Nechala promluvit zvonce

Abhorsenka začíná tam, kde Lirael končí. Kniha je v mnohém o něco lepší, než předchozí díly, ale objevuje se tu nešvar, na který čtenář trilogie dosud nebyl příliš zvyklý – pasáže, které mají dokreslit děj a snad byly míněny jako akční zpestření. Ve skutečnosti je ale vlastní dějové linie zbytečně natahována, a to ve chvílích, kdy se čtenář o osud světa zrovna tetelí strachy. Takových míst je bohužel v knize několik. Také je zde dán větší prostor některým postavám, známým z Lirael. Příznivci mručivého kocoura Macka si přijdou na své. Bílý abhorsenský mazlík zde přímo exceluje. Nezbedná Fenka zase prozradí svou podstatu, i když to zase až tak velké překvapení asi nebude, a nešťastný Samův kamarád Nick si vypije svůj hořký pohár až do dna. Bohužel autor zcela nevyužil možnosti, jaké mu tato postava skýtala, a tak po chvíli Nickovy opakované lapálie s polokoulemi a nutkavá potřeba je spojit, ztrácejí na působnosti.

Ale abych jen nekritizovala: snad nejsilněji napsané jsou úseky, v nichž se Abhorsenka brodí Řekou smrti a pátrá v temném zrcadle po minulosti. Dívka prochází postupně všemi oblastmi Smrti. Mrtvé stvůry jí dýchají za krk a Řeka se snaží strhnout její duši a odnést ji tam, odkud už se ani mocný abhorsen nedokáže vrátit. Při čtení se mi vybavilo hned několik zdařilých počítačových her a já opět chodila ztemnělou říší a lapala jednu dušičku za druhou. Nevím, zda Garth Nix po nocích pařil Shadowmana, či zda hledal inspiraci za hlubokých větrných nocí na ponurých tesklivých místech, ale výsledek rozhodně stál za to.

Podařilo se dobře zachytit vývoj hlavních postav, Nixův svět působí celistvě a propracovaně. Jak už je u tohoto autora zvykem, postavy opět někam putují a na jejich bedrech leží záchrana lidstva. Ale o čem jiném také psát, že… Nechybí výborně napsané scény, které čtenáři nahánějí husí kůži. A i když se tu a tam objeví místo, které někomu může připadat zdlouhavé, rychle je nahradí akční napínavá část. Kniha je jak krutá, tak i smutná. Hodně se umírá, protože nekromant potřebuje ke svým cílům co nejvíce těl, aby je následně mohl vzkřísit a navrátit do života. Každý mrtvý může být jeho služebníkem, pokud ho hlas zvonce nepošle až k Deváté bráně. Avšak Abhorsenka nemůže být všude a jejích zvonců je potřeba jinde. Několik posledních stran knihy působí hodně silným dojmem a vyústění, které zvláště v Sabriel bylo do očí bíjícím příkladem deus ex machina, je zde přirozené a logické. Přesto by to však nemělo ani poněkud sečtělého čtenáře zasáhnout zjevnou předvídavostí.

Abhorsenka je korunou celé trilogie a už ji ani skoro nedoporučuji číst ve vlaku nebo nedej bože na jiném jistém místě, které neposkytuje příliš zábavy, přestože se tam člověk chtě nechtě musí vypravit několikrát za den. Na tutu knihu se vyplatí ušetřit si trochu času a přelouskat ji doma na gauči při nedělním čaji nebo večer po práci v posteli pod lampou. Pokud ji totiž budete číst porůznu v dopravních prostředcích, jednak riskujete, že ji budete muset v nejnapínavější části schovat, jednak se ošidíte o požitek ze čtení, který skýtá přelouskání třeba takových 80 stránek děje v kuse. Až na několik slabších míst, které se dají při nejhorším přeskočit, je totiž velmi těžké přestat číst a Abhorsenku odložit.

Dovolím si prozradit, že děj je ukončen, jisté náznaky pro možné pokračování tu však jsou, tak se snad časem kromě jedné povídky, kterou autor už napsal, dočkáme i dalších dobrodružství.

Garth Nix: Abhorsenka (Abhorsen) - Pagiho recenze, recenze Lirael a Sabriel.
překlad: Milan Žáček
obálka: Milan Fibiger, grafiská úprava: Eva Bystrianská
ilustrace: Marta Macková
medailon autora: Martin Šust
354 stran, 299 Kč (členové klubu Trifid 219 Kč), vázané
ISBN 80-7254-818-2