8.12.2019 | Svátek má Květoslava



DISKUSE K ČLÁNKU

Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.


RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Lyžování



Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 27, poslední: 23.1.2006 10:32, přehled diskusí

Uprava lyzi:
Autor: Dedek Datum: 23.1.2006 10:32

Zacinal jsem na nezkonfiskovanych lyzich (160 cm) jako setilety, vazani hytfeld boty kozene-kamene po me mame o 4 cilsa vetsi vycpane novinami. Kdyz jsem se naucil a bracha sel na vysokou skolu v 1953 zdedil jsem jasanove lyze delky 216 cm s kandaharem a opet kamennymi kozenymi botami s mosaznymi plaechy po stranach spicek. Ja mel v te dobe slabych 150 cm  a ovladnout takova monstra bylo dost obtizne. Pred prvnim lyzarskym vycvikem na stredni skole jsem udelal to co je zde popsano, prestal jsem skluznice natirat oxylinem (acetonovou barvou), ale vyhobloval jsem si misto na ocelove hrany a prostor mezi jsem zaplnil epoxydem, cele lyze jsem natrel zvrchu zelenou barvou a vytvoril na nich rudy napis Lightning. V te dobe jiz movitejsi spoluzaci meli hickorky a markra. JA si k kandaharu pridelal ze strany ocka a privazoval jsem si k nim pomoci krouzku na klice kozene reminky a tim jsem si vytvoril francouzske vazani. Po vycviku jsem byl lyzovat u rodicu me svagrove a tak jsem si na nich utrhl meniskus, odoperovali mi jej az kdyz mi bylo 25 let.

to by mne zajimalo:
Autor: Mysch Datum: 20.1.2006 19:31

kde se po valce vsechny ty lyze vzaly. bohuzel uz se nemam koho zeptat. za valky byly preci v ramci winterhilfe nemci zkonfiskovany. sakra kde ja k tem drevum s backorovym vazanim prisel?

Re: to by mne zajimalo:
Autor: jepice Datum: 20.1.2006 19:42

Nezkonfiskoval je někdo Němcům?

mozna, ze jo, :
Autor: Mysch Datum: 20.1.2006 22:51

ale jak se od toho stalingradu dostaly do zemi ceskych?

Re: mozna, ze jo, :
Autor: jepice Datum: 20.1.2006 23:05

No, to je fakt, Rusové je v květnu pokud vím nevezli.

Re: mozna, ze jo, :
Autor: G. Pašek Datum: 20.1.2006 23:13

V horských chatách restauracích, kde si turisté pronajímali lyže, tak těch německých lyží byly po válce v rukou civilistů habaděj. Nedomnívám se, že by německá armáda v Rusku a okolo Stalingradu "lyžovala" . . . . ta měla jiné starosti!  Ano, výzvědné hlídky v Rusku a Norsku, ale těch zase nebylo tisíce a fasovali erární. Finové ve válce s Ruskem, to je jiná.
Češi s německejma lyžema po válce topili v kamnech a bambusové hole používali podepírat rajčata. Ano, to jsem viděl na vlastní oči. 

nojo, ale jak:
Autor: Mysch Datum: 20.1.2006 23:40

se ty lyze z toho, dobre ne stalingradu, ale leningradu a vubec do tech cech dostaly. a navic jeste ta rajcata, ktera v padesatejch letech byla aspon v praze jeste skoro neznama.

Re: nojo, ale jak:
Autor: jepice Datum: 21.1.2006 0:02

Obávám se, že statistiku o počtech párů lyží v Čechách ve čtyřicátých letech nevygůglujete. Ani o počtech bambusových tyčí podpírajících rajčata. Ale dala by se na tom udělat disertace.

Úžasné norské boty:
Autor: jepice Datum: 20.1.2006 18:50

S lyžováním jsem začínala v nízkých gumovkách, do kterých se pořád hrnul sníh a musely v nich být aspoň čtvery ponožky, aby člověk přežil. Takže jsem nechtěla věřit svému štěstí, když mi rodiče sdělili, že dostanu opravdovské norské lyžáky. Skutečnost tak jásavá nebyla. Boty byly tvrdé jako kámen, ohnuté do oblouku, o tři čísla větší. Mnohem později jsem se dozvěděla, že k nám dorazily velkou oklikou od paní Blekastadové, ale tenkrát jsem o jejich kulturním významu nic netušila, nenáviděla jsem je. Vrchol všeho byl pád, který mě potkal na sjezdovce plné frajerů s nejmodernější výbavou. Kandahar držel  pevně, moje kosti naštěstí taky nepovolily, takže výsledkem byl parádní výskok z obou bot a já se koulela po svahu v ponožkách. Jedné lyži i s botou se podařilo dojet až do potoka pod sjezdovkou.
Následující léto jsem radši probrigádila, takže příště už jsem se na svah dostavila v "komínech", což byl tehdejší výkřik lyžařské módy.

