(krom pracovního blázince mě zasáhlo jako rána morová ještě stěhování), přidám příspěvek ještě ke včerejšímu tématu - psí řešení osudu nepotřebných věcí.

Nepotřebných věcí se najde při stěhování-jak se ukázalo-plný kontejner. Nad spoustou předmětů se však rozproudila diskuse, zda ponechat či vyhodit (já jsem hlasovala pro vyhodit, hlava domácnosti byla proti). Zvláště živě jsme se přeli nad památečními hodinami po babičce - v současnosti nejdoucí, v období jdoucím vydávajícími každou čtvrthodinu zvuky intenzity kostelních hodin. No - podlehla jsem, hodiny s nechutí, avšak pečlivě zabalila a v novém domově po vybalení byly z nedostatku jiného místa vtipně položeny na podlahu v koupelně. I bulík Alf měl napilno, nevěděl, kam dřív skočit, všechno pročuchával a revidoval - takže v pravý čas v plné rychlosti vběhl do koupelny a milé hodiny prošlápl (tedy prošlápl sklo a urval kyvadlo). Jala jsem se sice pokrytecky hlasitě lamentovat, ale v hloubi mé černé duše mě hřál dobrý pocit, že je osud hodin konečně zpečetěn.

P.S. Posléze jsem zjistila, že jsem se radovala předčasně. Prý se ten krám dá opravit. Budu na ně muset Alfa nenápadně pustit ještě jednou.