P. Kolář 28.4.2010 15:32

Koho tihle slibovatelé všeho

považují za obyčejného člověka? Zatím na jejich šíleneckou politiku doplácíme téměř všichni.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Kubeš 28.4.2010 13:53

O programy opravdu nejde

Stejné to je třeba se stranou zelených, příznivci Václava Havla je budou volit proto, že je volí Václav Havel a zcela přehlédnou jejich šílený volební program, který nejde označit jinak než jako zelené náboženství se spoustou totálně pitomých nápadů, které nás s jistotou posunou směrem do pravěku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 28.4.2010 12:12

Ani lid, ani poplatník - hrdinou doby je "vobyčejnej člověk":

Skutečně, obyčejný člověk (resp. vobyčejnej člověk) je entita (bytost), na kterou se zejména levicový politik odvolává nejčastěji. To je přeci ten, pro kterého se TO VŠECHNO dělá. Pro něj kraje ruší poplatky, pro něj se vynalézají další a další dávky. Vobyčejnej člověk je vždy objektem a nikdy subjektem děje. Všechno se MU děje, aniž by on sám nějak zásadně k běhu světa přispěl. Ani se to od něho nečeká.

Vobyčejnej člověk hodnotí politiky podle to, zda na něj myslí, nebo nemyslí. Nevím úplně přesně, jak to vobyčejnej člověk pozná, ale pozná to vždycky... Politik, který přesvědčí vobyčejnýho člověka (příp. v pl. na vobyčejný lidi) že na něj myslí, má zpravidla politickou kariéru zajištěnou. Celkem nezáleží na tom, co politik dělá, pokud neudělá něco co se vobyčejnýho člověka nějak negativně dotkne.

V okamžiku, kdy o sobě jedinec prohlásí, že je "vobyčejnej člověk", získá atributy náležející tomuto stavu. Předpokládá se, že vobyčejnej člověk je nemajetný, že se politicky neangažuje (členství v KSČM se nepočítá, v jiných stranách ano), že nemá žádné významnější postavení a že nevystupuje v televizi (vobyčejný lidi v TV nejsou - vyjma pořadů, které referují o křivdách, které se obyčejným lidem dějí). Od vobyčejnýho člověka se neočekává, že by byl vzdělán a automaticky se předjímá, že nechápe žádný jen trochu složitější problém. Je proto tendence, neustále něco vobyčejnejm lidem vysvětlovat. To se ale musí dělat tak, aby se snad vobyčejnej člověk necítil dotčen, že z něj vysvětlující dělá blbce. Na druhou stranu, pokud je něco nepopulární, tvrdí se, že se to nepodařilo "vobyčejnejm lidem" vysvětlit.

Mezi vobyčejným člověkem a těmi ostatními lidmi je zcela jasná hranice. Ti ostatní jsou prostě oni (VONI). Vobyčejnej člověk nemá žádnou politickou odpovědnost. Tu mají VONI. A VONI jsou tady proto, aby něco dělali pro vobyčejnýho člověka. Většinou to dělají špatně - proto vobyčejnej člověk volí ty, kteří o tom, že by se vobyčejný lidi měli mít líp, alespoň mluví.

• reagovat
• nahlásit příspěvek