Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zataženo, nejasno.

Diskuse napovídají že spousta lidí ještě nemá ani po dvaceti letech jasno v pojmech, a co je demokracie je pro ně otázka. Dělba pravomocí je obtížně uchopitelná.

No ale jste gramotní tak se aspoň můžete hádat nad textem ústavy, pokud jste ji fakt četli.

Re: Zataženo, nejasno.

Dělba pravomocí je možná. To ovšem znamená pravomoci si rozdělit mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.  každé z těchto mocí přisoudit určité pravomoci a to výlučně. Zásadně nikoliv dvěma různým subjektům přisoudit jednu a tutéž pravomoc. Konkrétně například pokud prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu vlády a jednotlivé členy vlády jako moc výkonná, nemá mu do toho co kecat parlament, tedy moc zákonodárná. To, co známe z daného systému dnes, kdy moc zákonodárná kecá do pravomocí moci výkonné a soudní, moc soudní zase do moci zákonodárné a výkonné a pod je věci jen ke škodě. Moc zákonodárná, výkonná a soudní jsou proto odděleny, aby nemohla vzniknout totalita. To, že všechny tyto moci jsou v područí moci politických stran, které je ovládají jak samostatně zvlášť, tak i celkem, je jen znakem této totalitní moci. Moci politických stran nad občany, vzcházející z volné soutěže podle čl.5 ústavy.

Prezident pověřuje vedoucí zastupitelských misí.

Nevím, co vám může být na dikci Ústavy nejasné. Potřebuje k tomu kontrasignaci premiéra. Šlus.

Žádné "na návrh vlády" tam není. Žádné, že za zahraniční politiku odpovídá ministr - odpovídá celá vláda. O nějakém ministrantovi se v celé ústavě mluví jen jako o "ostatních členech vlády". Dokonce Ustava ani nedává prezidentovi možnost přenést svou pravomoc pověřovat na někoho jiného - na rozdíl od sjednávání mezistátních smluv, kdy výslovně může pověřit vládu. Je jistě podivné, pověří-li prezident vládu sjednáním smlouvy, smlouva je sjednána, je i schválena Parlamentem - a president odmítá podepsat. Nemá-li k vládě důvěru, neměl ji pověřovat...

A ještě - bavíme-li se o právu (nebo matematice), je záhodno používat definovaných a správných pojmů. Takže prezident pověřuje a prezident podepisuje - kontrasignuje premiér podpis prezidenta, a to v určených případech.

Re: Prezident pověřuje vedoucí zastupitelských misí.

Jmenování podmíněné kontrasignací někoho na úrovni nižší je logický nesmysl. Je to totéž jako kdyby ředitel nemocnice jmenoval primáře, ale aby toto jmenování bylo platné, musela by mu to kontrasignovat uklizečka. Prezident republiky, vzhledem k tomu, že byl zvolen přímo většinou občanů má nejvyšší legitimitu ve státě.  Politické strany s celou jejich, byť ústavní, "volnou soutěží" se mohou jít klouzat. To je podstata toho problému, na který narážíme.Politické strany zde potřebují ve funkci prezidenta kašpárka, který skáče tak, jak si ony přejí. Teď však ostrohaly mrkvičku. Prezident byl zvolen mnohem větším počtem občanů než kterákoliv z politických stran. a v tom je ten problém. Chcípající kobyla kope.

zvykové právo a znění zákona

zvykové právo se má používat tam, kde neexistuje jednoznačná litera zákona. Pokud zákon hovoří jasně, je zvykové právo anachronismem, který je potřeba okamžitě přestat používat.

Nejsem odborníkem na ústavu, ale pokud je role presidenta a vlády při jmenování velvyslanců jasně popsána, musí být se zvykové právo přestat využívat. A není možné se odvolávat na to, že dříve se to tak dělalo. Dříve prezidenta volil parlament, dnes občané. President má dnes silnější postavení a na zvykové právo se může z vysoka vykašlat.

Re: zvykové právo a znění zákona

Přesně tak, pane Šejno. Konečně vidím, že se našel někdo, kdo přemýšlí sám svým mozkem a nikoliv mozkem nějaké politické strany.