Lyze zdedene po tatinkovi:
Autor: marie Datum: 20.1.2006 18:12

Predevsim bych chtela podekovat panu Neffovi za pekne cteni - Zlata padesata.
Vyrostla jsem na Morave a take jsem asi jako 11 leta zacala lyzovat na kopci blizko naseho domu.  Lyze byly rovnez rucne vyrobene,  pravdepodobne doma,  se spickami,  drevo bylo stare,  kozene reminky zterele,  a tak se museli nahradit "vazanim" koupenym v obchode.  To jsem dostala k vanocum spolecne s botami -tvrdymi-gumovymi- ktere se perfektne vesly to tohoto vazani.  Dedecek se zeptal jednoho mladika, ktery tehdy v '50 letech studoval na jedenactiletce,  jestli by mi to vazani nepripevnil  na lyze,  no a tak uz to bylo-  krasne se lyzovalo a nestalo to ani moc penez.... 
 
 

Re: Lyze zdedene po tatinkovi:
Autor: aster Datum: 20.1.2006 18:45

No to jsem úplně zapoměl,lyžáky "potápěčky".Gumové,těžké a skutečně vypadaly jako potápěčské boty.Nosili jsme je i ve čvachtanici místo galoší.Ty byly taky super vynález.Uvnitř bačkory a venku guma.

Lyže a saňky jsem vždy dědil po bráchovi . . . .:
Autor: G. Pašek Datum: 20.1.2006 15:48

a ty poslední lyže?
To bylo nekdy v 1953, brácha dojížděl na chem. průmyslovku v Mostě. Na víkendy tam chodil na šachtu si přivydělat. Jednoho podzimního večera přijel domů na víkend s krásnejma novejma žlutejma lyžema, kandahár vázání, kování na špičkách, a hranách, spodky natřené nějakým hnědým lakem. Šponovky, větrovku a krásné vysoké, mohutné kožené lyžáky, které měly 2 šněrování. První na dirky, druhé přes přeložené "jazyky" šněrování na háčky. Koukal jsem se na to všechno jako na zázrak. Byl jsem vyčouhlej, hubenej 7letej, v trenýrkách a brácha mě požádal, abych do zašněrovaných lyžáků vklouznul a chodil .  . . . . . chechtal se a volal na mámu " Mami, pojď se kouknout na Ferdu Mravence!" 
Zdědil jsem vše a dobře užil jakbysmet.

lyže:
Autor: aster Datum: 20.1.2006 15:08

Jezdil jsem na lyžích "po němcích",měly také na špičkách dudle.Vázání řemínkové a na léto se musely stáhnout.Do špiček se daly kolíčky, které je rozpínaly. Když se to neudělalo, byly na podzim rovné.Lítal jsem na nich celé dětství,protože byly univerzální.Jezdilo se většinou šusem ve stopě ,která se na kopci projela.Vzpomínám ,že se bráchové vždy bavili tím ,že stopu úmyslně roztahovali a já coby malé dítě s krátkými nožičkami pokaždé skončil obrovským lavorem.Nožičky se mi rozjely a nešlo je dát zpět k sobě.Mazalo se parafinovou svíčkou,která byla na skluznici zažehlena starou žehličkou.Jezdilo to pěkně ale nedalo se vylézt na kopec.Jeden krok dopředu, metr skluz dozadu.

