Jirka 13 2.1.2009 11:02

Re: Může nám autor popsat, jak vypadala dvoukoruna?

Letky za 2,-. Globusky byly více nacpané. To už kouřila šlechta. Také přišly navoněné Šárky a Kleopatry za 8,- a první "ameriky" Rembrandt za dvacku. A také byly "Číny" v rudých obalech po dvaceti, či padesáti v kulaté plechové krabičce. Co stály si nepamatuji, ale myslím dvacka za 8,-

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jirka 13 2.1.2009 10:51

Re: Dvoukoruna těžko.

Ano!!! Televize chudých!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Tino 2.1.2009 10:09

Re: RECYKLING

Mám mezery ve vzdělání. Že já se tohle dovídám až dnes!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kukulín 2.1.2009 9:59

Na jedné z mincí

byla stojící žena se snopem u nohy. Říkalo se že stojí, protože za tak malý peníz si nelehne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Tino 2.1.2009 9:52

Dobrodružná doba.

Žvýkačku(půl plátku) jsem okusil až ve čtrnácti letech a pak dlouho nic. Do čtrnácti jsem vytrvale ničil hubu starou smůlou ze smrků. Čerstvá je totiž nesmysl a autor na tuhle okolnost zapoměl a co kdyby to chtěl někdo z mladých zkusit?!

Žvýkačky byly nedostupné, zvláště pro chudinu tehdy státem nepojmenovanou, protože pojmenovat chudinu by byl trestný čin na úrovni rozvracení republiky. Chudina prostě v socialismu neexistuje, až dnes se jí opatrně říká sociálně slabí. Takový kompromis mezi lží a pravdou.

Trestání za žvýkání bylo celkem neúčinné a děcka si navzájem vypomáhala oním půlením žvance, což já fakt po druhým do huby vzít nemoh, čehož jsem hodně litoval. Nejůčinnější byl zásah učitele proti provinilé žvýkařce, které před celou třídou do jeho ruky vyplivnutou žvýkačku pracně zapracoval do jejích dlouhých vlasů. Holka si pak dávala pozor, aby nebyla načapaná se žvýkačkou v puse! 

Romantická doba! Plná nebezpečí, dobrodružného odporu a přírodních materiálů. Takový zkvašený koupený mošt - to byl alkoholový dýchánek chudinských dětí se zdravými následky průjmu. Ovocné mošty tehdy byly bez konzervantů, byly jich plné regály, ovšem jednoho druhu a nahradili při toše trpělivosti i děckám nekoupitelné jablečné ovocné víno, které bylo ale zase levnější než onen mošt.

Pak ještě bylo kuřivo z všelijakého humusu co příroda dala. Nejstrašnější bylo listí, po něm seno v novinách a ti nejmenší dělali že kouří orobinec. Doma se cigarety nedaly ukrást, protože rodičové měli vždy přehled kolik ještě jim zbývá cigaret - partyzánek, než si zase za tradičně poslední prachy koupí nové. Poslední prachy měli neustále a se sousedy si navzájem půjčovali do výplaty. Takže cigarety byly jejich dluh, kterému nedokázali nijak odolat. Ale najíst jsme dostali vždy, ikdyby na nic jiného nebylo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

milan 2.1.2009 9:46

RECYKLING

VYZVYKANE ZVEJKACKY BYLO MOZNO" UPGRADOVAT" NAVALCOVANIM CUKRU SE SKORICI,BOHUZEL EFEKT VELMI KRATKODOBY... PERFEKTNI ZVEJKACKU SLO VYROBIT Z PRUHLEDNE LEPICI PASKY ( JEZ ALE BYLA TEZ VZACNA ) CELLOTAPE...PRI ZVYKANI PASKY LEP SE PO CHVILI ODDELIL OD CELOFANU A BYLO MOZNO TAKTO VYTEZIT VYNIKAJICI ELASTICKOU HMOTU,ZVEJKACKU VELMI PRIPOMINAJICI..... 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

deda 2.1.2009 9:27

Re: Dvoukoruna těžko.

Taky jste přikládali k Žižkově hlavě zrcátko?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Babák 2.1.2009 9:25

Re: Dvoukoruna těžko.

Říkalo se, že koruna je hnědá podle toho, čím je podložena.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Witch 2.1.2009 9:21

Re: Může nám autor popsat, jak vypadala dvoukoruna?

