Jakýmsi protipólem k Mackovu pojednání Fandom a text je práce Aleše Langera Průvodce paralelními světy s podtitulem Nástin vývoje české sci-fi 1976 - 1993. Langerova práce (původně diplomová) je orientována na literaturu, fandom je tu zmíněn okrajově do té míry, do jaké byl ve zkoumaném období s literaturou provázán.

Po stručné - tedy relativně stručné - rekapitulaci hlavních momentů ve vývoji SF literatury do roku 1976 se Aleš Langer soustředil na významné práce tohoto období a také na klíčové autory, kteří tvořili páteř tohoto žánru a kteří na něj, na jeho čtenáře a také na další autory výrazně zapůsobili. Zkoumané období autor označuje - v návaznosti na klasifikaci Ondřeje Neffa - jako čtvrté období vývoje této literatury u nás. Rozdělil ho do několika fází, rozčleněných výraznými událostmi.

Tou první bylo oživení nakladatelské činnosti, především sérií antologií zahraniční, ale především české a slovenské SF na počátku osmdesátých let, spojené také s probuzením zájmu neprofesionálních autorů díky soutěži o Cenu Karla Čapka. Tím druhým interpunkčním znaménkem byl listopad 1989, který odboural ideologickou stráž v nakladatelstvích a otevřel stavidla regulérní publikační činnosti.

Aleš Langer staví na rozsáhlém pramenném aparátu a především mapuje fantastiku v její plné šíři, včetně autorů a děl, která mnohdy fandom vnímal jen okrajově nebo vůbec ne. Faktografické přehledy doplňuje analýzami a kritickými postřehy, zařazujícími citovaná díla jak do žánru, tak ale také hodnotícími je z pohledu obecné literární kvality. Samostatnou a významnou částí této práce jsou kapitoly, věnované třem významným autorům a jejich dílu ve studovaném období - Josefu Nesvadbovi, Jaroslavu Veisovi a Ondřeji Neffovi. Tím přímo navazuje na Neffovu studii Něco je jinak, pokrývající dobu do konce sedmdesátých let.

Na tuto ucelenou a velmi komplexní studii navazují Dodatky. Prvním z nich je Analýza utopického románu, názvy jejíchž podkapitol Postavy, Typologická charakteristika hrdinů, Dějová sekvence a Prostředí, konstruovaná společnost, způsob výstavby, motivika říkají o jejím obsahu vše, co je třeba. Navazuje Pár poznámek Ondřeje Neffa, ve kterých - coby autor a zároveň nakladatelský insider - odhaluje některé momenty zákulisí vydávání SF u nás v té době, především to, že oficiální postoj té doby k SF byl mnohem složitější, než jak je zjednodušeně představil Aleš Langer. Stejně tak ukazuje, že fandomová SF té doby spíše ignorovala oficiální kulturní politiku KSČ, než aby proti ní jednoznačně (a frontálně) bojovala. K tomu Ondřej Neff přidává ještě několik velmi hlubokých úvah, pohled na vývoj SF z pozice autora.

Aleš Langer pak celou publikaci uzavírá svým - o deset let novějším - pohledem, reaguje na některé připomínky Ondřeje Neffa a doplňuje některé postřehy, které je možné postavit jen díky časovému odstupu.

Původně diplomová práce Aleše Langera je velmi podrobnou studií vymezeného časového období české SF literatury a bohatě dokumentující její šíři i hloubku. Je to především faktografická příručka, svým formátem se liší od neffovského stylu esejí, přesto velmi hodnotně navazuje na Něco je jinak.

Aleš Langer: Průvodce paralelními světy - Nástin vývoje české sci-fi 1976-1993
obálka: Radek Dojiva / Vertigo
Triton, edice Trifid, 2006
275 stran, 159 Kč (členové klubu Trifid 99 Kč), brožované
ISBN 80-7254-857-3