J. Maleček 21.8.2015 22:51

Ale vždyť je to jednoduché

Vývoj v Sovětském svazu koncem osmdesátých let byl v podstatě věrnou kopií vývoje u nás v 68. roce (glasnosť = svoboda tisku, perestrojka = (nefungující) ekonomická třetí cesta, to že se mohlo začít hovořit o 50. letech, zločinech komunismu atd.). Akorát nad Gorbačovem nebyl už nikdo, kdo by na něj poslal tanky, a tak se celé impérium rozpadlo.

Tím je podle mě daná i odpověď na otázku, jestli by komunisti udrželi nebo neudrželi moc, popřípadě jestli by se jí pokusili udržet násilím. Nejspíš ano, ale bez podpory zvenčí by nejspíš dopadli jako onen nepovedený puč v SSSR v 91. roce. Ovšem v kontextu doby (a vnějších i vnitřních mocenských vazeb tehdejší ČSSR) je zřejmé (aspoň z dnešního pohledu), že to prostě jinak dopadnout nemohlo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Lancik 21.8.2015 16:46

Pravda je prosta

Jak pravi lidove prislovi: Komuniste podali lidu prst. Ten se chopil nejen ruky, ale vse co s tim souvisi. Bud jak bud, jako pametnik rannych let padesatych, doby precastych rozsudku smrti, dvaceti az triceletych trestu, vrazdeni "narusitelu" na hranicich, pomaloucke hlemyzdi tempo uvolnovani, vlastne az pote co chcipl Zapotonda. Znamena, ze to co ,prislo po lednu 1968 byl v kazdem pripade krok vpred. Z pocatku jsme vymenu Novotneho povazovali za nic vic nez vymenu. Pak prisly verejne konference komunistu, byly k videni v TV. Volal me tehdy tata "Pojd se podivat jak se komunisti hadaji". Zejmena ti mladi se ptali starych "jak jste mohli dopustit"? V breznu uz se to zaclo komunistum vymykat, studenti demonstrovali a volali "Chceme vice svobody hodme Tondu (Novotneho) do vody" atd. Zacala doba pozadavku, podle komancu natlakovych skupin. Napred nesmele, pozdeji prisly pozadavky takoveho razu jako zruseni vedouci ulohy strany. Nejvetsi rozruch prineslo Vaculikovych "Dva tisice slov", podle poslance Kodaje vyzvy ke kontrarevoluci. Bud jak bud, bez ruskeho prepadeni by komuniste absolutni moc neudrzeli. Tehdy tem co bylo v r. '48 30 let bylo v r. '68 let 50. Minim cleny stran tehdy opozicnich a zivnostniky, lidi kteri ctili zasady demokracie a meli s ni zkusenosti, ti by jiste lepe vedli stat nez zkorumpovani byvali komuniste po roce "89. Zvlaste privatizace by nebyla poznamenana korupci. Ta byla provedena byvalymi prognostaky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 21.8.2015 14:54

No, byla to doba naděje apak zmaru.

Jenže - kdyby se nám v osmašedesátém nedostalo internacionální pomoci a vývoj šel nerušeně dál, jsem hluboce přesvědčen, že po nějaké době by sami reformní komunisté museli potlačovat vývoj a případně i volat o pomoc.

Protože pražské jaro byla de fakto rvačka o moc mezi dvěma komunistickými klany, z nichž jeden vsadil na jistou řízenou a omezenou demokratizaci diktatury, neboť ta konzervativní vedla ekonomiku země do zadele. Pravda, tohle jsem si uvědomil až mnohem později.

Ovšem to, co mužové ledna měli za strop, měl prostý lid obluzený mírným povolením otěží za začátek - mělo se pokračovat dál, zrušit vládu jedné strany, povolit vznik dalších stran, povolit soukromé podnikání, vystoupit z Varšavské smlouvy, otevřít hranice na západ - takhle si to pamatuju já, bylo mi devatenáct. Tohle by ale komunisté jakkoliv reformní nikdy zkousnout nemohli.