Ano, takovéto hnědé bankovky v ceně koruny mne vždycky zaujaly nápisem "jsou kryté prací". Jinak koruna z r. 1952 byla z hliníku jako haléře, měla na reliéfu rolnici se snopem klasů. Pro zajímavost, pětník, co měl "klasický" vzhled jako troníky a jedníky, a platil strašliěv dlouhé roky, vlastním z roku 1953, takže asi platil nepřetržitě i přes reformu. Což se mohlo stát i jiným mincím. Samozřejmě hodnota je věc jiná...  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

franta tyčka 2.1.2009 9:19

To my na vsi jsme viděli žvejkačky až někdy v 58mém

když přijel strejda ze Švýcarska. Byly to takové čtverečky velké asi jako plátky dneska ale tlustější. Můžu potvrdit, že když se dožvýkaly což trvaloasi den rozpadly se na takové malé kuličky a to už se nedalo. Ale nejvíc jsme záviděli sousedovic Pepíkovi, kterému poslali pravé rifle z Ameriky. V té době jsme na rybníku každou zimu hráli hokej až do jara, Když začalo rozmrzat sekali jsme kry a na těch po rybníku jezdili a přeskakovali z jedné na druhou, V této disciplině byl Pepík nejodvážnější neboť měl americké rifle a tvrdil, že i když spadne do vody nic se nestane poněvadž jsou americké nepromokavé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Forstmeister 2.1.2009 9:11

Re: Může nám autor popsat, jak vypadala dvoukoruna?

No nevím, bylo to před měnou či po měně? Pokud to bylo před měnou, máte pravdu, bylo by to 2 Kč, pokud po měně, bylo by to reálně 40 haléřů Kčs (pan Neff by pak musel mít pět "Jánošíků"). Já již pamatuji jen státovky tištěné v CCCP a pětadvacetník do telefonní budky. K tomu byly jedňáky, trojáky a pěťáky. Paměť však může věkem selhávat. Pro našince a kamarády byla magická zelená pětikačka, za kterou se daly koupit cigarety zn. Filtra (20 ks), o kterých jsme se bláhově domnívali (na rozdíl od Partyzánek za 1,60 Kčs, Lípy za 2,- Kčs, Globusky a Letky za 2,20, vše bez filtru), že díky filtru z nás nebude doma cítit tabákový kouř a vyhneme se výprasku. S dvacítkou Filter sme nakládali, jako se šafránem. Realita byla však jiná, výprask se konal, zbytek cigár byl rodiči zabaven a onen jejich lup na nezletilcích byl jimi blahosklonně vykouřen, což jsme již tehdy považovali za příkoří dvojího trestu. Buď výprask a tabák nám ponechat, nebo bez výprasku tabák zabavit. Omluva za odbočení ze vzpomínek na existenci "nominálů" oběživa.   

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Forstmeister 2.1.2009 8:48

Re: Může nám autor popsat, jak vypadala dvoukoruna?

Autor se asi vyjádřil nepřesně, možná žmoulal dvě hnědé státovky, nebo osm pětadvacetníků, nebo 200 "jedníků" (souhrně měl v dlani nominální hodnotu dvou korun, tedy "globálně" "dvoukorunu" v hodnotě oběživa, nikolivěk jejího "mincovního" představitele, který tehdy jako platidlo Kčs neexistoval). Nebuďme hnidopichy. Můj názor 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Witch 2.1.2009 8:41

Re: Může nám autor popsat, jak vypadala dvoukoruna?

Díky za ten dotaz. Já totiž nedávno tvrdila, že na té dvoukoruně je taky nějaká ta Vlast. Ne. Na dvoukoruně z r.1948 je, prosím pěkně, Jánošík! Hezky z profilu, dvojka zabírá tak čtvrtinu mince(kdyby se rozdělila na pásy) vpravo. Mince je bílá, Jánošík má klobouk a levý copánek spadá podém dvojky, takže jsem si díky slabým očím myslela, že je to ratolístka nebo klas  Myslím, že skutečně platila ještě v době, o které mluví O.Neff.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Frank 2.1.2009 8:04

Může nám autor popsat, jak vypadala dvoukoruna?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Borek@exil 2.1.2009 7:56

Na občasné obdarování "z huby " si moc dobře pamatuji. Ale dávalo se jen nejlepčejším kamarádům.

