Je to především Lester del Rey (1915-1993), jehož celé jméno zní Ramon Felipe San Juan Mario Silvio Enrico Smith Heartcourt-Brace Sierra y Alvarez-del Rey y de Los Verdes. Svoji první povídku (která bohužel v češtině není k dispozici) publikoval v v dubnu 1938 v Astoundingu.

Máme však to štěstí, že z jeho rané tvorby jsou v češtině k dispozici tři povídky, které všechny jsou do jisté míry nezanedbatelné.

Del Reyovou v pořadí druhou publikovanou povídkou je „Helena O’Loyová“, která byla publikována v Astoundingu v prosinci 1938. V době, kdy Asimov, Heinlein i van Vogt ještě nevydali ani řádku, vychází del Reyovi nebývale vyzrálé dílko, které bychom spíše hledali v bibliografii zralého Asimova než začínajícího eléva. Del Rey se touto povídkou pustil na velice tenkou půdu – jaký bude rozdíl mezi člověkem a robotem, pokud se podaří robota obdařit city? Právě o to se totiž pokoušejí dva přátelé (endokrinolog a opravář robotů) na robotovi, který vypadá jako krásná mladá žena.

Samozřejmě se jim to podaří, a samozřejmě se jeden z nich do onoho robota (či lépe řečeno krásné robotky) zamiluje – nečekejte ovšem žádnou červenou knihovnu, konec této povídky je stejně mrazivý a patetický jako závěr Asimovovy obdobné téma zpracovávající povídky „Dvěstěletý člověk“ (1).

Je na místě dodat, že když v roce 1967 členové SFWA vybírali nejlepší krátké SF povídky vyšlé před rokem 1965 (tedy před rokem, za který byla poprvé udělována cena Nebula), mezi vybranými 26 povídkami se umístila i del Reyova „Helena O‘Loyová“.

Dovolím si zde současně malou odbočku či závdavek do budoucna – přelom let 1938-1939 dal vzniknout dvěma mimořádně vyzrálým a vyspělým robotickým povídkám, o nichž je záhodno se zmínit, protože robotika je neodmyslitelně spjata s celým obdobím Zlatého věku. Vedle del Reyovy „Heleny O’Loyové“ to je ještě povídka Otty a Earla Binderových „Já, robot“ (2) publikovaná v lednu 1939 v Amazingu, o níž se krátce zmíním v samém závěru tohoto cyklu.

V pořadí třetí del Reyovou publikovanou povídkou je myšlenkově i literárně vyspělé melancholické dílko „Poslední den“. Autor v něm popisuje příběh neandrtálce Hwoogha – posledního svého druhu, který živoří a dožívá své dny nedaleko tlupy Mluvičů (= kromaňonců). Ti z něj mají legraci, trápí jej a pošklebují se mu. Hwoogh nechce nic jiného než v klidu dožít své dny a v důstojnosti zemřít.

Tato nádherná povídka není vlastně vůbec science fiction. Je o pochopení toho, že staré musí ustoupit novému, a o smíření se s tím. Dovolím si zase malou odbočku. V roce 1994 jsem v české mutaci magazínu F&SF četl příběh Alice Sheldonové (známé pod pseudonymem James Tiptree, Jr.) zpracovávající obdobné téma „Jakou barvu měly oči neandertálců“ (3), který na mne tehdy strašně moc zapůsobil. Když jsem pátral po okolnostech vzniku této povídky, zjistil jsem, že ji Sheldonová napsala krátce před tím, než spáchala v roce 1987 sebevraždu; sama povídka vyšla až posmrtně v roce 1988. Tehdy jsem byl přesvědčen, že napsat takovouto povídku lze až poté, co člověk prožije valnou část svého života a nachází se v etapě bilancování a smíření.

Ale del Rey svůj „Poslední den“ napsal, když mu bylo dvacet tři let! Tuto pocitovou a netechnickou povídku přijal Campbell do Astoundingu zřejmě proto, že mu připomněla období jeho literárních začátků, když obdobně vyzrálé povídky publikoval pod pseudonymem Doan A. Stuart (viz 4. díl tohoto cyklu).