Věc použitých pojmů.

Celá tato žabomyší "válka" není ničím jiným, než důsledkem špatně formulované ústavy, zde konkrétně čl.63, odst. 1e.Jde tady totiž o významy pojmů "jmenuje" a "pověřuje". Post vedoucího zastupitelské mise je funkcí a do ní jsou lidé jmenováni, nikoliv pověřováni. Pověřit někoho něčím znamená podle mne zadat mu určité konkrétní povinnosti, stanovit mu konkrétní popis práce.Tedy, do funkcí jsou lidé voleni či jmenováni, nikoliv pověřováni. A zde je ten kámen úrazu. Ústava v čl. 63, odst.1e používá nesprávný pojem "pověřuje" a z toho pramení všechny t.zv. rozpory. Pokud by zde bylo napsáno (správně) "jmenuje členy zastupitelských misí", problém by nastat nemohl. Ono totiž je i logické, že pretzident jmenuje, zatímco ministr zahraničí pověřuje. Prezident jmenuje do funkce a ministr zahraničí pověřuje určitou konkrétní činností (stanoví popis práce). V tom vidím rozdíl. Pokud by byl onen článek ústavy správně formulován, nemohlo by k této žabomyší válce dojít. Je zde jen otázkou, zda premiér pověřil ministra zahraničí spolupodpisem jmenování velvyslanců. Pokud ano, potom prezident bez tohoto ministrova spolupodpisu nemůže nic dělat. Pokud jej ovšem oficielně nepověřil, nemůže zase nic dělat ministr. Toto by měl vysvětlit premiér a neodvolávat se na nějaké zvyklosti či dokonce duchy ústavy. Stále narážíme na problémy, které pramení v ústavě, resp. v nesprávné formulaci jejích jednotlivých článků. Ve formulacích, které (snad dokonce záměrně) připouštějí víceznačnost pojmů. Z toho pramení všechny nesrovnalosti.

Dlouhý traktát na chybném základě

Podle Ústavy vláda vedoucí poslaneckých misí NENAVRHUJE. Jejich pověřování a odvolávání je na prezidentovi. Jeho rozhodnutí v této věci vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

Přesněji viz Čl. 63 Ústavy:

http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html

Je možné diskutovat o tom, že prezident, aby předešel trapasu, má probrat svůj návrh předem s premiérem, aby mu to pak neodmítl podepsat. A premiér by měl tento návrh ještě probrat s vládou. Ale to je věcí vkusu. Rozhodně není vkusné, že prezidentův návrh unikl na veřejnost a je velmi nechutné, jak to média rozvířila.

Z ústavního práva máte padáka, pane Kuželi.

Celkem nemá význam to, co jste napsal, rozebírat. Mohl byste mi, prosím, odpovědět na otázku, jaká byla praxe v letech 1998 - 2002 ? Navrhoval prezident a předseda vlády srazil paty ? :-) Tenkrát mu praxe, již dnes zpochybňuje, vcelku vyhovovala, viďte ? Jenže ústava a ústavní zvyklosti musí platit pořád stejně. Tehdy je pan Zeman uznal.

Média nic nerozvířila. Média plní svoji informační povinnost. Jak by to měla podle Vás udělat, když se k věci vyjádřil několikrát prezident, asi třikrát jeho zahraniční poradce Kmoníček, dále tisková mluvčí, pan Mynář a dokonce i Ivana Zemanová, to na jedné straně a opakovaně i Karel Schwarzenberg, dvakrát předseda vlády a dvakrát ČSSD ? Měla je média ignorovat ? Minimálně veřejnoprávní média by pak byla rozpupována na cucky, že nedělají to, co dělat mají.

Mimochodem, vyjadřuje se také (již podruhé) pan Fico, což je naprosto skandální diplomatické faux pas. Slyšel z vážených diskutujících kdy někdo, že by se nějaký státník, to  z  jakékoliv jiné země vyjadřoval veřejně k právě projednávaným jménům diplomatů cizího státu ? Tak to už je vrchol. Příště by si mohli nadiktovat velvyslance třeba Putin nebo Merkelová, ne ?