Někdy po rozdílení "z hyby" připadla na obdarovaného malinká šedivá kulička........Celý plátek pepprmit nebo spearmint Wrigley´s, to byl svátek. Wrigley koupil ostrv Santa Catalina v okrese Los Angeles. dodnes tam stojí jeho vila. Jsou tam dobré restaurace, mtňavoučké hotely a k vidění bisoni (ti tam kdysi byli přivezeni kvůlivá filmování, zůstali tam a množí se. Patřé k jedné z atrakcí ostrova). Můj otec byl kdysi vyslám jako stenograf na mírovou konferenci do Ženevy (stenografoval rusky a španělsky). Přivezl spoustu celých nenačatých balíčků Wrigley´s po šesti plátcích. Já jsem zrovna byl v počátečním stadiu příušnic, nicméně jsem statečně a nadšeně žvýkal jak o život. Na příušnice to mělo šílený vliv, dělaly se mi od žvýkání boule za ušima (příušnicové otoky, posílené námahou z úproného žvýkání) a dostal jsem příšerné bolesti a horečky kolem čtyřicítky......Tady, v Americe jsem v roce 1982 přestal kouřit. Už jakožto pokročilý nekuřák jsem si jednou za čtvťák koupil Wrigley´s spearmint žvejkačku (v době mého silného kuřáctví jsem je ignoroval neboť mi jaksi nešlo kouřit a žvejkat zároveň a kouřil jsem téměř neustále). Najednou, po těch letech, se na mně vylinula lahodná vůně, která  okamžitě evokovala pocity dávno zapomenuté leč náhle vyvolané....pocity z dětsví! Chuť žvejkačky mne při zavření očí okamžitě vyexpedovala do dětství.....neuvěřitené, co vůně a chuť dokážou udělat! 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Forstmeister 2.1.2009 7:28

Re: Dvoukoruna těžko.

... omluva, pokračování: pod horskými štíty do dáli, přičemž pevně třímají "oružija". Přibyla pak ještě padesátníková mince. To byly do roku 1968 asi poslední změny, kdy pak byly zrušeny pětadvaceťáky a pětadvacetikoruny a byly zavedeny dvoukoruny a pětikoruny jako mince a dvacetikorunová bankocetle. Časový náběh si však nepamatuji, dalo by se to dohledat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Forstmeister 2.1.2009 7:23

Re: Dvoukoruna těžko.

Tak, tak. Pak někdy v 61 (s vyhlášením ČSSR) se stovka stala zelenou, strojníka vystřídal hutník a rolníka, díky emancipaci, vysřídala rolnice, třímající naditý snop. Zelenou padesátku vystřídala padesátka růžovo-červená, kde se osvoboditelé již necicmají, hrdě hledí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

honzak 2.1.2009 7:09

Re: Dvoukoruna těžko.

na rubu desetikačky byla Oravská přehrada.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Forstmeister 2.1.2009 6:52

Re: Dvoukoruna těžko.

V 56. roce byly mince: jedník, trojník, pětník, desetník a pětadvacetník, státovky byly (papírové, které byly zpočátku tištěny v CCCP): koruna (světlehnědá), tříkoruna (modrá) a pětikoruna (zelená). Bankocetle byly:  desetikačka (červenohnědá), pětadvacetikoruna (jezdecký modrý žižka), padesátka (zelené cicmání se s osvoboditelem) a stovka (hnědý dělník s ozubeným kolem a rolník se snopem). Obměny nastaly někdy okolo roku 1960, přibyl padesátník, koruna, jako mince, desetikoruna (hnědá) dostala jakési dvě školačky a modrý jednooký Žižka na pětadvacetikoruně byl bez koně. Časovou posloupnost obměn si již příliš nepamatuji. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kanuk 2.1.2009 5:49

Příspěvek ke vědě žvýkačkové

1) Žvejkačky byly samozřejmě k dostání už před válkou. Byly to jednak americké Chiclets, Wrigley nepamatuji, ale možná že byly, a to byl luxus. Obyčejné žvejkačky byly české. Za války zmizely, protože asi surovina byla dovážená.

2) Žvejkačky jsou dvojího druhu. Jednak ty klasické, Chiclets a Wrigley, které se moc netáhnou. Existují ale také žvejkačky, zvané "Bubble gum" (bublinová žvejkačka) které se po rozžvýkání táááhnou na kilometry. Také se dají vyfouknout do bubliny, odtud jejich název. Ty předválečné české byly tohoto druhu. Ty ovšem byly postrachem mateří, protože když se přilepily na látku, velmi obtížně se odstraňovaly. Pomáhal led, nevím, zda obyčejný, nebo to musel být "suchý". Žvejkačka zkřehla a dala se vydrolit. Když se žvejkačka dostala do vlasů, to byla katastrofa, jedině ustřihnout. Někteří výtečníci to záměrně dělali holkám.

3) Pryskyřice z jehličnatých stromů je skutečně hořká. To je snad způsobeno obsahem terpentýnu nebo eukaliptového oleje, nebo takového něčeho - nejsem šemík. Po chvíli žvejkání ta hořká chuť zmizí a zbyde něco, co se podobá americké žvejkačce, netahavé (Vlastní zkušenost).Ta zmíněná nehořká pryskyřice pocházela asi z třešně nebo višně. Aspoň některé stromy tohoto druhu roní pryskyřici při poranění kůry.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J.G. Pašek 2.1.2009 4:39

Kolotče, Houpačky a Střelnice . . . .