No a pak naše idoly jara v Moskvě s výjimkou Kriegela podepsaly, poté v srpnu 69 jsme vyšli do ulic s Dubčekovými portréty a stříleli do nás naši esenbáci a úderná pěst dělnické třídy - Lidové milice - a Saša podepsal pendrekový zákon. A jedni reformní komunisté nahlédnuvše své kontrarevoluční poblouznění se přichýlili k Husákovi, pár statečných odešlo samo a další, ti nejvíc profláknutí, se drželi funkcí a prebend, dokud to šlo, pak byli vykopnuti, načež se z nouze stali disidenty. A Dubček se po sametu ani trochu nestyděl předstoupit před lidi ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 21.8.2015 12:33

Kdo ten osmašedesátý

prožil jako puberťák, toho to často trvale poznamenalo a možná z těch několika roků kolem ´68 žije doteď. Ukázalo se to už po nějakých deseti letech od okupace na těch, kteří v osmašedesátém byli ještě děti a kteří ten krátký průhled do světa naděje a radosti nezachytili. Na druhou stranu teprve teď vidíme, kam přivedl vývoj naše tehdejší souznělce na Západě. Byl ten srpen ´68 silná injekce, která pacienta málem usmrtila, ale ochránila před nemocí, o níž tehdy nikdo neměl tušení. Západ očkován nebyl. Jinak, náš nepřítel byl vnější, oni řezali do vlastního těla.

Morální spodina, to je silné slovo. Žila nežila v jedné obci před válkou rodina takřka elitní, příslušná k národním socialistům. Za války si ruče přišpendlili odznak Kuratoria, v pětačtyřicátém pak odznak KSČ. Po osmačtyřicátém se chtěl do té obce, do domku rodičů své manželky, přestěhovat jeden západní letec, vyhozený z armády i z bytu. Nechtěla ho ta rodina do obce a do domku pustit, teprve až přestěhování dostal národní výbor vojenským rozkazem. Pak chodila manželka onoho permanentního elitáře poslouchat pod okno (vrátka tehdy ještě nebyla na zamykání) a děly se i jiné věci. Na jaře ´68 se najednou začali k onomu vojákovi lísat, ale v srpnu ´68 už chodili do sovětského ležení na poli za vsí dělat družbu. V podobném duchu to pokračovalo až do Listopadu. Nyní jsou vnuk i pravnuk oné ženy zpod okna plně ponořeni do proudu doby a jejich postavení, i když není z úplně nejvyšších, si netroufnu naznačit. Pochopitelně sami o sobě by neprošli, ale tvoří jakési společenství lidí, věřících v nejlepší víře tomu, co právě píšou v novinách. Tvární jako bláto, ideální materiál pro ty, kteří stojí v pozadí. S námi ostatními, kteří se po Listopadu chtěli mezi ně vmísit, rychle zametli. Nikoho by asi nenapadlo označit je za morální spodinu. Tím slovem se místo nich často označují ti, kteří měli a mají nějaké ideály, odporující duchu doby.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Dvořák 21.8.2015 9:18

Ovšem pokrok tady je!

Syn toho Švestky odjel do Kanady na chvíli asi s požehnáním a dneska má stavební firmu i se státníma zakázkama pod palcem! Darmo mlčet, máme tu vyšší formu budování socialismu v EU pod vedením....?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Janyška 21.8.2015 9:17

Naděje řízena komunisty žádnou nadějí nebyla.

To se nám jen zdálo... Dzp.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krejčí 21.8.2015 8:34

Skoro půl století

a jako by to bylo včera. Zklamání a vztek na starochy v Moskvě. Dalších 21 let přežívání ve lži a bez naděje. Úpadek téměř ve všem a vypadá to, že ještě nejmíň jedna generace bude se potýkat s nápravou. Ale díky alespoň za to.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Frauknecht 21.8.2015 8:31

Bylo to jen

o náladě, národním semknutí a naději. Bolševický systém nebyl ještě tak zchromlý, aby bylo možno očekávat více (jak ostatně ukázala budoucnost :-)). Navíc, levičák a bolšan zůstává levičákem a bolšanem, i když má lidskou tvář (jak ostatně ukazuje současnost :-))))!).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Polanský 21.8.2015 6:40

Naděje nikdy neumírá!