Situace je jednodušší než se zdá, nedává moc eletrnativ.

1) tento spor není dětinský, je zásadní. A Karel Schwarzenberg v této věci nebojuje (jen) za sebe, ale i za budoucí ministry zahraničí, potažmo za celou vládu.

2) Pokud Miloš Zeman veřejně prohlásil, že se dohodne s předsedou vlády a ministra zahraničí obejde, nastal pro Petra Nečase okamžik toto jasné slovo říci.

3) Schwarzenbergova reakce, totiž upozornění, že v takovém případě TOP 09 vládu opustí, byla správná.

4) V usnesení výkonné rady ODS z 26. dubna t. r. čteme: "Odmítáme … nestandardní postupy jmenování velvyslanců, které nejsou v souladu s ústavními zvyklostmi a které by vedly k posunu k polopresidentskému systému."

Stručné a jasné, pravdivé slovo. Dále už není čem mluvit. Buď Zeman schválí velvyslance knížtem /vládou) navržené nebo vláda místo odmítnutých navrhe nové; a tak to může jít ad infinitum . Každý jiný postup by byl protiústavní

Ano.

...

Nechci se hádat,

ale znění ústavy v tomto bodě je, že VLÁDA navrhuje a president jmenuje, za vládu pak kontrasignuje premiér. Ono "vláda navrhuje" bych považovala za klíčové - kdo je ve vládě zodpovědný za resort zahraničí - kdo by tedy měl přijít s návrhem - z logiky věci mi vyplývá, že ministr zahraničí.  Pokud by to byl někdo jiný, bylo by to stejně divné, jako kdyby s návrhem na prohlášení NKP (národních kulturních památek), které se vybírají ze stávajích kulturních památek a prohlašují nařízením vlády, přišel třeba ministr zemědělství nebo ministr obrany nebo president  a všichni by se dohadovali, zda to je nebo není (ten návrh) v kompetenci ministra kultury.

Pokud něco navrhuje či přímo vydává vláda, je zcela logické, že "na vládu" přinese návrh s příslušnými náležitostmi (zdůvodněním, popisem, finančními dopady, atd.) příslušný ministr. Schválením se to buď stane konečným aktem vlády (nařízením vlády) nebo ta věc putuje dál - do parlamentu, k presidentovi, do senátu - jak je pro ten který akt určeno.

Obecně přece nelze očekávat, že vláda svůj návrh bude tvořit způsobem, že se sejde, "hodí na stůl" například "tak koho letos jmenujeme velvyslancem v emirátech" a všichni členové vlády budou několik hodin přemýšlet, kdo že by se tak mohl hodit, padne tak padesát návrhů, nic se nedohodne a asi tak dalšího půl roku se nenajde pár minut na projednávání jiné vládní agendy.

Možná se to tak není, ale mám za to, že vláda právem očekává, že její členové přinesou jasné a zdůvodněné návrhy týkající se jejich resortu a pokud tam budou varianty, budou též řádně zdůvodněné a budou mít pregnantně specifikované přednosti a nedostatky. Neumím si představit, že by tomu mohlo být jinak.

Re: Nechci se hádat,

O jaké ustanovení ústavy se opíráte, paní Vozábalová ?

Klíčové je ustanovení čl. 63, odst. 1 písm. e) a dále odst. 3 a 4 téhož článku. Ostatní je ústavní zvyklost, na niž Miloš Zeman jako předseda vlády přistoupil a tím ji pomáhal vytvářet, odpovídají dělbě moci, postavení vlády v ní, roli neodpovědného prezidenta a kompetenčnímu zákonu (z.č. 2/1969 Sb., o zřízení ústředních orgánů státní správy, ve z.p.p.). O navrhování se v ústavě nepraví nic a dokonce ani v kompetenčním zákoně ne. Ústava byla psána pro slušné politiky, nikoliv pro bezohledné mocichtivce.

