Když jsem odeslal první část této úvahy, zjistil jsem, že v pondělních LN vyšlo „Poslední slovo“ Ondřeje Neffa, kde konstatuje, že si umíme - tedy hlavně v umění - neustále stěžovat, jak to máme těžké jako národ a jak to mají těžké naši hrdinové, takže se zdá, že naším národním stylem je kvílení a vzpomínání na naše „veliké porážky“