Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MLSOTNÍK: Myslíš? Müsli! aneb jak jsem uklízela špajz
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Zuzka 20.3.2009 22:00Tak nevím, Renato, my asi budeme do přízně! Když se vařily praseti brambory a šťouchaly se s pšeničným nebo kukuřičným šrotem, tak jsem užírala taky! Vločkovou, rýžovou, jáhlovou kaši můžu od dětství - tu vločkovou pěkně s přepuštěným máslem a skořicí, my ji jinak nedělali! A miluju krupičnou kaši "naruby" (opražím na másle krupici, pak zaleju mlékem a povařím) se strouhaným perníkem. Tak a jdu podniknout útok na lednici - Pavel Šporcl hrál nádherně a mě z toho přešlo spaní a přepadl hlad. |
|
|
RenataE 20.3.2009 22:06Re: Tak nevím, Renato, my asi budeme do přízně! Šporcla přávídím |
Já jsem naposledy byla někdy v lednu na Pražské komorní filharmonii (teda asi) a úplně mě dostal Klavírní kvintet "Pstruží" od Schuberta. Nevím, jestli to bylo interpretací, ale takovej bigbít jsem dlouho neslyšela.|
|
Zuzka 20.3.2009 22:15Re: Schubert Jo, to je skvělá muzika! |
|
|
aida 20.3.2009 17:25Renato, už se budu opakovat, ale opět pěkné, jako obvykle. Jinak, vločky my doma moc rádi, všichni, a v jakékoli podobě. Sama občas dělávám variantu toho Tvého receptu, takovou pro líné hospodyňky - nedělám to na pánvi, ale na plechu v troubě a místo cukru příp. medu dávám tubu Salka nebo Pikaa (pro kakaovou verzi) - ale mám pocit, že jsem to sem už několikrát psala? Obyč. vločková kaše mi líp chutná z žitných nebo ječných vloček, to se pak ani nemusí moc sladit. Když už sladíme, tak hnědým třtinovým cukrem nebo melasou. Taky je z vloček (předem namočených v mléce) dobrý falešný mozeček - jinak se to pak dělá klasicky, jako třeba květákový, na cibulce. Jen mi líp chutná místo kmínu ochucený bazalkou. |
A jak píšeš, je to opravdu ideální jídlo pro mladé sportovce |
|
štětinka 20.3.2009 16:20Hmmmmmmm! Tak to zní dobře. Mně zase jedna zákaznice z Austrálie vnukla myšlenku, jak si připravit můj oblíbený musli jogurt. To nejlepší v něm jsou totiž měkká obilná zrnka, šťavnatá a lahodná. Ta pani mi poradila koupil špaldu, přes noc namočit a ráno hodinku povařit. Pokud majznu do živýho bílýho jogurtu tohle a kousek kompotu, berou mi to i děti pod rukama... Ta špalda se prý uU klokanů používá do různých salátů, ale na ot se mi nedostává inspirace |
|
|
aida 20.3.2009 17:30Re: Hmmmmmmm! Štěti, ani tu hodinu se to vařit nemusí, namočená špalda se uvaří rychleji. Naše děcka ji mají rádi jak do jogurtu, i jen tak vařenou, oslazenou medem. Taky jde udělat naslano, např. je z ní dobrý salát - s cibulkou, petrželkou, citronovou šťávou nebo vinným, případně balzamikovým octem, olivovým olejem a rozdrobeným balkánským sýrem. Jde přidat i kapie, nasekaná nadrobno. |
|
|
aida 20.3.2009 17:34Re: Hmmmmmmm! P.S. Prodává se i něco, čemu se říká špaldové pukance, je to vlastně "popkorn" ze špaldy. Naše holka je má moc ráda s jogurtem. |
|
|
RenataE 20.3.2009 19:47Re: Hmmmmmmm! A špaldové chlebíčky (polystyrén), ty jsou taky super. Vlastně jsou to pukance nějak slisované dohromady. |
|
|
štětinka 20.3.2009 17:51Re: Hmmmmmmm! jsem odpověděla, ale Pes to nepozřel, netuším proč. No nic, podruhé mě to neba |
|
|
