
překlad: Milan Žáček
obálka: Edward Miller
medailon autorky: Martin Šust
Laser-books, edice New Weird, 2005
321 stran, 269 Kč, brožované
ISBN 80-7193-202-7