2 honzak: jo, svět je malinkatej---povídej a přeháněj:
Autor: Dušan Neumann Datum: 20.1.2006 10:42

nevíš jestli je na Ptaejdlovce ještě Jirka Honců. Byl můj moc dobrej kamarád. Když Míla, jeho brácha, byl vytěsněn z ˇCSSR, tak skončil v Americe a nějaký čas bydlel u mne.. pak se nějak vrátil do Evropy, velmi dobrodružnjě... byl to starej pašerák. Jestli něco o nich víš dej mi vědět, rád bych se s nimi viděl

Re: 2 honzak: jo, svět je malinkatej---povídej a přeháněj:
Autor: honzak Datum: 20.1.2006 13:28

Uff! To jsi mi dal. Míla byl ve Švédsku, protože v ČSSR pašoval koně do/z Polska. Jirka si vzal kuchařku Marcelku, dál nevím. Zkusím ségru, ta si tyhle věci pamatuje líp.

takybabičko - už je to jasný, tžen nitrolak byl jen jeden...:
Autor: Dušan Neumann Datum: 20.1.2006 9:46

..jezdil jsem v silonových šponovacích teplákách a svetru, jen kfyž bylo hnusně tak jsem měl větrovku. V druhé polovině šedesátých let jsem už jako frajer jezdil v jeansách. V téí době jsem přesedlal na běžky, protože mně začali malí pumrdlíci v botách do pasu vesele předjíždět a jí neměl ani na Rossignolky, ale ani na markerovou špičku. Ale hlavně mne štvaly ty hrozné fronty u vleků.na dlouhé hřebenovky na běžkách, vzpomínám se slzou v oku. V té době jsem nezažil větší pocit svobody, než vyrazit v podvečer z Harrachova a za měsíčního svitu sám ajen sám svištět přes Lanskou louku, úbočím Vysok=ho Kola, žlebem na Fučíkovky a kolem deváté zabrzdit na Patejdlovce, kde prácvě kurs volejbalistek UK byl po večeři a připraven k...

Re: takybabičko - už je to jasný, tžen nitrolak byl jen jeden...:
Autor: honzak Datum: 20.1.2006 10:12

Na Patejdlovku jsem coby malý kluk jezdil od cca 1964, po pauze s vlastními dětmi tak do 1982. A ty volejbalistky většinou vedl můj táta...
Zdravím do Spokojených států!

to je děsný, tahle nostalgie, zvláště když jeden nemůže spát a Grantovo šestileté uspávadlo nepomáhá:
Autor: Dušan Neumann Datum: 20.1.2006 9:35

první lyže na nichž jsem stál, přesněji, na nichž jsem padal, měly tzv. patkové vázání. Byly po nějaké strejčkovi, který umřel někdy ve dvacátých letech. 3pička ukrutně tvrdých bot sahajících sotva ke kotníku, byla v čelistích přepásána řemínkem a pata se viklala jako na běžkách. Dřevo jasanové, hrany žádné. Ale byly to sexy lyže, což jsem tehdy nechápal, naboť na špičkách měly takové ztopořené bradavky. Aspoň jsem nebyl v pokušení je ocucávat. První luže s ocelovými hranami a vázáním Kandahar jsem měl až někdy v roce 1958 na škole v přírodě v hotelu Sirotek na Špičáku. Nevím proč, ale už tehdy jsem měl pověst šílence, který jezdil všechno šůsem. Asi proto, že jsem pořádně nezvládl telemark, což byla jediná technika, kterou bylo lze donutit dřevěnky k zatočení. Lyže se tehdy voskovaly, ale někdo mi poradil, že nitrolak je rychlejší. V místní Chemodroze v Železné Rudě měli pouze pikslu červeného na hasičská auta. Každý večer jsem v lyžárně štěcem natíral skluznici. Byl jsem na svahu nejrychlejší, byť se mi do slalomových branek trefovat moc nedařilo. Nakonec jsem lyže zlomil. Byly první, ale zdaleka ne poslední.

Lyže na všechno:
Autor: Taky babička Datum: 20.1.2006 9:34

Můj táta byl lyžařský nadšenec. Na horách jsme trávili neuvěřitelně mnoho času. Vybavení jsme měla vždycky po někom, ale tak dobré, jak to jen šlo. Pečovali jsme o něj vždycky už od podzimu. Pamatuju se, jak jsem byla pyšná, když mě táta poprvé nechal, abych si sama nalakovala skluznice. Nevím, co to bylo za barvu, byla jasně červená a než se ojezdila, tak rychlost výrazně zvýšila. Tenkrát jsme jeli na hory a vezli jsme lyže a v botách jsme jeli už z Prahy- když se dal spodní tah jezdilo to z kopce, když se perko z háčků vyndalo, pata se uvolnila a mohlo se jít na výlet - to byly panečku freeridy :-))). Dnes táhnu obrovský vak a v něm nejmíň dvoje lyže a další olbřímí tašku s botama. Že bych ve sjezdových přezkáčích udělala víc než pár kroků, to ani náhodou. Jenomže tenkrát, když se sešlo z trasy, honil nás pohraničník se samopalem... Táta lyžoval ještě pár let před svou smrtí, to už mu bylo přes osmdesát a pořád si to ohromně užíval. Vybavení měl už moderní, ale svých obrovských balonových šponovek z koverkotu se nikdy nevzdal - byl tak na svahu trošku bizarní postavičkou. Nejvíc ze všeho litoval, že si už nemůže vyzkoušet snowboard.