JanaBa 20.3.2009 10:33No jak kdy! ...mám ovesné vločky tuze ráda, a když je v nich ještě něco navíc, tak o to radši. A co takhle tohle? Při jedné návštěvě Prahy jsem si zakoupila musli. Nepečené, nekřupavé, prostě ouplně obyčejné musli. Koupila jsem české, jsme přece patrioti, ne? Týden jsem se tím živila, při odjezdu vložila zbytek do průhledné plastové krabice a uložila. Za tři měsíce přijel manžel, otevřel pražský byt, otevřel kuchynskou skřínku a zaječel. Plastová krabice pochodovala, plná hemžících se křídlatců. Zvláště agilní jedinci byli i v samotné skřínce, okamžitě uvítali nově přístupné prostory a vesele se rozlétli po bytě. Ty tři dny do mého příjezdu pobíhal(a) MLP po bytě se sprajem a krvelačně zabíjel(a). Já se doted´ v ložnici dívám na jednoho z nich, který byl přisprejován na strop, kde tiše zemřel. Strop je vysoký, takže tam bude snít svůj vločkový sen navěky věkův. Ted´ si musli dovážím. |
|
|
terra 20.3.2009 10:45Re: No jak kdy! Mno, to nutně nemuselo být těmi vločkami (ale samosebou mohlo) - ti křídlatci, zvaní mouční moli, jsou postrachem a metlou všech kuchyní, v jejichž okolí se vyskytuje pekárna, mlýn nebo sklad mouky - a může to být okolí pár kilometrů široké. Jsou to střely velkého doletu a sežerou i chilli, když nic jiného nemají. Kamarádi s nimi dlouho válčili v libeňském paneláku - a bez müsli... A jestli to byla ve vašem tahdy prázdném bytě jediná pochutina široko daleko, byl ta molí invaze skoro nevyhnutelná... Dodatečně vyjadřuji účast, dovede to být fakt kalamita... |
|
|
JanaBa 20.3.2009 11:47Re: No jak kdy! Bylo, Terro, bylo! Od té doby, co nejsou vločky, nejsou ani moli. Jen ten jeden, přilepenej. Protože je na tom stropě pořád, začínám mít k němu jakýsi vztah. (A navíc je v ložnici |
).|
|
Karolína 20.3.2009 12:11Re: No jak kdy! Tohle je naprostá hrůza, znám z vlastní zkušenosti. Kdysi si přednosta kupoval v bylinkářské prodejně ostropestřec mariánský - semínka bodláku se nadrtila, povařila a tento čaj měl být všelék na játra. Já nějak v té době nabyla dojmu, že naše špajzka by potřebovala radikální zásah koštětem, hadrem a dalšími čistícími prostředky. Semo tamo tam totiž poletoval nějaký ten molík, takže zásah byl, podle mého mínění, zcela na místě. Inu začala jsem vyklízet police, vše kontrolovat, podezřelé vyhazovat a už to jelo. Vyměnila jsem na policích voskové papíry, vyčistila vše Savem a hned jsem při té příležitosti i špajzku vybílila. A když jsme u toho vyhazování podezřelých věcí - ty 2 pytlíčky, co tam přednosta měl s těmi semínky, jsem odsunula stranou, neb je pořizoval dost nedávno a nic mne nenapadlo. Jak jsem to tam zase pěkně naskládala zpátky a radovala se jak malá, že tam mám takový krásný pořádek, tak se to nějak zarovnalo dalšími věcmi a vlastně se na semínka zapomnělo. A jednoho krásného dne jsem otevřela špajzku a nevěřila svým očím: v ústrety mi vylítalo hejno motýlků, které zatmělo světlo v kuchyni jak kobylky sluníčko v Africe. Byla jsem asi tak 10 minut zralá na odvoz k Chocholouškovi, nicméně začala jsem usilovně pátrat, z čeho v tom čisťounkém špajzu mohou ti prevíti lítat! No, kdo si myslí, že z těch pytlíčků se semínky, uhodl! Když jsem na to přišla, byly sáčky proděravělé jak řešeto, uvnitř hmota nevábného vzhledu a všude moli. Za odměnu, že jsem to tenkrát nevyhodila rovnou jsem si směla tu špajzku uklidit hezky znovu (a že rozhodně není ten kumbál nijak maličký!) a krom toho začít boj s těmi, co se rozvolnili do celého bytu. Už bych to nerada zažila znovu! Teď tam mám nějaké lepicí mololapky, ale jsou tam asi 2 už snad rok, tak doufám, že jsem to všechno slovila bez následků! |