Když cikáni jednou za rok přijeli na pouť, tak čostavili koloteèe, houpačky a v maingotkách střelnice . . . . Z reproduktorů hrála zakázaná muzika a všude bylo plno žárovek a světel.

1 brok = 1 Kčs . . . . laufy vzduchovek byly ohnuté a zanášely. Kyž jsi konečně vyšpekuloval jak ta tvoje zanáší, cikánka ti dala jinou. A tam mezi bezceným harampádím na špejlích byly také na špejli americké žvejkačky. To byl zázrak, když někdo přestřelil špejli, nebo srazil pyramidu postavenou z válečků z válečkovéhé ložiska . . . Není divu, že cikáni a cikánky byli nastojeni v luxusu jako baroni a baronky.

V Děčíně na přistavišti a v přístavních krčmách bylo možno koupit od šífáků, kteří jezdili do Hamburku, americké žvejkačky, gramofonové desky, fotky herců a zpěváků a chtěli za to majlant . . .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Petr 2.1.2009 4:03

Zvykackove kroniky

Tohle je krasne tema prispeju taky nejakou tou vzpominkou:

- Zapadni zvykacky skutecne vydrzely daleko dyl. Jedna holka od sousedu mela specialni sklenicku, puvodne na liker, kam ukladala nedozvykane zvykacky. Ale ne jednotlive, ale kumulativne.

Kdyz dostala novou, zvykala ji az pozbyla zakladniho ochuceni a potom putovala do sklenicky ke svym predchudkynim. Prilepila se na vrchol zvykackove koule. Potom, kdyz delsi dobu nebyla zadna cerstva zvykacka k mani - holka vyklepla tu kouli a odkrojila / odlomila kus odspodu a zvykala. Asi az do uplne disintegrace. 

- Kdyz se proslechlo, ze Ceskoslovensko bude vyrabet sve vlastni zvykacky, spoluzak Honza (prezdivany Johny), ktery tuto novinu prines, u vytrzeni dodaval: "...vsechny penize, ktery kdy usetrim utratim jenom za zvejkacky...". Takova to byla sila

Pane Neff, dekuju za oziveni techto vzpominek

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vorda 2.1.2009 2:49

Dvoukoruna těžko.

V roce 1956 jsme bydleli v Praze Vokovicích kousek nad Bořislávkou. A  to ještě byla žvýkačka jen americká, dostupná pouze na černém trhu. Táta chtěl přestat kouřit a tak ji sháněl. Za balíček tabulkové (tuším že 6 ks) chtěl překupník 45 Kčs a táta s ním málem vyrazil dveře. Kouřil dál, Globusky, 10 ks za 2, nebo 2,50 Kčs, to už nevím.  Slova pana Neffa mohu plně podepsat, včetně vyplivovacích scén ve třídě. Až na tu dvoukorunu. Ty tenkrát ještě nebyly. Měna byla 1, 3, 5, 10, 25, 50, 100.  Koruna ještě byla papírová, stovka hnědá. Pamatuji si to proto, poněvadž jsem dělal referenta spoření ve třídě a koncem roku jsem byl pro třídní úspory ve spořitelně a dali mi asi 160 Kčs v papírových korunách. Byl to balíček a já ještě mnoho let tak obrovskou částku nevlastnil... Pane Neff, .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R 2.1.2009 1:59

Re: Žvejkačka

Jak která a jak po jakém žvýkání. Socialistické žvýkačky Pedro a spol nebo ty pouťové měkly až se staly skoro úplně měkkou nežvýkatelnou téměř tekutou hmotou. Jiné žvýkačky zase tvrdly až se změnily na tu drť. Když se žvýkařka žvýkala nonstop, spíše měkla, když se žvýkala třeba obden, tak spíše tvrdla a drolila se.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Papouch 2.1.2009 0:58

"Druha skola" byla na spravne stope

Zvykacka se tehdy skutecne vyrabela z pryskyrice tohoto stromu:

http://en.wikipedia.org/wiki/Chicle

mozna casem narazili i na prirodni lepidlo mastix (taky pryskyrice), ktere se da pouziva na vyrobu zvykacky v Orientu od pradavna

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Nemo 2.1.2009 0:20

Žvejkačka

Žvejkačka se, pokud se dobře pamatuji, nerozpadala po několika hodinách, ale tak po týdnu usilovného žvýkání.

Byla vždy po vyndání z úst (na noc) pečlivě schraňována a její barva se postupně měnila na stále tmavší odstín šedé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek