Měsíční stín dávno skončil svoji legendární plavbu, Stínomor a jím zničený kontinent jsou už dlouho součástí světa. Ale Dračí zeď je blízkou budoucností. Dobrou nebo špatnou? Kdo ví? Možná Terikel, ale ta - na rozdíl od pohádkových babiček - co ví, to poví. Ne sice každému, ale potřebuje získat spojence, když už má tolik protivníků. Stejně jako kdysi, i teď totiž vystupuje v roli Nepřítele Státu.

Mladý muž, či možná ještě chlapec Andry, byl unesen na loď, čemuž se vznešeně říkalo najímání posádky. Po nepříliš snadné plavbě v cílovém přístavu kvapně opustil loď. Nejvyšší hudební mistr sargolského císařství Milvarios byl ve svém bytě přepaden, zajat a jeho podoba posloužila vrahovi k přístupu do císařovy blízkosti. Oba tak mají dost důvodů vzdálit se z města a tak se stanou společníky na dlouhé cestě.

Tuhle dva a několik dalších postav, které už známe z prvního dílu - Terikel, Laron a nešťastná Velander - se zapletou do spiknutí proti spiknutí. Mágové obnovují Dračí zeď - éterický stroj, který kdysi jejich předchůdci v řemesle zničili, když poznali jeho možnosti a schopnosti. Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, říkávaly naše babičky, a pro tenhle svět to platí v podstatě úplně stejně. Mágové se těší, jak pomocí Dračí zdi utiší kruté bouře sužující jejich svět, a najednou zjišťují, že mají v ruce absolutní zbraň. Každý, kdo se zapojil do sestavování Dračí zdi, ji může ovládat, a tak se pomalu rozjíždí nelítostná válka každého proti každému. A všech proti Terikel...

Hlavní postavou, okolo které se točí většina děje, je právě Andry. Hned na počátku svého osvobození z otročiny na lodi potká majitelku nevěstince, a ta mu poskytne několik dobrých rad do života. Madame Jilli sice hned pak zemře, ale dostane zvláštní výsadu - převáží zemřelé přes Řeku smrti, jakýsi Cháron v sukních. Andry průběžně potká několik lásek, podaří se mu zachránit Velander, konečně přijde o panictví (ovšem nikoliv s Velander), naučí se bojovat. Už od začátku byl sympatický svojí přímočarostí a neochvějnou snahou dělat to, co považuje za správné, a díky tomu také projde řadou bitek i zkoušek sice se šrámy na těle, ale zdaleka ne na duši.

V tomto díle se autor pustil do zvláštního experimentu. Přestože se jedná o variaci na high fantasy, nepočetná skupinka hrdinů tu bojuje s všeobjímajícím Zlem (nebo přesněji s něčím, co se Zlu téměř blíží), děj je výrazně odlehčen pasážemi, ve kterých Jilli kádruje mrtvé a ti, kteří ublížili jejímu oblíbenci, poznají její hněv i pádnou ruku. Jsou to pasáže, které by svítily i v Zeměploše - a tady přímo září. Bylo mi líto, že nakonec tahle linie vyprávění zmizela do ztracena, jenže to by musel do člunu madame Jilli nastoupit Andry - a tomu zase přeji dlouhý život. Snad se jejího uzavření dočkáme ve třetím díle...

Balancováním na hraně mezi dramatickou zápletkou s Dračí zdí a humorem, který do děje vnesl Andry a dění okolo něj, získal tenhle román zvláštní a svým způsobem ojedinělý náboj. Není to profesorské špičkování mezi trpaslíkem a elfem bojujícími o záchranu lidstva, je to vyprávěcí styl, který přezařuje i do jinak ponurého procesu budování Dračí zdi. Drobné epizodky (třeba ta s kocourem) jsou přesně takové, jaké se mohou přihodit v obyčejném životě (alespoň tedy v obyčejném životě v neobyčejném světě) a právě ten punc samozřejmosti a nenucenosti, který v sobě nesou, patří k výrazným kladům příběhu.

Sean McMullen: Sklenění draci (Glass Dragons)
překlad: Jana Rečková
obálka: Milan Fibiger, grafická úprava: Dagmar Krásná
medailon autora: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2006
647 stran, 299 Kč (členové klubu Trifid 209 Kč), brožované
ISBN 80-7254-770-4