|
|
zana 20.3.2009 12:34Re: No jak kdy! Jo, já kdysi milovala nesmírně jednu musli směs, takovou veeelmo zdravou (když to berete tak, že čokoláda je zdraví prospěšná |
|
|
LA 20.3.2009 12:51Re: No jak kdy! U nás se také jednou objevili, několikrát byl celý špajz uklizen, podezřelé (někdy i nepodezřelé) věci vyhozeny, 2x vymalováno, ale zcela vymýtit se je nepodařilo. Množství se zredukovalo na přijatelnou úroveň, občas bylo nutné něco vyhodit a měli jsme loterii s konzervami. Pak jsme se přestěhovali, ale ty potvůrky zůstali na původní adrese a vůbec nám nechybí. |
|
|
assol 20.3.2009 22:35Re: No jak kdy! S dovolením se připojím - stalo se mi to hodně podobně. Akorát záludným zdrojem nákazy nebyla semínka bodláku jménem ostropestřec mariánský (kupuju porcovaný), ale sáček loupaných mandlí sekaných na plátky. |
|
|
Apina 20.3.2009 16:30Re: No jak kdy! Tak tohle je hrůza, kterou dobře znám. Můj boj byl letitý a prozatím to vyřešilo (ťuky ťuk) až stěhování a nová kuchyňská linka. Ty potvory se totiž nastěhovaly ZA tehdejší naši linku do prostůrku mezi překližkou a zdí. Já je objevila, až když jsme linku kvůli stěhování uvolnili ode zdi. To byly plástve, kde se jim to líhlo |
. Když jsem jednou na týden odjela, vylétlo na mě celé mračno. Pářili se mi, potvory, přímo před očima
|
|
zana 20.3.2009 20:49Re: No jak kdy! Apino, mně se zdá, že jsou roky hubený a tučný |
|
|
RenataE 20.3.2009 22:10Re: No jak kdy! Heč, já jsem měla dokonce moly importované z Itálie s kukuřičnou moukou. Prostě jednou za čas si člověk ty potvory přinese z obchodu. Vyzkoušela jsem asi všechny dostupné lepící feromonové pasti, ale úplně nejvíc se mi osvědčila mololapka odporného klasického vzezření. Je sice hnusná, ale funguje. Visí si schovaná vedle karmy a chytá. |
|
|
Alča 20.3.2009 10:28Tak tohle je jasné ovesné vločky a podobné věci mi za celou dobu, co jsem vdaná (šmankote, fakt už je to takovou dobu?) nesmely přes práh. Prostě jsem z domu věděla, které suroviny jsou pro lidi a které pro zvířata a opravdu jsem zvířátkům neujídala. Takže celá rodina kromě mě má ráda müsli a podobné zdravé věci asi proto, že to doma neměli. A pamatuji na trpné období, kdy sestřenka začala pracovat v družstvu, které müsli vyrábělo (kterási dědina na Uničovsku) a stále nás zásobovala. Jaj, byl to tvrdý boj... |
|
|
terra 20.3.2009 10:22Zdar Zvířetnictvu a vločkám zvláště, já s dovolením trochu vybočím - vločky můžu. ALE: při přípravě kaše předem nasucho opražené (kaše pak nepřipomíná lepidlo na tapety a chutná oříškově), müsli (jasně, taky jsme jim doma říkali "vločky", než sem to švýcarské slovíčko dorazilo Jinak tímto zdravím Zvířetníky ze slovenských Želiezoviec, myslím na vás, sleduju zpoza buku a snažím se neztratit stopu |
. Přeji krásné jaro a někdy příště ahóóóój! Mňaúúú!|
|
Dede 20.3.2009 17:13Re: Zdar Zvířetnictvu a vločkám zvláště, Ahoj terro - tak ty u sousedů? Že moc pozdravuju! |
|
|
Zuzka 20.3.2009 22:13Zdravím do Želiezoviec! Skoro v každé vesnici na cestě k Esztergomi mám nějaké příbuzné - Hronovce - tam jsem se naučila chytat ryby na Hroně, Pohronský Ruskov, Čata... Ještě jezdí přívoz ve Štúrove? |
|
|
RenataE 20.3.2009 10:19přehlasované u se musí překopírovat z Wordu nebo použít klávesovou zkratku Alt+0252. |
|
|
YGA 20.3.2009 10:54Re: přehlasované u ü - nebo použít takovou klapku na které ležatá dvojtečka, čárka zleva doprava, dvojtečka ze dvou čárek a lomítko zleva doprava - já ji mám pod klapkou Backspace (chich) a pak napsat u. Jak prosté, milý Watsone |
|
|
RenataE 20.3.2009 13:21Re: přehlasované u No jo, na tu jsem úplně zapomněla, anžto ji vůbec nepoužívám |
|
|
baty 20.3.2009 10:02Zlatý, už dlouho jsem se po ránu nesmála nahlas, bujný oř jest mluva naše a ty úvodní recepty, ňam |
|
|
terra 20.3.2009 10:39Re: Zlatý, Nevím, baty - jsem člověk příměstský a největší "užitečné zvíře", které u nás kdy bydlelo, byli angorští králíci (na vlnu, babička je stříhala a posílala vlnu kamsi, odkud naoplátku přicházela angorská příze- myslím, že do Svitav). Dodnes se pamatuji na ty hebké kulichy a svetry, které jsem nosil jako úplně malý kluk. Hřály jako kamínka a byly k neroztrhání... Bramborám s otrubami bych tedy asi na chuť nepřišel... Což nemění nic na tom, že jsem velice přišel na chuť povídání o nich |
. Zdravím a mávám...|
|
zana 20.3.2009 9:37Hmmm - zajímavě se nám to člení na příznivce a odpůrce musli nebo rovnou vloček. Takže já hlásím tento stav: v kuchyni je moc nepoužívám, resp. hlavně jako vycpávku (málo hustá polívka (řádně rozvařit), sekaná, lecjaký těsto Kdybych na to měla čas, dala bych si k snídani nepražený vločky - nějaký ty tvrdší (ječmen, žito...), jogurt, ovoce, ořechy. Bez cukru, ale ne z asketismu |
|
|
Velká kočka 20.3.2009 9:37Kaše uvařená ze vzpomínek Z dětství jsem znala jen krupicovou kaši. Kaši z ovesných vloček mi maminka doporučovala, když jsem porodila kluka. Mělo to podporovat tvorbu mléka. Asi měla pravdu, protože mne kojila přes rok. Ale ta kaše chutnala jako lepidlo a těžko jsem ji do sebe dostávala. Tím pádem jsem kluka dlouho nekojila. Kaši z vloček jsem se naučila jíst až tady ve Švédsku když jsem pracovala ve školkách a jeslích. Ale nejraději mám tu ze žitných vloček, to asi proto že miluji český žitný chléb dlouho kvašený. Ten je taky nejzdravější podle nejnovějších výzkumů. Desetiletí jsem pekla žitný chléba tady sama, byla to procedura, protože kvasil 3 dny. Ten švédský sladký jsem nemohla jíst.To bylo prý tak, že když chudé Švédsko začalo být bohatší, rozhodl stát že se bude cukr dávat do chleba, aby bylo všem dopřáno toho přepychu. Pšeničný chléb s cukrem, fujtajbl. To byl můj první šok ve Švédsku. Manžel jel pár dní před námi a čekal nás v hotelu s nakoupenými potravinami. Byl to právě ten sladký chleba, kyselý salám (švédské uzeniny jsou kyselé, nám chutnají zkaženě) a mléko pro kluka bylo taky kyselé. Jak taky nakoupit bez znalosti řeči, neuměli jsme švédsky ani slovo, anglicky taky ne. Ještě že nám zbyla z cesty čabajka a český chleba. V jednoduché restauraci, kam jsme potom chodili se objednávalo zmáčknutím knoflíku. To vám bylo dobrodružství, nikdy jsme nevěděli co bude k obědu. Pro manžela to byl přetěžký úkol, protože náš maličký budoucí Švéd se každý den dožadoval ryby. Nebylo lehké se správně trefit, ale ze tří vybraných jídel byla šance, že jedno s rybou bude. Vařit si ráno kaši nestíhám a tak to jsou hlavně musli (taky nemohu nalézt přehlasované "u"), většinou vlastnoručně namíchané a nebo koupím jednoduchou směs jako základ a vylepším podle chutě a doma dostupných semínek, oříšků, hrozinek a jiného sušeného ovoce. Ale nezaleju je mlékem. Většinou ovocnými šťávami "Proviva" s bakterii acidofilus (švédský vynález) a nebo kyselým mlékem taky s acidofilem. Dobrý den a dobrou chuť! |
