J. Šafránková 19.11.2015 10:03

židovství, křesťanství, islám

Příspěvky pana Schneidera čtu pozorně a určitě mu dávám za pravdu v tom, že je nutné se snažit v současné době budovat pokoj a neobracet svůj hněv proti imigrantům a muslimským menšinám v Evropě dlouhodoběji zde usazeným. Nemohu si ale pomoci, již několikrát jsem zachytila výrok pana Schneidera (naposled nedávno v komentářích ČT k událostem v Paříži), že problematické výroky vyzývající k násilí nejsou jen v Koránu, ale i v Bibli - ve Starém i Novém zákoně. To je sice pravda, ale dle mne jde o poněkud populistický počin - vytrhávat věci z kontextu věroučného, historického, aktuálně společenského a nahrávat v hodně ateistické zemi názorům, že všechna náboženství patří do stejného pytle. Což nikomu neberu, ale s křesťanstvím a židovstvím je totiž ten problém, že s nimi má Evropa dlouhodobé někdy špatné, někdy dobré zkušenosti a jistě se individuální přístupy liší a do hry často vstupují velmi negativní i velmi pozitivní emoce závislé ovšem i na míře informovanosti, obecného vzdělání či dobré vůle. Obecná kontinuální dlouhodobá zkušenost s islámem i znalost o něm podle mne v Evropě a v ČR už vůbec, není. Já se teoreticky islámem zabývám od roku 1982, což znamená, že jsem přečetla hodně dostupné literatury a zajímám se o dění kolem sebe a s jistou dávkou přesvědčení mohu říci, že jej považuji za náboženství nepřátelské k ženám, což i přes různé excesy o křesťanství ani židovství říci s dobrým svědomím nemohu. Zda je islám obecně náboženstvím míru nebo války za sebe říci nemohu, nevím nebo váhám, ale i diskuse o islámu by měly být neseny touhou po pravdě a nejen politickými či skupinovými zájmy nebo z kontextu vytrženými zvoláními. Jde o hodně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek