1.10.2022 | Svátek má Igor






LIDÉ+LITERATURA: Dveře do SF: Stanislaw Lem

7.4.2006

 

Stanisław Lem 1Vzpomínky mají nepříjemnou tendenci se vytrácet - a také modifikovat - v čase. A to hned ze dvou důvodů: pamětníci postupně zapomínají a umírají - a mladí nemohli prožít to, co se odehrálo před tím, než se narodili nebo začali číst. Pro několik generací čtenářů byla díla Stanislawa Lema dveřmi do okouzlujícího světa SF, a většina dnešních fanů, kterým je pod třicet let, se už setkávají s takovým množstvím literatury, že nemají potřebu vracet se ke kořenům žánru.

V padesátých a šedesátých letech bylo jen několik autorů SF&F, jejichž díla byla u nás vydávána pravidelně. Z ohromující zásobárny angloamerických autorů to bylo jen několik jmen - Edgar Alan Poe, Ray Bradbury, Isaac Asimov, z východních pak bratři Strugačtí, Ivan Jefremov, z našich Josef Nesvadba, František Běhounek a Ludvík Souček - a také Stanislaw Lem.

V roce 1956 - tedy před padesáti lety - vyšly v češtině hned dva Lemovy romány. Podělila se o ně dvě nakladatelství, jejichž doménou byly děti a mládež. K mrakům Magellanovým vydalo nakladatelství Mladá Fronta, Astronauty pak SNDK - tehdy Státní nakladatelství dětské knihy, později přejmenované na Albatros. Obě knihy však měly jednu věc společnou - úžasné ilustrace Teodora Rotrekla. Děj obou dvou románů mi po desítkách let splývá, zůstalo mi v paměti několik útržků - třeba ona bajka o Turingovi a jeho stroji, ale hlavně a především tyto knihy patřily k mým prvním úlovkům z moře SF, a na to se nezapomíná.

Na tyhle spíše mládežnické příběhy pak navázaly další Lemovy knihy - ať již ty „vážné“, jako Solaris, nebo ony nádherné krátké příběhy Ijona Tichého (dlouho jsem jeho jméno četl jako Iljon...), ale v paměti mi zůstaly i další knihy. Planeta Eden, i když patří spíše k průměru Lemovy tvorby, patřila do první fáze mého seznamování s tímto autorem, a tak na ni dodnes vzpomínám, podobně i Nepřemožitelný. Ale vůbec nejsilněji na mne zapůsobil Návrat z hvězd.

Příběh kosmonautů, kteří se po mnohaleté drsné pouti vracejí na Zemi a lidstvo nacházejí od základu změněné betrizací - umělým potlačením agresivity, je koncentrátem úvah, proč lidé jsou objeviteli, proč se snažíme dobývat Vesmír, proč toužíme odhalovat tajemství neznámých světů - mimo nás i v nás. Tím hnacím motorem je agresivita v nás, která může nabývat velmi odlišných forem - od násilí v jeho nejrůznějších podobách až po soutěž v podnikání a objevitelské cesty. Společnost se přitom snaží vytvářet různé regulativy - morální i právní - ztěžující onu společensky „nevhodnou“ formu agresivity a podporující „kultivované“ formy agrese. Lemem vykreslená společnost si našla jednoduchý způsob, jak onu „špatnou“ agresi zregulovat, avšak nedomyslela nutný důsledek plošného zrušení agresivity - ztratila tím motor, který nese lidstvo k rozvoji a objevům všeho druhu. Lem tu velmi kultivovaně varoval před snahami sociálního inženýrství plošně měnit lidskou povahu, tak kultivovaně, že kniha prošla i přes tehdejší tiskové dozory. 

(O síle této knihy svědčí i to, že po desítkách let na ni navázal Marek Oramus povídkou Místo na Zemi - česky vyšla v antologii Polská ruleta 2. Zatímco Stanislaw Lem odpovídal na otázku, jaké důsledky má zavedení betrizace, Marek Oramus tu odpovídá na otázku, komu se hodilo zavést betrizaci.)

Kyberiáda a příběhy Ijona Tichého jsou groteskními anekdotami, jakých v žánru najdete velmi málo. Přitom do řady z nich dokázal Lem vnést i filozofické prvky, pointy často vytváří z kontrastu reality na jedné straně a na straně druhé symbolů a zjednodušení, kterými jsme ji nahradili. Tohle jsem si ale mohl vychutnat až po letech, jako -náctiletý jsem se nechal unášet hravými vlnkami Lemových textů a královsky jsem se bavil. Pokud jste se nesetkali s Trurlem a Klapáciem, přišli jste o hodně.

Stanislaw Lem tak je jedním z několika spisovatelů, kteří českým a slovenským čtenářům otevřeli dveře do světa SF literatury. První vešli - a ti další se už mnohdy narodili uvnitř. Kdesi v dáli za nimi svítí okraje obdélníku, jimiž do jejich kouzelného světa dopadá stín Dveřníka. Ohlédněme se čas od času, potěžkejme v rukou klíče, kterými nám odemkl vstup do nekonečných chodeb zámku Fantazie,  prohlédněme si je, připomeňme si je - a poděkujme mu.

pagi














Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...