Re: Lyže na všechno:
Autor: Michal Datum: 20.1.2006 10:19

hezky,moc

Re: Lyže na všechno:
Autor: figura Datum: 20.1.2006 12:52

To je náááádhera.

Lyže na všechno se delaji porad:
Autor: DJing cheb pako Datum: 20.1.2006 21:37

rika se tomu vybaveni randonee
a popularita stale stoupa. V prijemnem klimatu Sierry Nevady je backcountry plna vyletniku.
 
Jeste v 70tych letech se po Sumavskem Spicaku prohanel topic z hotelu Sirotek na drevenych lyzich se skluznici z nalepenych plastikovych pravitek.

Podobné vzpomínky:
Autor: Babička Datum: 20.1.2006 9:02

  Moje první vzpomínky sahají do doby  na začátku války. Dostali jsme lyže i boty od nějakých známých, kde byla sportovní rodina a dítě již prvním lyžím odrostlo. Jedna lo se o lyže asi 150 cm. Můj starší bratr  dostal později již velké lyže, možná, že je vyráběl také truhlář. Ale později se musely lyž sepisovat pro potřeby armády a tak rodiče nechali lyže asi o 20 cm. zkrátit. Pro současnou mládež by mohlo být zajímavé, že lyžařské boty s hranatou špičkou nám sloužily  několik let jako vycházková zimní obuv.
        

Jasanové lyže s kandaharem :
Autor: R Datum: 20.1.2006 8:34

Jasanové lyže s kandaharem mám ještě na půdě. Nebyl žádný problém je vyrobit. Vyřízla se prkna příslušné délky a tvaru bez suků a podobných abnormalit přísně ve směru vláken, ohnula se špička a průhyb uprostřed a bylo to. Zařízená na ohybání dřeva v páře nebo tuším vlivem amoniaku asi truhlář neměl, kolář ano. Kandahár se už musel koupit.
Jednou v 80 letech mi odešly moje lyže, tak jsem si je půjčil. Neměly hrany, nedalo se s nimi proto  jezdit n moc napříč svahem. Svým způsobrm lahůdka takové lyžování.  Byly to jen kopce za vesnicí, takže jsem pokud sipamatuji nespadl. Být to nějaká sjezdovka, nejspíš bych při svém lyžařském "umení" spadl a odnesl si s kandaharem pěknou zlomeninu.

Svépomoc:
Autor: Novák Datum: 20.1.2006 6:56

Někdy ve čtyřicácých létech jsem četl návod na domáící výrobu lyží. Asi to byl Mladý hlasatel, protože tehdy prakticky nic jiného s podobným zaměřením nevycházelo.Zajímalo by mě, zda to někdo vyzkoušel...

Re: Svépomoc:
Autor: qwertz Datum: 20.1.2006 7:18

A ve VaTM z počátku 60tých let byl návod na vytvoření umělé skluznice z Epoxydu.

Re: Re: Svépomoc:
Autor: Kikina Datum: 20.1.2006 11:10

Můj kamarád před  40 lety přišel s návodem na "Super skluznici z Epoxydu CHS 1000". Zlepšovák spočíval v tom, že se do Epoxydu přidal práškový grafit. Když s takto vylepšenými lyžemi vyjížděl z garáže, spadla mu roleta garážových vrat  na auto a ucvakla mu špičky lyží, připevněných na nosiči na střeše. Protože to bylo vvsobotu ráno a obchody  v té době měly zavřeno, rozhodl se svépomocí lyže opravit. Špičky přilepil Epoxydem a shora vyztužil plechem. Na sjezdovce ovšem s takovouto úpravou lyží budil pozornost těch 16 - 17 letých "parchantů". Ty to kometovali slovy: Hele, vole,  panceřovaný lyže !!  A když  se rozjel, zůstávala za ním černá čára... Jezdilo se na  tom, "co dům dal" a myslím,  že nikdo z nás z toho neměl mindrák...