Nechci se hádat,

To je všechno pravda, pane Drápale, jenže - dokonce i dnes - nabízí pan Zeman dohodu Petru Nečasovi, přes hlavu Schwarzenbergovu, samosebou.

Hynek Kmoníček : "Prezident pověřuje a odvolává. Potřebuje k tomu premiéra" (rozuměj, nepotřebuje miniustra zahraničí). A dále : "Ten může, ale nemusí přenést svou kompetenci na ministra zahraničí. O něm tam v ústavě není ani slovo" (ČT, OVM, 28. 4. 2013). Jinými slovy, nabídka pana Zemana - přes sobotní vyjádření VR ODS - stále platí. Přeje si pan Zeman shodit tímto způsobem vládu ? Není to vyloučeno.

A aby toho nebylo dost, ve stejném pořadu předseda ÚS Pavel Rychetský : "O ministru zahraničí není v ústavě nic. Princip kontrasignace rozhodnutí prezidenta republiky je, že prezident rozhoduje a musí si zařídit souhlas premiéra" (ČT, OVM, 28. 4. 2013).

To jest téměř jednohlasé, není-liž pravda ? Nic o tom, kdo NAVRHUJE, nic o tom, že VLÁDA je vrcholným orgánem moci výkonné, nic o odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně a neodpovědnosti prezidenta,  nic o tom, že ústavní zvyklosti jsou pramenem ústavního práva, na jehož vytváření se Miloš Zeman jako předseda vlády kdysi sám podílel a nikterak mu nebylo proti mysli (v letech 1998 - 2002 nenavrhovalo MZV velvyslance ?). Mělo by takhle vypadat rozhodnutí ÚS (nález) o případném kompetenčním sporu vlády a prezidenta ? Bude pomáhat ÚS posílený o nové soudce navržené panem Zemanem odklonu od parlamentní demokracie a posilování kompetencí ústavně neodpovědného prezidenta, který se patrně zhlédnul v autoritativním typu vládnutí východního typu ? Jak je vidět, vůbec se to nedá vyloučit. Ostatně, na potvrzení ve funkci čeká i Pavel Rychetský.

Re: To je všechno pravda, pane Drápale, jenže - dokonce i dnes - nabízí pan Zeman dohodu Petru Nečasovi, přes hlavu Schwarzenbergovu, samosebou.

To je právě ten základ věci. Role ministra zahraničí je pouze zvyk. Nikoliv zákon. Zjednodušeně řečeno, je to jen úředníček, kterého nadřízený může kdykoliv ignorovat, protože rozhodovací princip je někde jinde. A plně dán zákonem.

A o ústavním soudu bychom neměli polemizovat. Je to naprosto normální pojistka moci výkonné a zákonodárné. A že jeho rotaci ovlivní ten či onen? Odpovídá to vůli občanů. A ti jsou jediným zdrojem moci v této zemi. Pokud by to mělo ovlivňovat cokoliv jiného, vracíme se k totalitě, která stála na nezájmu o vůli občanů.

pardon velkorysost poraženého

že uznal svou porážku?

V tomto momentu autor článku jasně nastolil naprosto nesmyslnou linku, za kterou například ve Spojených státech by byl za naprostého hlupáka. Na tom, že poražený uzná porážku není nic velkorysého, maximálně u těsného výsledku je možno debatovat o přesném součtu a pak poražený s pokorou a úctou bez jakékoliv velkorysosti přizná, že prostě prohrál.

Zbytek je klasická debata jestli zvyk je více než zákon (v něm je důležitý premiér nikoliv ministr) a osobní narážky.

Re: pardon velkorysost poraženého

Vážený pane Janáčku, řada Schwarzenbergových příznivců po volbě tvrdila, že Zeman rozhodně není jejich prezidentem. Schwarzenberg řekl, že Zeman nyní JE i jeho prezidentem. Možná v tom velkorysost nevidíte - Češi velkorysostí příliš neoplývají a tudíž ji často ani nevidí. V naší zemi se dá porážka uznat různými způsoby, Schwarzenbergův považuji za dosti velkorysý.