To platí ale pro obě strany: dobra i zla.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Huml 21.8.2015 6:20

Docela vecne pojednani, pane Vodvarka.

Tak to bylo, a tak to jest. Jakkoliv falesna nadeje pro nas tehdy mlade zbavit se lzi a komunistickeho hnusu byla razne potlacena. Jen pozvolna se moralne uzdravujeme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Žůrek 21.8.2015 5:28

Síla vítězí nad myšlenkou

Stalin rád říkal: "Kolik divizí armády má Vatikán?" Velice dobře věděl, že to je rozhodující.

V srpnu 1968 rozhodla moc Moskvy. Naše myšlenky se nedaly prosadit.

Zajímavé bylo později "nové myšlení Gorbačova". To vlastně umožnilo pád SSSR. Avšak docela změnit myšlení všech lidí, to dobře nejde.

Mám dojem, že již Archimedes dopadl špatně, když se ohradil vůči vojákovi, že mu ničí kruhy nakreslené v písku. Pořád se nějak ukazuje, že kdo má moc a k tomu peníze, tak má větší politickou sílu. Myšlenka je důležitá, ale druhořadá. To dobře ukázaly tyto události. Že potom přišlo pokrytectví, ze kterého mnozí zase těžili, to jen vypovídá o lidském chování. A zde již končím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Sulc 21.8.2015 5:26

S následky osudné srpnové noci se potýkáme dodnes

Ano, ale hlavne se potykate s ceskou povahou, bazlivosti, nanicovatosti, nechuti se angazovat ci resit vlastni problemy a cekati , az je nekdo vyresi  za nas.  Nebo resit s velkym halasem prkotiny a dulezite veci jen okecavat  Co se stalo s temi zradci?  Nic, resil se problem jestli Ceskoslovensko ci Cesko-Slovensko, Havel si maloval odznacky a shanel barvu na tu povestnou tlusou caru. V podstate to byl umny zvanil a dnes jeho jmeno vydelava penize. Na chude, jak jinak, vybiraji-li se nekde penize, je to na chude, hlavne deticky, to i otrle oko zaplace.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vintr 21.8.2015 1:39

Celá ta situace kolem roku se zbytečně dramatizuje

Není myslitelné, aby ve státě, zcela ovládaném Moskvou, vzniklo jakési Pražské jaro bez toho, že by si to Moskva přála. Stejně tak "vpád vojsk" (která tady v podstatě byla nepřetržitě už od roku 1945) nebyl žádnou zásadní událostí. Pokud chtěla Moskva ukončit částečné uvolnění tuhého totalitního režimu, nepotřebovala na to tanky, na to by stačil patřičný příkaz (stále) vedoucím domácím bolševikům (ostatně při potlačení demonstrací k výročí v srpnu 1969 se soudruzi bolševici s lidskou tváří v čele s "hrdinou" Pražského jara Sašou Dubčekem ukázali v tom pravém světle). Okázalá vojenská operace sledovala určitě jiné cíle. Můžeme se jen dohadovat, co tím tenkrát Rusáci sledovali. Třeba si chtěli otestovat reakci (zbabělost) Západu, nebo dostat "legálně" vojáky blíž k západní hranici. Taky se jim nepochybně mohlo hodit, že v mase posrpnových uprchlíků, které západ ochotně přijímal, se svezlo nemálo ruských špiónů a ideologických diverzantů, což by se při sporadických pokusech jednotlivců o útěk na Západ nemohlo podařit. Takhle se tam dostali i kovaní bolševičtí kádři (třeba Mlynář, Pelikán, Šik, Goldstucker), kterým jako vstupenka třeba na západní univerzity stačila kratičká angažovanost v takzvaném "obrodném procesu". Taky to bylo dobré k "provětrání" domácí bolševické garnitury od ideologicky nepevných soudruhů a jako krycí manévr pro přechod některých soudruhů do "ilegality", odkud se vynořili třeba po listopadu 1989 ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek