8.5.2024 | Den vítězství


Diskuse k článku

RECENZE: A. C. Clarke a S. Baxter, Prvorození - Oko času 3

Prvorození již dříve útočili na Zemi svými slunečními plameny a pozemšťané odolali - jako jediní. Proto mění taktiku, útočí nyní z hloubky vesmíru novou bombou.
Když se úsilí odvrátit zbraň nedaří, dochází mezi spojenci Země k rozporům, nikdo netouží po konfliktu s Prvorozenými.
Ti, co však na Zemi žijí, by bojovat chtěli, ovšem neví jak. Bisesa Dut, jenž strávil patnáct let zmražen, se probouzí a připojuje se k vědcům studujícím Oko, pozůstatek po Prvorozených, s nadějí, že objeví způsob, jak se jim postavit.
(anotace)

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Jana Dvořáčková 20.11.2008 12:20

proč

Cenzuru neuznávám, poslední odstavec vypadá takhle (i s těmi námitkami), s těmi scifistickými zvrhlostmi. Na některé věci jsem prostě alergická a neumím držet hubu. A nebudu.

Nevím proč, ale tento příběh už ve mně nezanechal tolik z údivu z předchozích dvou, nebo z jakékoli jiné Clarkovy knihy. Nedovedu říct, kde bych měla hledat zádrhel. Bohužel tomu ale ani nepomohl překladatel Jiří T. Pelech, jenž mě na několika prvních stranách dokázal češtinářsky vytočit například neoblíbeným opakováním slov, kdy jsem například jméno hrdiny na půlstraně knihy potkala hned několikrát (tady to vážně nezveličuji). Měsíce Marsu Phobos a Deimos mu zřejmě také nic moc neříkají a například podpěry, na nichž „něco“ stojí, se dle mého názoru nenazývají „piloty,“ ale „pylony.“

Naštěstí mě příběh do sebe vtahoval, sice pomalu, ale přeci, a tak už ani nevím, jestli bych nějaké takové zajímavosti našla i dále. Doufám, že ne.