Isaac Asimov se ve své autobiografii Já, Asimov vyjádřil o „Posledním dnu“ velmi pochvalně s tím, že když tuto povídku dočetl, tak se rozplakal (4).

A konečně třetí del Reyovou v češtině vyšlou prací z období jeho literárních začátků je rozsáhlá novela „Nervy“ z roku 1942 popisující havárii v atomové elektrárně. Ve srovnání s předchozími dvěma povídkami je tato novela sice nejtechničtější, ale pocitově nejslabší. To ovšem může být pouze můj názor, protože když členové SFWA vybírali nejlepší SF novely vyšlé před rokem 1965 (tedy před rokem, za který byla poprvé udělována cena Nebula), vybrali jich celkem 22 a novela „Nervy“ byla mezi nimi.

Dalším autorem, o němž je záhodno se alespoň krátce zmínit, je Lyon Sprague de Camp (1907-2000), který začal publikovat v roce 1937. Z jeho rané literární tvorby má český čtenář k dispozici dvě povídky. Jednak to je science fiction „Živá fosílie“. Toto dílko z roku 1939 nevyznačující se nijak velkými literárními kvalitami bylo možná novátorské v dobách svého vzniku, ale dnes je již beznadějně zastaralé. Odehrává se na území dnešních USA, ovšem nejméně za 5 milionů let, kdy lidstvo zdegenerovalo a jeho místo zaujaly opice.

Druhou de Campovou ranou povídkou je „Vše podle pravidel“ rovněž z roku 1939, což je humorná fantasy, o níž jsem se již zmiňoval ve 4. díle tohoto cyklu – je zde na místě ještě dodat, že když v roce 1992 členové SFWA vybírali nejlepší fantasy povídky všech dob (lépe řečeno nejlepší fantasy povídky publikované v rozmezí let 1939-1990), byla toto de Campovo dílko mezi ně zařazeno.

1. Isaac Asimov: „Dvestoročný člověk“ (The Bicentennial Man; ant. Stellar 2 1976), in ant. 10x sci-fi, Smena 1984; jako „Dvěstěletý člověk“, in ant. Roboti a androidi, Svoboda 1988, in pov. sbírka Vize robotů, Knižní klub 1994 a in pov. sbírka Robohistorie II. , Triton 2004
2. Earl a Otto Binderovi (pod společným pseudonymem Eando Binder): „Já, robot“ (I, Robot; mag. Amazing, leden 1939), in ant. Krajní meze – díl třetí, Talpress 1998
3. James Tiptree, Jr. : „Jakou barvu měly oči neandertálců“ (The Color of Neanderthal Eyes; mag. F&SF, květen 1988), in F&SF č. 4/1994
4. Isaac Asimov: Já, Asimov (I, Asimov: A Memoir; 1994), Český spisovatel a Arcadia 1996; str. 106

BIBLIOGRAFIE ČESKY VYŠLÝCH ZÁJMOVÝCH DĚL DEL REYE a DE CAMPA

• Lester del Rey: „Helena O’Loyová“ (Helen O’Loy; mag. Astounding, prosinec 1938), in ant. Roboti a androidi, Svoboda 1988 a in ant. Síň slávy: nejlepší SF povídky 1929-1946, Baronet 2003
• Lester del Rey: „Poslední den“ (The Day Is Done; mag. Astounding, květen 1939), in ant. Těžká planeta, Triton 2002
• Lester del Rey: „Nervy“ (Nerves; mag. Astounding; září 1942), in ant. Síň slávy 2A (nejlepší SF novely), Baronet 2006
• L. S. de Camp: „Živá fosílie“ (Living Fossil; mag. Astounding, únor 1939), in ant. Velmistři SF, Baronet a Knižní klub 2001
• L. S. de Camp: „Vše podle pravidel“ (Nothing in the Rules; mag. Unknown, červenec 1939), in ant. Síň slávy mistrů fantasy I. , Baronet 2004